Posledni kes #5 (Housle) Mystery Cache

Poslední keš #5 (Housle)

Změna zadání úloh

Ivan Kawaciuk – virtuos, na kterého se skoro zapomnělo

Ivan Kawaciuk, narozený 19. června 1913 v Želénkách u Duchcova, bezpochyby patří mezi nejvýznamnější severočeské rodáky. Jeho otec kdysi přišel na sever Čech z Haliče a začínal zde jako horník. Chlapec zahájil v roce 1923 studia na českém státním reformním reálném gymnáziu v Duchcově. V roce 1925 se stal žákem Rudolfa Špoutila na právě založené Hudební a pěvecké škole. Duchcovské koncertní vystoupení slavného houslisty Jaroslava Kociána zapůsobilo na talentovaného žáka a jeho rodinu natolik, že v září 1927 přestoupil z gymnázia na pražskou konzervatoř. Studia na duchcovském gymnáziu později dokončil jako privatista; maturoval zde v červnu 1937.

Mezitím už zaznamenával první úspěchy. Běžně hrál před rozhlasovým mikrofonem a koncem 30. let se stal koncertním mistrem Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK. Na konzervatoři potom ještě absolvoval mistrovskou školu u prof. Jindřicha Felda a za války hrál i s orchestrem Jaroslava Maliny v pražské kavárně Vltava. Vedle toho stále spolupracoval s našimi předními tělesy včetně České filharmonie. Od roku 1947 byl koncertním mistrem Filmového symfonického orchestru, se kterým nahrál řadu sól k sedmi filmům (nejznámější z nich je asi Hudba z Marsu a Trnkův animovaný film Císařův slavík s hudbou Václava Trojana s nádherným houslovým sólem). V 50. letech oslnil veřejnost jako jediný světový konkurent Ruggiera Ricciho a v roce 1953 brilantně zvládl nahrávku všech 24 capricií Nicoly Paganiniho.
Škoda jen, že výroba našich dlouhohrajících desek byla teprve v začátcích a také možnost účinkování v západních zemích byla pro našeho špičkového interpreta prakticky vyloučena. Jako veliký bohém si totiž nebral servítky a tak musel čelit neustálým problémům s nadřízenými orgány. Od roku 1961 byl sice profesorem pražské konzervatoře, ale zemřel předčasně 30. listopadu 1966. Základní umělecká škola v Duchcově nyní nese jeho jméno (byl jejím nejvýznamnějším absolventem), ale i tak jsme zůstali jeho talentu mnoho dlužni. (Podle (4), mírně zkráceno). 

Pár slov o houslích, slavných houslařích a houslových virtuosech

Předchůdcem houslí je středověká rubeba (rebec, rebeka – nástupce arabského rabábu), fidéla a jí příbuzná lira da braccio. První moderní housle asi postavil Andrea Amati na objednávku od rodu Medicejských – byl požádán o stavbu nástroje, který by byl vhodný pro pouliční hudebníky. Moderní housle rychle získaly oblibu mezi všemi společenskými vrstvami a rozšířily se pro celé Evropě. Nejstarší dochované housle vyrobil taktéž A. Amati v Cremoně roku 1564. Nejznámější houslaři žili v 16. až 18. století v Cremoně: italská houslařská rodina Amatiových, rodina Guarneriových a Antonio Stradivari. Ve Stradivariho houslařské tradici pokračoval rod Guadagniniů. V Rakousku se proslavil Němec Jacob Stainer. (6)
Z Itálie se postupem času rozšířilo houslařství do Tyrolska a Bavorska a odtud to již byl krůček do Čech. Zde počátkem 18. století vznikla vynikající pražská škola, která spojila umění houslařů italských i německých a postupně si vytvořila vlastní houslařský rukopis. Byli to zejména T. Edlinger, J. O. Eberle, J. M. Willer, K. Strnad či J. J. Hellmer, jehož housle prý vlastnil i Beethoven. Z pozdějších pak vynikli houslaři A. Sitt, „pražský Stradivari“ F. A. Homolka a K. B. Dvořák. V pozdějších letech se v českých zemích nejvíce proslavily rody Pilařů, Vávrů a Špidlenů, jejichž členové sbírali a stále sbírají významná umístění na mezinárodních houslařských soutěžích. (5)

O jak vysoké sumy peněz se v případě některých vzácných nástrojů jedná, svědčí osud slavných Stradivariho houslí z roku 1721 zvaných Lady Blunt. Japonská hudební nadace je prodala za rekordních 15,9 milionu dolarů (300 milionů korun). Výtěžek byl věnován obětem zemětřesení a tsunami, jež postihly v březnu 2011 severovýchod Japonska (podle (3)). P. Šporcl si své modré housle, postavené v r. 2006 J. B. Špidlenem, v současnosti cení na 1 milión korun. Většina špičkových hudebníků proto dnes musí hrát na nástrojích zapůjčených od sponzorů, případně zakoupených na hypotéku. Dodnes se zachovalo asi 400 až 500 houslí vyrobených v cremonských dílnách Antonia Stradivariho (1644-1737). Nejkrásnější z nich vznikly v takzvaném Stradivariho zlatém období v letech 1720 až 1725. Z několika set nástrojů vyrobených rodem Guarneriů (především Giuseppa Guarneriho (1698-1744) zvaného del Gesu ) se jich dodnes používá asi 150. (Tyto údaje se ale u různých autorů liší, mnoho nástrojů totiž jen leží v trezorech jako dobrá investice a nikdo na ně nehraje). Pro Guarneriho nástroje je typický silnější a temnější zvuk hlubších tónů, zatímco Stradivariho housle se vyznačují ušlechtilým a vyrovnaným tónem a zvláště krásnými svítivými výškami. 

Jak vypadají housle a z kterých částí se skládají, zjistíte např. na http://smyccovynastroj.blog.cz/1112/stavba-nastroje. Tvar houslí se prakticky nezměnil, udály se pouze malé změny v konstrukci (například se o něco prodloužil krk a hmatník, což umožňuje hraní vyšších tónů). Housle vyrobené význačnými houslaři v 1. pol. 18. století jsou stále v podstatě nepřekonané v kráse tónu a dodnes se vedou spory o tom, čím je to vlastně způsobeno. Na nejkvalitnější housle se odedávna používá dřevo ze smrků z údolí Paneveggio v Jižním Tyrolsku a javorové dřevo z Bosny. Postupem času se rozvinula sériová výroba houslí (nejprve manufakturní a posléze tovární), která jejich výrobu pronikavě zrychlila a zlevnila, na druhou stranu se však takovéto housle zdaleka nemohou měřit s mistrovskými nástroji a slouží víceméně pouze pro školní účely (2).   

Čeští a moravští houslisté a hudební skladatelé, jako např. F. Benda (*1709), J. V. Stamic (*1717), J. Slavík (*1806 – „český Paganini“) a F. Laub (*1832) proslavili české muzikantství především v cizině. J. Kubelík, V. Příhoda a J. Kocian patřili k nejznámějším virtuosům první poloviny 20. století a sbírali nejvyšší pocty v hudebních metropolích celého světa. O. Ševčík zase působil jako vyhledávaný pedagog ve Vídni, v Rusku i Americe. Z umělců mladší doby proslavili naši houslovou školu I. Kawaciuk a hlavně J. Suk, dále V. Snítil, N. Grumlíková a další mediálně sice málo známí, ale zato vynikající členové našich komorních souborů (zvl. smyčcových kvartet – B. Novotný, A. Novák, J. Panocha a další). Ze současných houslistů jsou na české špičce Ivan Ženatý, mladý a nadějný Josef Špaček a co se popularity týče i Pavel Šporcl. Úspěšní a vyhledávaní jsou i J. Svěcený, G. Demeterová, B. Matoušek, V. Hudeček a další.

V prvních třech ukázkách budete určovat z notových příkladů (vždy jde jen o pár taktů) různé údaje. Protože řada z vás nezná noty, tak kliknutím na noty (s CTRL, aby vám listing nezmizel) spustíte svůj přehrávač a uslyšíte úryvek příslušné skladby. Zvuk není moc kvalitní (mp3 při 48 kb/s mono, aby soubory nebyly příliš veliké).

1. ukázka

Autorem prvního úryvku je známý německý skladatel z období baroka († 1750). Složil m.j. i šest skladeb pro sólové housle. Jsou velmi těžké a málokterý houslista je schopen je zahrát. Uvádím začátek jedné věty jedné skladby z těchto šesti. Opravdu se to všechno hraje na jedny housle, i když současně mohou znít jen dvě struny; zbytek si posluchač domyslí...

Jeho jméno je:
1 - G. P. Telemann
2 - J. S. Bach
3 - C. P. E. Bach
4 - G. P. Händel
5 - W. F. Bach

Číslo u vybraného skladatele dosaďte za P.

2. ukázka

Pochází ze sbírky čtyř skladeb. Jsou úmyslně lehké, aby je zahráli i nepříliš školení amatéři. Složil je známý český skladatel († 1904) nejprve pro dvoje housle a violu, ale hned je upravil i pro housle a klavír. Ukázka není úplně ze začátku skladby.

   V notovém zápisu houslí je první nota v 5. taktu g¹, ale ve zvukové ukázce (v pozdější skladatelově úpravě) zní c¹.

Jeho jméno je:
 6  - L. Janáček
12 - B. Smetana 
18 - Z. Fibich
24 - A. Dvořák
30 - V. Novák

Číslo u vybraného skladatele dosaďte za Q.

3. ukázka (uvádím pouze part sólových houslí)

Asi nejznámnější dílo italského barokního skladatele († 1741). Je to cyklus 4 koncertů pro housle, cembalo a smyčcový orchestr ze sbírky celkem 12 koncertů pro různé nástroje (především pro housle nebo hoboj, smyčce a continuo). 

Jeho jméno je:

  40 - G. Tartini
  80 - A. Corelli
120 - A. Vivaldi
160 - A. Marcello
180 - B. Marcello

Číslo u vybraného skladatele dosaďte za R.

4. úloha

Délka strun od pražce houslí ke kobylce je 330 mm. Housle máte naladěny podle komorního A  (a¹) = 432 Hz (proč ne 440 Hz uvádím v poznámkách. Nejvyšší struna houslí vydává (pokud ji rozezníte v celé její délce) tón e². V jaké vzdálenosti od kobylky  musíte tuto strunu stisknout prstem, abyste dostali tón h² ? Zanedbejte mírné zvýšení tónu vzniklé zvýšením jejího napětí při stisknutí struny k hmatníku, různé nelinearity apod.
Jelikož takovéto zadání není fyzikálně jednoznačné, tak vypočítejte teoretickou  délku, ve které bude struna kmitat. Můžete to považovat za jednoduchý fyzikální pokus, kde 330 mm dlouhá struna vydává tón e² a vy zkusmo zkracujete její zbývající délku tak, aby vydala tón h². Tuto délku zaokrouhlenou na celé milimetry dosaďte za S. 

Potom dosaďte a vypočtěte  

(P * Q * R * S) / 131

Neodmocňujte!!!

Dostanete číslo ABCDEFGH. 

Desetinné čárky si nevšímejte a číslici H nezaokrouhlujte. Pak už jen dosaďte:

N 50° (35.411 + 0.HED)´       E 13° (46.695 + 0.GFC)´

Ještě kontrola...

... a je to!

• 24. 1 2019 jsem opravil chybu ve výpočtu (ve verzi 1.2): tentokrát se nic neodmocňuje!!!

• 27. 9. 2018 jsem změnil umístění finálky, protože na původních souřadnicích je vysoká tráva a její blízké okolí se mění na nechutnou skládku.
  Pochopitelně jsem změnil vzorce pro výpočet, ale taky jsem podstatně ulehčil zadání úloh. Obtížnost nechávám původní, protože by to prý někomu vadilo ve statistikách...
  Takže kdo jste si na tuto keš netroufali, teď máte možnost!

• Přidán pozměněný návod  (zde). Pro zjednodušení v něm píšu a1, e2, h2 atd. místo a¹, e², h². 

• Základní souřadnice jsem chtěl umístit k rodnému domu Ivana Kawaciuka. Jenže až na jednoho obyvatele, kterých jsem se ptal, toto jméno nikomu nic neříkalo. Budu samozřejmě pátrat dál. Zatím jsou základní souřadnice na návsi u lípy (viz foto). Je tam pěkná lavička.

• Uvedené notové a hudební ukázky (úryvky skladeb) slouží pouze ke studijním účelům ve smyslu autorského zákona. Nejsou určeny pro veřejné provozování a komerční aktivity. Podrobné údaje o notách, CD nahrávkách a interpretech jednotlivých ukázek jsou v GeoChecku. Zde je uvést nemohu, protože bych tím prozradil vše. 

• Proč jsem naladil housle na komorní A = 432 Hz a ne na standardních 440 Hz nebo ještě výš? Asi to netušíte, ale my vyznavači spikleneckých teorií to víme dávno: 432 Hz je totiž frekvence, na které vibruje vesmír, je léčivá pro naše čakry a zní lépe než ostatní ladicí standardy. 440 Hz je oproti tomu ďáblova frekvence, kterou prosadili v roce 1939 ilumináti  v čele s bankéři a ministry propagand světových mocností (včetně J. Goebbelse, zrovna naštvaného, že mu Hitler zatrhl Lídu Baarovou) a rozhodli, že nemůžou dopustit, aby lidstvo vibrovalo směrem k míru a uvědomění. Dali hlavy dohromady a přišli s geniálně ďábelským plánem: ladění komorního A posunuli o kousek výš na frekvenci 440 Hz. Moudří hudebníci v čele s profesorem Dussautem s tím nesouhlasili, proti novému standardu protestovali, dokonce sebrali 23 tisíc podpisů pod petici, leč platné jim to nebylo nic. Frekvence 440 Hz působí přímo na lidský mozek, pomalu, ale jistě ho oblbuje a přeformátovává k agresivitě a touze páchat zlo a vést války. Kdo nevěří, ať na (7) běží, resp. klikne. 

• Literatura a odkazy:
  (1) https://cs.wikipedia.org/wiki/Housle
  (2) http://smyccovynastroj.blog.cz/1112/historie-housli
  (3) http://relax.lidovky.cz/na-svetove-housle-virtuoz-nema-stoji-i-300-milionu-fb3-/zajimavosti.aspx?c=A111112_193507_ln-zajimavosti_rka
  (4) http://www.duchcov.cz/noviny/200611/zaver.htm (3. příspěvek od P. Koukala)
  (5) Pilař, V., Šrámek, F.: Umění houslařů. PANTON, Praha 1989
  (6) http://www.houslovyklic.estranky.cz/clanky/historie/
  (7) http://inner-light.ning.com/profiles/blogs/naladte-se-na-spravnou-frekvenci-cili-na-frekvenci-432hz-a-pripra?id=6370783%3ABlogPost%3A164217&page=2

* * *

Konec

GC6GG80  – verze 1.4 z 11. 4. 2019

(CC BY-SA 3.0 CZ) ladislavappl, 2016