Historie města:
První zmínkou o obci je zmínka o kostelu sv. Jiljí z roku 1254. Již v té době se Mirotice staly přemyslovským královským městem. Do výstavby děkanského kostela v Písku byly nejvýznamnějším duchovním centrem v oblasti. Jejich význam umocňovalo to, že ležely na Královské obchodní stezce (Zlaté stezce) z Pasova do Prahy.
V dalších stoletích Mirotice vzkvétaly. Vznikl zde městský špitál a roku 1569 získaly i právo várečné (výroba piva). Patřily nejdříve k rožmitálskému a později ke zvíkovskému panství. Slibný hospodářský rozvoj byl načas zpomalen velkým požárem v roce 1575, při němž shořelo 50 domů.
Na počátku 17. století a začátkem třicetileté války bylo město poničeno několika vpády vojsk a upadalo. Koncem století se však začaly znovu vzmáhat.
Z novodobých dějin zasáhla do historie a vzhledu města především druhá světová válka, kdy dne 28. dubna 1945 na náměstí a v přilehlých ulicích zastavil německý vojenský kontingent. Na druhý den je zde objevila americká stíhací letadla. Při bombardování byl německý kontingent zničen, ale vyhořelo nebo jinak bylo zničeno 27 domů a dalších 57 bylo většinou těžce poškozeno. Zahynulo 11 místních obyvatel.
Pamětihodnosti:
Architektonickou dominantu Mirotic tvoří Kostel svatého Jiljí. Nachází se na západ od náměstí. První písemná zmínka je z roku 1254, jeho základy jsou však asi o 100 let starší. Kostel byl několikrát přestavován, naposledy v letech 1870 - 1872 v pseudorománském stylu, který mu zůstal dodnes. Roku 1670 mu byla přistavěna druhá věž (zvonice).
Původní Alšův rodný dům v severozápadní části obce se nezachoval, protože byl zcela zničen při požáru. Na jeho místě byla vystavěna více méně zdařilá replika, ve které je nyní Památník Mikoláše Alše a Matěje Kopeckého.
K dalším pamětihodnostem se řadí židovský hřbitov na severu města s cennými náhrobky a památným dubem, barokní kaplička sv. Jana Nepomuckého na břehu Lomnice na severovýchodním okraji obce či socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1782, v roce 1998 restaurovaná. Technickou památku tvoří most přes řeku Lomnici vystavěný v roce 1939.
Významné osobnosti:
Město Mirotice je rodištěm Mikoláše Alše (*1852), který zde také už ve svých 4 letech začal s kreslením. Aleš zde žil s přestávkami do roku 1862, kdy nastupuje na studium v Písku. Pak zde pobýval prakticky jen o prázdninách až do roku 1874, kdy po smrti otce trvale odjíždí do Prahy. Na jeho počest jsou každoročně pořádány slavnosti nesoucí jméno Alšovy dny.
Český loutkář Matěj Kopecký je druhou významnou osobností Mirotic. Kopecký se zde nenarodil, ale přiženil se sem v roce 1795. Bydlel v Kvíčalovské chalupě v Rybářské ul. čp. 112 (u kostela sv. Jiljí) do roku 1836. S tradicí Matěje Kopeckého souvisí i Mirotické setkání loutek a hudby, které zde od roku 2004 probíhá každoročně koncem srpna.
Zdroj: mirotice.cz, wikipedia.org,
K samotné procházce:
Tu začneme na náměstí u turistického rozcestníku N 49°25.826', E 14°02.223' kde součet kilometrů do vesnic Boudy a Lučkovice dá A.
Na souřadnicích N 49°25.831', E 14°02.056' se nachází Alšův dům, což je Památník Mikoláše Alše a Matěje Kopeckého. Zde nás zajímá počet cihlových komínů na budově je G.
Dále popojdeme na most na souřadnicích N 49°25.762', E 14°01.829'. Zde spočítáme všechny sochy na tomto mostě. Což bude C.
Další zastavení bude u dřevostavby N 49°25.600', E 14°01.971', která je zajímavá tím, že na její stavbu nebyl použit ani jeden hřebík a dále to, že pánové co tu stavbu stavěli byli v Kanadě na praxi. No a nás bude zajímat počet hřebíků použitých pro tuto stavbu což je F.
Ze souřadnic N 49°25.775', E 14°02.068' si prohlédneme vpravo Kostel sv. Jiljí a vlevo později přistavenou zvonici. Pro odlov budeme ale potřebovat počet nul v datech narození a úmrtí Benedikta Žáka na tabulce před kostelem. To bude B. Vzhledem k tomu, že tabulka zmizela, náhradní otázka zní: Z kolika balvanů se skládá pomník Benedikta Žáka, kde zbyl pouze rámeček. Tabulka se zase objevila, ale náhradní otázku nechávám v platnosti.
Dříve než popojdeme k soše sv. Jana Nepomuckého, dávejte si pozor na sice ne frekventovanou, ale nepřehlednou cestu. Socha na nás čeká na souřadnicích N 49°25.713', E 14°02.213'. Tady nás bude zajímat ciferace roku umístnění sochy (ne restaurování) což bude D.
Další souřadnice N 49°25.900', E 14°02.306' nás dovedou na lávku přes řeku Lomnici, kde vpravo uvidíme historický most, což je technická památka z roku 1939. Pro odlov budem potřebovat počet podlouhých otvorů na štítu nejbližšího domu na sever od vaší pozice. To bude H.
Poslední zastávka je židovský hřbitov, bohužel nepřístupný N 49°26.011', E 14°02.217'. Tam nás bude zajímat na ceduli Alšovy stezky v popisu židovského hřbitova rok posledního pohřbu. Ciferace tohoto čísla je E.
A teď už jen dosadit do vzorce a hurá na finálku. Ta není od parkoviště vzdálená vzdušnou čarou více než 600 metrů.
Vzorec pro výpočet finálních souřadnic: N 49°2A.BCD', E 14°0E.FGH'