ROK S GEOCACHINGEM
Září
Podle gregoriánského kalendáře devátý měsíc v roce. Má 30 dní. Kolem 23. září začíná na severní polokouli podzim (podzimní rovnodennost). Staročeské označení tohoto měsíce bylo zářuj nebo zářij, což znamená „za říje“; odvozování od slunečního záření je pouze lidovou etymologií. Mnoho jazyků (včetně většiny slovanských) převzalo jeho latinský název september (šlo o sedmý měsíc před reformou kalendáře).
V září začíná období podzimní sklizně a školní rok. Kromě ovoce a brambor dozrává také vinná réva a chmel. Proto se v lidové tradici českých zemích odehrávají v tomto měsíci tzv. sklizňové slavnosti – vinobraní, dočesná nebo pro jižní Čechy typická konopická.
28. září je den sv. Václava. Den státního svátku, do nedávné minulosti den, kdy se v hornatých krajích sváděl dobytek z letních pastvin do vsí k přezimování. V některých oblastech také končila roční služba čeledi a zároveň se uzavíraly smlouvy s hospodáři na příští rok. Na Plzeňsku si čeleď ze svých řad volila chudého krále a královnu, kteří pak se svými "dvořany" obcházeli ves a se zpěvem prosili o dary (vejce, pečivo). Večer se pak v místní hospodě konala z výslužky hostina.
1. září je 244 den v roce podle gregoriánského kalendáře (245. v přestupném roce). Do konce roku zbývá 121 dní.
Podle keltského kalendáře je dnes den měsíce lísky.
Svátek má dnes:
Linda, Lina
Pranostika: O svatém Jiljí jdou jeleni k říji.
Události 1. září v Česku:
1643 - počátek prvního švédského obléhání Brna.
1868 – Slavnostní otevření trati Plzeň - České Budějovice, součásti Dráhy císaře Františka Josefa I.
1902 – měl v Paříži premiéru film George Mélièse Cesta na Měsíc.
1939 – V Protektorátě Čechy a Morava provedlo gestapo zatýkací akci Albert der Erste.
1950 - byly zřízeny Pomocné technické prapory.
O keši:
Tato keš je jednou z 366, které vzniknou na Valašsku a blízkém okolí. Jsou určeny všem, kdo ve svém okolí mají odloveny všechny keše a schází jim zaplnit některé políčko v kalendáři. Keše jsou i pro ty, jež by chtěli ve svých statistikách zvýšit počet za sebou jdoucích dní s odlovem.
bekyně
bekyně velkohlavá
HOSTITELSKÉ DŘEVINY:polyfágní druh; ovocné dřeviny, růže (Rosa spp.), dub (Quercus spp.), vrba (Salix spp.), jeřáb (Sorbus spp.), habr (Carpinus spp.), lípa (Tilia spp.), topol (Populus spp.), skalník (Cotoneaster spp.) aj., ale i modřín (Larix spp.) nebo smrk (Picea spp.).
POPIS DRUHU:dospělci tohoto druhu se vyznačují pohlavním dichroismem. Mohutnější samičky, s rozpětím křídel 50–75 mm, mají oba páry křídel smetanově bělavé. Na předních křídlech je tmavé příčné vlnkování. Tykadla mají krátce hřebenitá nebo zoubkovaná. Samečci jsou hnědaví, s tmavými vlnkovanými příčkami na předních křídlech. Jsou o něco drobnější než samičky, s rozpětím křídel 35–45 mm, a na rozdíl od nich mají tykadla dlouze hřebenitá. Vylíhlé housenky jsou černé a postupně získávají typické žlutavě šedavé zbarvení s dvěma řadami, v přední části modrých a v zadní červených, bradavek s trsnatými žahavými chlupy. Trsnaté chlupy na předohrudi jsou delší. Kukla je 20–30 mm velká, matně červenohnědá, s řídkými červenožlutými štětečky chloupků.
EKOLOGIE DRUHU:první motýli se jednotlivě objevují již koncem června. Hlavní vlna letu je však v průběhu července a srpna, příp. září. Vzhledem k tomu, že samičky létají minimálně, jsou aktivně vyhledávány samečky. Po kopulaci kladou samičky oválné snůšky kulovitých, žlutošedých, na povrchu lepkavých vajíček, která pokrývají žlutohnědými chloupky ze zadečku. Tyto plstěné, tzv. hubky umísťují na kůru kmenů (do výšky asi 1,5 m), případně nízkých větví. Zárodky se vyvíjejí již na podzim a ve vajíčku přezimují již plně vyvinuté housenky, které se líhnou v dubnu následujícího roku. Mladé housenky ožírají nejprve rašící pupeny, později ožírají celé listy a to včetně žilnatiny. Svůj tzv. plýtvavý žír, kdy nepravidelně ožrané listy a jejich zbytky padají na zem, ukončují v polovině července. Kuklí se mezi listy či na kůře stromů.
VÝZNAM DRUHU: bekyně velkohlavá patří mezi nejobávanější listožravé škůdce. Při gradaci způsobují housenky holožíry.
bekyně zlatořitná
HOSTITELSKÉ DŘEVINY:polyfágní druh; ovocné dřeviny, dub (Quercus spp.), buk lesní (Fagus sylvatica), jeřáb (Sorbus spp.), jilm (Ulmus spp.), lípa (Tilia spp.), topol (Populus spp.), javor (Acer spp.), hloh (Crataegus spp.), trnka obecná (Prunus spinosa), ale i např. ostružiník (Rubus spp.) apod.
POPIS DRUHU:motýli mají sněhově bílá křídla o rozpětí 30–40 mm. Na předních křídlech mohou být vzácně tmavé skvrnky. Tykadla jsou u obou pohlaví dvojitě hřebenitá. Zadeček je rezavě žlutý, u samic zakončený prstencem nápadných rezavě zlatavých chloupků. Housenky jsou černohnědé až černošedé s nápadnými oranžovými bradavkami s dlouhými trsnatými alergenními chloupky. Na hřbetní straně mají 2 červené podélné linie a po stranách zadečku řadu políček z hustých plsťovitých bílých chloupků. Až 40 mm velké dorostlé housenky se kuklí v průhledném šedavém zámotku. Kukly jsou černohnědé, světle ochlupené, na konci opatřené věnečkem háčků.
EKOLOGIE DRUHU: VÝZNAM DRUHU: bekyně zlatořitná patří mezi obávané listožravé škůdce, často způsobující lokální až úplné holožíry. Housenky mohou svým opakovaným žírem hostitelskou dřevinu vážně ohrozit.
bekyně mniška
HOSTITELSKÉ DŘEVINY:široký polyfág vyvíjející se především na smrku (Picea spp.), dále borovici (Pinus spp.), modřínu (Larix spp.), jedli (Abies spp.), ale i dubu (Quercus spp.), buku lesním (Fagus sylvatica), lípě (Tilia spp.), habru (Carpinus spp.), bříze (Betula spp.) aj.; příležitostně také na vřesu (Calluna spp.) či některých bylinách. Při přemnožení se mohou housenky živit i některými polními plodinami, jako je kukuřice, jetel, řepa apod.
POPIS DRUHU:přední křídla jsou bělavá se čtyřmi tmavými zubatými příčkami; zadní křídla jsou jednobarevná s hnědošedým nádechem a tmavými skvrnkami při okraji. Někteří jedinci mají přední křídla celá tmavá s málo výraznou kresbou nebo zcela bez kresby. Rozpětí křídel je 38–54 mm. Hruď je černobíle skvrnitá, zadeček narůžovělý. Mladé housenky jsou černé, později šedé, černě mramorované s ocelově šedými a modravými bradavkami. Na bočních bradavkách jsou dlouhé trsnaté chlupy. Dorostlé měří kolem 4 cm. Vajíčka jsou asi 1 mm velká, zpočátku oranžově hnědá, později hnědavě až stříbřitě šedá.
EKOLOGIE DRUHU:motýli létají v průběhu července a srpna. Aktivní jsou až po setmění; přes den sedí na kmenech stromů. Oplodněné samičky kladou vajíčka v malých plošných snůškách do prasklin kůry či pod odchlipující se borku. Přezimují hotové housenky ve vaječných obalech. Housenky se líhnou příštího jara na přelomu dubna a května. Nějakou dobu se zdržují v místě líhnutí a poté lezou do korun stromů, kde ožírají pupeny či právě rašící jehlice. Žír housenek vrcholí obvykle na přelomu června a července. Dorostlé housenky se nejčastěji kuklí v prasklinách kůry kmenů, při přemnožení i v korunách stromů. Stadium kukly trvá 2–3 týdny.
VÝZNAM DRUHU:významný kalamitní druh přemnožující se nejčastěji v uměle založených smrkových monokulturách starých 40–80 let. Při přemnožení může dojít k plošným holožírům a rozsáhlému poškození lesních porostů. .
Zdroj:http://atlasposkozeni.mendelu.cz
Dobrý lov přejí GeoValaši
