Píše se přibližně 1.třetina 4. tisíciletí př. n. l. (3300 +- nějaké desetiletí nebo století př.n.l.). Do zdejšího kraje přichází lid ze severu. Sebou přináší své zvyky a vybavení, později nazývané baalberskou kulturou (též zvanou kultura nálevkových pohárů) a hledá zemi zaslíbenou, mlékem a strdím oplývající. Vystoupají na kopec, aby se rozhlédli po okolí. Že vám to něco připomíná? Asi ano, ale klidně to takto mohlo být.
Kopec se zdá býti vhodným k založení opevněné osady, přístupný jen ze severu, jinak strmé svahy. Dá se dobře bránit, je z něj vidět do daleka, pod kopcem teče potok. Je rozhodnuto, zde se usadí. Materiálu na stavbu příbytků i opevnění místa je v okolí dostatek. Seveřané nezahálejí , vědí, že v této nejisté době je důležité vybudovat bezpečné místo pro život co nejrychleji. Dochází totiž neustále k náhlým změnám společenské a ekonomické struktury a je potřeba ochránit sebe a svůj majetek.
Přicházejí další lidé a obyvatelstvo se rozrůstá. Uplyne několik týdnů, měsíců, let. Kopec žije, z osady se stalo hradiště. A to velmi dobře opevněné hradiště se systémem několika linií. Je nedobytné, stále se rozrůstá a modernizuje, zvětšuje se opevněný areál. Mohlo by být novým mocenským centrem oblasti.
Bylo? To se už asi nikdo nedoví.
Po pravěké pevnosti zbyly jen terénní nerovnosti, zbytky příkopů a valů. Na svou dobu byla totiž obehnána složitým fortifikačním systémem, složeným ze čtyř linií příkopů, valů a hradeb. Opevnění bylo mohutné. První linie, palisádová hradba, uzavírala plochu 17,5 hektaru, druhá linie byla nejspíše palisádová hradba s opěrným hliněným náspem a třetí linie byla nejspíš tzv. skořepinová hradba (dvě rovnoběžné palisádové stěny cca 3m od sebe, prostor mezi stěnami byl vyplněn hlínou a kameny) a přetínal ostroh v délce 300m. Uzavírala plochu 9,4 hektaru.
Čtvrtá linie byla nejmohutnější. Hradba měla kamennou čelní stěnu, dosahovala výšky 3m a šířky 4 až 6m. Uzavírala plochu 6,5 hektaru a oddělovala centrální hradiště od předhradí.
Součástí každé linie byl příkop 1,2 m hluboký a cca 3m široký.
Vzdálenost mezi první a druhou linií byla kolem 250m, druhou a třetí kolem 50m, třetí a čtvrtou mezi 50 a 100m.
Přibližná situace jednotlivých pásem opevnění:
Pevnost na Rmízu je naprosto unikátní tím, že je to zatím prokázaná nejstarší těžce opevněná lokalita ve střední Evropě. Její hradba s čelnou kamennou zdí ve čtvrté linii opevnění je nejstarší svého druhu doposud nalezenou.
Zdroje informací:
RMÍZ U LAŠKOVA - PEVNOST KULTURY NÁLEVKOVITÝCH POHÁRŮ - autor: Miroslav Šmíd
http://www.palba.cz/