GC6JC6T Historie lyzovani (Traditional Cache) in Zlínský kraj, Czechia created by kacerpetr+E

GC6JC6T ▼

A cache by kacerpetr+E Message this owner

Hidden : 5/23/2016

Difficulty:

Terrain:

Size: Size: small (small)

Join now to view geocache location details. It's free!

Watch

How Geocaching Works

Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions in our disclaimer.

Geocache Description:

Lyžování ve Valašském Meziříčí

JPrvní lyže přivezli do Valašského Meziříčí bratranci Alois a František Mikyškové z Norska už v roce 1897 a začali na nich s přáteli lyžovat. Těmi přáteli byli doktor Drahoňovský, paní Krausová, slečny Plešnerovy, paní řídící Pokorná, Rudolf Půst, Vambera a snad ještě někdo, jehož jméno je dnes zapomenuto. Lyže, na nichž se lyžaři plahočili, byly dlouhé, měly špice na obou koncích a „lyžníci“ se odstrkovali dlouhou bambusovou tyčí. Ale to byla jenom taková atrakce, která v očích občanů města a jeho okolí způsobovala stejný rozruch jako příjezd cirkusu. Ale po čase zase všechno skoro úplně zaniklo.
TPo první světové válce došlo k dalšímu rozvoji organizovaného lyžování. Zasloužili se o to například Karel Demel, Karel Fibich, prof. Bohumil Cukr, učitel František Tetřev, odborný učitel Arnošt Židek, PhMr. Adalbert Štěpka a řada mladších nadšenců. Tehdejší parta lyžařů si říkala „hřebenáři“. Jejich pravidelné lyžařské výlety se konaly po hřebenech valašských hor, např. z Radhoště přes Pustevny na Čertův mlýn, do Kunčic pod Ondřejníkem nebo Čeladné, anebo hřebenem Javorníku u Velkých Karlovic až do Bařin. Když si uvědomíme, že v té době nebyly na hřebenech ještě žádné turistické chaty, byl to jistě na tehdejší dobu úctyhodný výkon.
Lyžaři byli za první republiky velcí elegáni a když sundali lyže, mohli jít rovnou do salónu . Počátek organizovaného lyžování ve Valašském Meziříčí spadá do roku 1928, kdy byl ustanoven lyžařský oddíl Sokola, jehož prvním předsedou byl zvolen Karel Fibich. Po něm převzal funkci Karel Demel. Oddíl se zpočátku věnoval organizování lyžařských výprav, které v počtu až 30 účastníků vedl prof. Bohumil Cukr.
Závodní lyžování na sebe nedalo dlouho čekat. Již 27. ledna 1929 zde byly uspořádány lyžařské závody v běhu se startem a cílem na náměstí ve Valašském Meziříčí za účasti 56 závodníků. Ve 30. letech minulého století se lyžování v tomto městě dále zdárně rozvíjelo, hlavně zásluhou mladých nadšenců, jako byli např. PhMr. Jaroslav Šejvl, Dr. Miroslav Pupík, Rudolf Cimala, bratři Maláčovi, František Šišák, Josef Fabián a Emil a Rudolf Jurečkovi, kteří zaučovali mládež i dospělé do tajů lyžování v nejbližším okolí města na Štěpánově, Vrchovině, Malé a Velké Lhotě. Ze jmenovaných a ještě mladších adeptů tak u nás vyrostli úspěšní lyžařští závodníci – Kocián, Josef Fabián, bratři Jan a Václav Šrubařovi, kteří pod vedením Jana Šrubaře st. dosahovali významných závodních úspěch i v celostátních soutěžích.
Mezi nejvýznamnější úspěchy té doby patří výsledky Jana Šrubaře ml. za 1. místo v běhu na 10 km v přeboru Československé obce sokolské v r. 1935 v Bánské Bystrici a 2. místo v témže přeboru ve skoku prostém na mistrovství Svazu slovanského Sokolstva v Jugoslávii v r. 1935.
Dokladem všestranného zaměření lyžařského oddílu Sokola bylo v letech před druhou světovou válkou, kromě úspěšných výsledků jejich závodníků jak v běhu na lyžích, tak i ve sjezdu a skoku na lyžích, vybudování lyžařského můstku na Vrchhůře (693 metrů n.m.) mezi obcemi Velká a Malá Lhota. Stalo se tak v r. 1932, autorem můstku byl Ing. Kandyba. Dosahovalo se zde skoků okolo 30 metrů.
Při nově založeném odboru Klubu československých turistů se utvořil i lyžařský oddíl, spadající pod Beskydskou župu Svazu lyžařů ČSR v Ostravě. Předsedou byl zvolen Rudolf Cimala.
V letech 1939 – 1945 byla činnost tělovýchovné jednoty Sokol zastavena a i činnost Klubu českých turistů silně omezena. Přesto se však konal v r. 1941 přebor Klubu českých turistů v klasických i sjezdových závodech. Titul přeborníka juniorů ze slalomu získal Dr. Rudolf Brantner.
Po ukončení druhé světové války se lyžování ve Valašském Meziříčí provozovalo opět ve dvou lyžařských oddílech, a to v oddíle Sokola, za vedení předsedy Karla Demela, a v oddíle Klubu českých turistů, organizovaného v Beskydské župě Svazu lyžařů, jehož předsedou byl Rudolf Cimala.
Po sjednocení tělesné výchovy a sportu se v r. 1948 ustavil velmi silný a početný oddíl lyžování při Tělovýchovné jednotě Sokol, který byl současně i členem Československého svazu lyžařů. Jeho prvním předsedou byl zvolen Eduard Leinfellner.
Pro intenzivnější využití výcvikového procesu vybudovala skupina cvičitelů pod vedením Zdeňka Urce, Miloše Skýpaly a Augustina Bílého st. první oddílový lyžařský vlek na Bumbálce „sever“. Později pak vznikl za spolupráce n. p. Tesla Valašské Meziříčí druhý vlek na Bumbálce „jih“. Mezi roky 1969 - 1971 byl pak vybudován v blízkosti města Valašské Meziříčí na katastru obce Jarcová vlek Bražiska, o jehož výstavbu se nejvíce zasloužili členové oddílu František Stonavský, Jaroslav Zbořil a Vladimír Vaculík – za spolupráce závodu AVTB, n. p. Osvětlovací sklo Valašské Meziříčí. Tak získali členové lyžařského oddílu i široká lyžařská veřejnost dostatečný výcvikový prostor. Po roce 1990 skončila podpora lyžařského oddílu podnikem Osvětlovací sklo Valašské Meziříčí. Nové ekonomické podmínky mj. zapříčinily i významné zmenšení členské základny. Někteří meziříčtí lyžaři přestoupili do vrcholových středisek, anebo do jiných oddílů. Také se nepodařilo přesvědčit představitele města, aby udrželi chatu na Bražiskách, kde dnes mohlo být moderní příměstské lyžařské středisko. Vlek tam zchátral a musel být zlikvidován a chatu, která byla dlouhá léta útočištěm běžců, musel oddíl v roce 1993 prodat. A nakonec došlo i k rozdělení oddílu.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------