ROK S GEOCACHINGEM
Říjen
Podle gregoriánského kalendáře desátý měsíc v roce. Má 31 dní. Jeho české jméno je odvozeno od jelení říje. Latinský název October znamená osmý měsíc a je odvozen z římského kalendáře, podle nějž rok začínal březnem.
V tomto měsíci pokračuje ve střední Evropě podzimní sklizeň a v českých zemích se tradičně slaví posvícení.
29. říjen je 302 den v roce podle gregoriánského kalendáře (303. v přestupném roce). Do konce roku zbývá 63 dní.
Podle keltského kalendáře je dnes den měsíce trnky.
Svátek má dnes:
Silvie, Silvána
Pranostika: Sněží-li brzy v říjnu, bude mokrá zima.
Události 29. října v Česku:
1787 – V Praze v Nosticově divadle se uskutečnila premiéra opery Don Giovanni W. A. Mozarta
1946 – Vysídlení sudetských Němců: z Karlových Varů byl vypraven poslední transport osob německé národnosti z Československa.
1990 – Vyhlášena Chráněná krajinná oblast Litovelské Pomoraví.
2000 - Jiří Kajínek utekl z věznice Mírov.
O keši:
Tato keš je jednou z 366, které vzniknou na Valašsku a blízkém okolí. Jsou určeny všem, kdo ve svém okolí mají odloveny všechny keše a schází jim zaplnit některé políčko v kalendáři. Keše jsou i pro ty, jež by chtěli ve svých statistikách zvýšit počet za sebou jdoucích dní s odlovem.
hálkotvorní
korovnice pupenová
HOSTITELSKÉ DŘEVINY: smrk (Picea spp.) a modřín (Larix spp.).
POPIS DRUHU:korovnice pupenová se specificky projevuje na obou hostitelských dřevinách. V důsledku jejího sání se na smrku vytváří typické šišticovité, kulovité, komůrkaté hálky. Jelikož je v hálku přeměněn celý pupen, žádný výhon v tomto místě dál neroste. Hálky jsou bledě zelené až žlutavé, drobné asi jako lískový oříšek, tedy kolem 1 cm. Na jejich povrchu zůstávají často zbytky jehlic. Napadány jsou převážně pupeny na bočních výhonech a slabších větvičkách. Po vylíhnutí mšic hálky postupně zdřevnatí a zčernají. Na dřevině mohou zůstávat i několik let. Projevy na modřínu jsou rovněž snadno odlišitelné, neboť vosková vlákna produkují pouze generace sající na jehlicích. Generace sající na kůře vosk neprodukují. Situace je tedy zcela opačná než např. u korovnice zelené.
EKOLOGIE DRUHU:složitý vývojový cyklus začíná na smrku. Larvy zakladatelek se líhnou na přelomu léta a podzimu. Přezimují ve fázi 1. nebo 2. instaru přisáté na výhonu poblíž pupenu. Brzy z jara pokračují, pod ochranou voskových vláken, v sání a dospívají v bezkřídlou samičku – zakladatelku. V důsledku jejího sání se pupen přetváří v šišticovitou hálku. Dospělé zakladatelky kladou velké shluky vajíček, z nichž se líhnou drobné larvy sající na jehlicích přeměňujícího se pupenu. Jejich sáním je podporován další vývoj hálky, s úplnou přeměnou pupenu, a tvorba komůrek, do kterých jsou larvy postupně uzavírány. Délka vývoje larev uvnitř hálek je ovlivněna počasím a probíhá od května do poloviny června až poloviny srpna. Larvy hálky, po jejich otevření, opouštějí a přeměňují se v okřídlené samičky, které migrují na sekundárního hostitele – modřín. Na modřínech kladou vajíčka, z nichž se vylíhnou larvy další generace, které opět v 1. nebo 2. instaru přezimují. Na jaře příštího roku přezimovavší larvičky dospívají a kladou vajíčka, z nichž se líhne další pokolení dospívající v bezkřídlé i okřídlené samičky. Bezkřídlé samičky plodí na modřínech v průběhu léta další generace. Okřídlené samičky se však v průběhu května a června stěhují zpět na smrk, kde na jehlice čerstvých výhonů kladou vajíčka. Z vajíček se líhne, v průběhu dvou let jediná, oboupohlavní generace. Oplodněné samičky pak v průběhu léta kladou na smrk jediné vajíčko budoucí zakladatelky.
VÝZNAM DRUHU:zatímco u smrku napadá korovnice pupenová spíše středně staré a starší dřeviny, u modřínu naopak upřednostňuje mladší věkové kategorie, včetně školkařského materiálu. Vzhledem k tomu, že tvorbou hálek zanikají na smrcích celé pupeny, dochází často k různým deformacím koruny a výraznému snížení estetické hodnoty stromu. Na modřínech způsobuje korovnice svým sáním zpomalený růst výhonů, žloutnutí a kolénkovité ohýbání jehlic. Při silném napadení mohou jehlice či dokonce celé výhony odumírat. Při silném napadení kůry dochází pravděpodobně k poškození povrchových pletiv a snížení jejich mrazuvzdornosti.
korovnice zelená
HOSTITELSKÉ DŘEVINY:smrk (Picea spp.) a modřín (Larix spp.).
POPIS DRUHU:korovnice zelená se specificky projevuje na obou hostitelských dřevinách. V důsledku jejího sání se na smrku vytváří typické šišticovité hálky. Vzhledem k tomu, že se v šištičku přeměňuje pouze báze pupenu, větévka roste dál a působí dojmem, jakoby prorůstala hálkou. Šištičky jsou velké asi jako vlašský ořech, tedy 2–3 cm. Hálky se vyskytují většinou jednotlivě. Po vylíhnutí mšic hálky postupně zdřevnatí a zčernají. Na dřevině mohou zůstávat i několik let. Projevy na modřínu jsou rovněž snadno odlišitelné, neboť vosková vlákna produkují pouze generace sající na kůře. Generace sající na jehlicích vosk neprodukují. Situace je tedy zcela opačná než u korovnice pupenové.
EKOLOGIE DRUHU:složitý vývojový cyklus začíná na smrku. Larvy zakladatelek se líhnou na přelomu léta a podzimu. Přezimují ve fázi 1. nebo 2. instaru přisáté na výhonu poblíž pupenu. Brzy z jara pokračují, pod ochranou voskových vláken, v sání a dospívají v bezkřídlou samičku – zakladatelku. V důsledku jejího sání se báze pupenu přetváří v šišticovitou hálku. Dospělé zakladatelky kladou velké shluky vajíček, z nichž se líhnou drobné larvy sající na jehlicích přeměňujícího se pupenu. Jejich sáním je podporován další vývoj hálky a tvorba komůrek, do kterých jsou larvy postupně uzavírány. Délka vývoje larev uvnitř hálek je ovlivněna počasím a probíhá od května do poloviny června až poloviny srpna. Larvy hálky, po jejich otevření, opouštějí a přeměňují se v okřídlené samičky, které migrují na sekundárního hostitele – modřín. Na modřínech kladou vajíčka, z nichž se vylíhnou larvy další generace, které opět v 1. nebo 2. instaru přezimují. Na jaře příštího roku přezimovavší larvičky dospívají a kladou vajíčka, z nichž se líhne další pokolení dospívající v bezkřídlé i okřídlené samičky. Bezkřídlé samičky plodí na modřínech v průběhu léta další generace. Okřídlené samičky se však v průběhu května a června stěhují zpět na smrk, kde na jehlice čerstvých výhonů kladou vajíčka. Z vajíček se líhne, v průběhu dvou let jediná, oboupohlavní generace. Oplodněné samičky pak v průběhu léta kladou na smrk jediné vajíčko budoucí zakladatelky.
VÝZNAM DRUHU: korovnice zelená napadá spíše mladší dřeviny, a to jak u smrku tak i modřínu. Vzhledem k tomu, že tvorbou hálek odumírají na smrcích celé výhony, dochází často k různým deformacím koruny a výraznému snížení estetické hodnoty stromu. Na modřínech způsobuje korovnice svým sáním zpomalený růst výhonů, žloutnutí a kolénkovité ohýbání jehlic. Při silném napadení mohou jehlice či dokonce celé výhony odumírat. Při silném napadení kůry dochází pravděpodobně k poškození povrchových pletiv a snížení jejich mrazuvzdornosti.
žlabatka listová
HOSTITELSKÉ DŘEVINY:dub (Quercus spp.).
POPIS DRUHU:vytváří nápadné, listové, druhově specifické hálky, které jsou kulovité, zprvu zelené, později žlutavé a nakonec, na přímo osvětlené straně, načervenalé. V průměru měří 10–20 mm. Později hálky zhnědnou, zkrabatí, avšak zůstávají na listu.
EKOLOGIE DRUHU:dospělé partenogenetické samičky se líhnou v zimním období. Za příznivého počasí opouští hálku a do adventivních pupenů kmene a větví kladou neoplozená vajíčka. V místě kladení začne vznikat drobná, oválně protáhlá pupenová hálka. Tato hálka je nejprve červenavá, později sametově fialová, asi 3 mm velká. Z těchto hálek se v průběhu května a června líhnou drobní dospělci obojího pohlaví. Oplozené samičky kladou vajíčka do listových nervů na spodní straně listů, kde následně vzniknou nápadné, kulovité, listové hálky, s larvou uvnitř. Celý vývoj larvy, včetně kuklení, probíhá v kulovité komůrce ve středu hálky. V každé hálce se vyvíjí pouze jedna larva.
VÝZNAM DRUHU:žlabatka listová je velmi běžným druhem. Přestože silnější napadení vypadají často hrozivě, nepředstavuje pro dřeviny vážné riziko. Při silnějším výskytu snižuje estetický význam parkových a jiných okrasných dřevin.
bejlomorka lipová
HOSTITELSKÉ DŘEVINY:lípa (Tilia spp.).
POPIS DRUHU:dospělci připomínají drobné komárky. Jsou 2,7–3,7 mm dlouzí, s hnědavou hrudí a žlutavě zbarveným zadečkem, na němž jsou tmavé příčné pruhy. Larva je vřetenovitá, bělavá, beznohá, 2–3 mm dlouhá. Kukla je mumiová. Hálka je v průměru 6–8 mm velká, zřetelná na obou stranách listu. Zprvu je hálka žlutavá až světle zelená, později přechází až do červenavého či fialového zbarvení. Na spodní straně listu je polokulovitá, na horní straně listu zašpičatělá. Na listu je vždy více hálek pohromadě, obvykle kolem 10–20, ale může být i více.
EKOLOGIE DRUHU:dospělci létají v průběhu dubna a května, v době rašení lipových listů, na které samičky kladou vajíčka. Vylíhlé larvy se vyvíjí uvnitř vznikající hálky. Postupem své tvorby hálka tvrdne a kolem larvy se vytváří samostatná vnitřní část, která se i s larvou posléze uvolní. Ve zbytku hálky pak zůstává trychtýřovitá jamka. Larvy přezimují uvnitř opadlé vnitřní hálky, v níž se na jaře dalšího roku kuklí.
VÝZNAM DRUHU:bejlomorka lipová je běžný druh, napadající listy starších stromů. Při silném napadení listů dochází k jejich žloutnutí, hnědnutí až úplnému usychání. Čepele silně napadených listů se mohou deformovat a trhat. Druh nepředstavuje pro dřeviny významnější riziko. V některých případech může snížit estetickou hodnotu dřeviny.
Zdroj:http://atlasposkozeni.mendelu.cz
Dobrý lov přejí GeoValaši
