Od 3. 7. 21 stojí u viklanu dvoumetrová socha čerta kterou vytvořil řezbář Radek Pučelík. Originální dílo váží zhruba 300 kg.
V lese na jihovýchodním okraji letoviska Babylon, necelých 400 metrů od železniční zastávky a půl kilometru od vyhlášeného rybníka, se ukrývá Čertův kámen. Na svahu mezi korytem Bystřice a náhonem Teplé Bystřice leží obrovitý balvan, který býval a už opět je viklanem. Vlastně se jedná o dva balvany na sobě, přičemž spodní je převážně ukryt v zemi a na jeho nejvyšším místě je miska, v níž sedí vypouklý čep Čertova kamene. Viklan je registrovaným významným krajinným prvkem.
Viklání viklanů
Viklanem nazýváme skalní blok nebo velký kámen ve své původní poloze, který se dotýká podkladu nepoměrně malou částí své spodní strany. Za viklany ale nelze počítat kameny, které byly do své polohy jakýmkoliv způsobem přemístěny. Velmi často lze viklany rozkývat, ostatně od viklání mají své jméno. Čertův kámen je viklavý i velký bochníkovitý kámen o délce 4 metry a výšce 1,5 metru. Jeho hmotnost je odhadována na 40 tun. Kdysi se kýval o desítky centimetrů sem a tam a současně vydával strašidelně znějící skřípavé zvuky.
Ale jak vlastně viklan vznikl? Podložím celého údolí Bystřice je prvohorní středně až hrubozrnná žula, hlubinná vyvřelá hornina, s obsahem biotitu a muskovitu. Jejím mrazovým zvětráváním a erozí méně pevných složek byl z původní matečné horniny vypreparován bochník Čertova kamene. Další viklan můžete v Plzeňském kraji najít u Tisu u Blatna, největším viklanem v Česku je Husova kazatelna na Příbramsku.
Balbínův zájem o viklan
Výjimečnost viklanů a jejich atraktivitu pro lidi dokládá zmínka, kterou Čertovu kamenu věnoval v druhé polovině 17. století Bohuslav Balbín ve své praci Rozmanitosti z historie Království českého (Miscellanea historica regni Bohemiae). Napsal:
"Velice podivná jest pověst o velikém kameni u Domažlic; dlouho jsem váhal, do které kapitoly a pod jakým názvem bych ji zařadil; ale na tom málo záleží, poněvadž beztoho spočívá ve věrohodnosti. Vypravoval mi totiž velmi věrohodný a krajiny té znalý jeden domažlický občan, že v krajině domažlické je rybník, který předkové nazvali "Babylon". Ne příliš daleko od toho rybníka že teče potok "Bystřice" zvaný a blízko něho že jsou skály velké a hlavně dva balvany; Jeden leží na druhém na ten způsob, jako v mlýnech dva kameny mlýnské se skládají, aby zrna obilná v mouku rozemlely a rozetřely," píše Balbín doslova. "Spodní je nehybný a kuželovitý, druhý, hořejší, je hybný a můžeš jej rukou poháněti a způsobiti, aby se točil. Pro tento pohyb a podobnost s mlýnskými kameny lid obecný všelijaké pověsti o těchto dvou kamenech povídá, nazývá je namnoze Čertový Mlejn, a věří pošetile a hloupě, že si tu čert mouku mele."
Balbín příliš nevěřil tomu, že by viklan v jeho poloze udržovala pouhá rovnováha; předpokládal spojení oba kamenů nějakým čepem. Jak na to přišel? Inu, pokud by to tak nebylo, "již dávno nahnut a shozen býti mohl, kdyby jej nějaký statný muž násilně zatlačil, neboť by tak rovnováhu ztratil."
Čertovské pověsti
Již víte o pověsti s čertovo mletím obilí, ale kámen je opředen více pověstmi. V další se krajem potuloval čert, snad aby našeptával věřícím nějaké hříšné myšlenky a popouzel je k nepravostem. Chodové – alespoň máme ten pocit – byli hlavy dubové a měnit jejich přesvědčení nebylo nic snadného. Čert býval po každodenní práci znaven, ale neměl žádné místo ke klidnému odpočinku. Nakonec jej našel v příkrém svahu, kde si položil kámen na kámen tak, aby si na něm mohl klidně zdřímnout. Dokonce si dal tu práci a našel kameni polohu, ve které se mohl na kameni mírně houpat. Místní chasa si jednou dodala u korbele piva odvahu a čertovi kámen svalila ze svahu. Radovali se, že si pekelník najde jiné místo pro své lenošení, ale už v noci se z lesa dlouho ozývalo děsivé funění a hekání. Ráno byl kámen na svém místě a ve svahu byly stopy, jak jej čert tlačil zpět nahoru. Čerta však dlouho nikdo na kameni nezahlédl – možná jej vyhnal hluk stavby dráhy do Bavor.
Svrchní strana viklanu se stopami po čertovi
Na pověsti muselo určitě něco být, protože svrchní strana viklanu nesla jasně stopy po čertově přítomnosti. Když se čert na kameni rozvaloval, ruce i nohy široce roztažené, vytlačil svým tělem do kamene prohlubeň. Kromě obrysu těla a hlavy se dochovala stopa po ocasu a otisky kopyt, jak se po ránu na kameni postavil. Dozajista však na viklanu najdete kříže, které kdosi hodně dávno vytesal, aby potlačil ďábelskou energií.
Nemáte-li dost, můžete si přečíst ještě novodobou pověst o tom, jak Babylon k Čertovu kameni přišel.
Italská epizoda
Viklan láká různé "umělce" dodnes
Na počátku šedesátých let byla budována železniční trať České západní dráhy spojující Čechy s Bavorskem, konkrétně dnešní trať č. 180 z Plzně do Domažlic a do bavorského města Furth im Wald (Brod nad Lesy). Trať prochází jen několik desítek metrů od babylonského viklanu a ten nemohl ujít pozornosti italských dělníků. Asi neměli dost jiné zábavy a tak kývali viklanem tak mocně, až je vyhodili z lůžka. Těžký balvan se sesunul a na téměř 150 let přestal být viklanem. Mimochodem, při stavbě železnice byly nedaleko viklanu nalezeny pravěké bronzové předměty jako dýka, náramky a podobně.
Návrat viklanu
Viklan, který se neviklá, je taková čertovská věc. Lidem nedá spát a je jedno, zda mají rádi pořádek a chtějí vidět viklan na svém místě, nebo jsou neposední a už už si představují, jak s budou s obrovským balvanem viklat sem a tam. Nejvíce se jich sešlo v místním občanském sdružení Babylon. Jeho místopředseda Karel Sedlák se dlouho znal s českým inženýrem Pavlem Pavlem, navždy proslaveným rozchozením soch Moai na Velikonočním ostrově, a tak ho požádal o pomoc. Pavel Pavel navzdory svému nabitému programu souhlasil s přípravou technického řešení, snad z obavy, aby se kámen časem úplně nesesul. Možná pro něj byl babylonský viklan i výzvou, neboť dříve narovnal menší Kosatínský viklan u Bud a Kadovský viklan. Na Karlovi Sedlákovi nechal vyřízení všech povolení a souhlasů. Vyběhání úřadů trvalo několik let, ale povedlo se.
Komplikací se ukázala být velikost viklanu, neboť nebylo možné použití páky a lana. Situace vyžadovala použití hydraulické techniky s profesionální obsluhou. Zatímco techniku Ing. Pavel nabídl poskytnout zdarma, práci bylo nezbytné zaplatit. Nakonec tento problém vyřešily dotace.
V roce 2008 nastal čas balvanem pohnout, ale zjistilo se, že nikdo neví, do jaké polohy by se vlastně měl kámen posunout a jak jej nasměrovat. Viklan byl na svém původním místě naposled v dobách, kdy fotografie byla ještě vzácností, a ani se jej nepodařilo najít na žádné perokresbě. Přizvaný geolog měl nápad, že by se z viklanu a též z podloží odsekly malé vzorky s označenou směrovou orientací. Laboratorní analýza by následně určila původní orientaci siločar magnetického pole Země, které kdysi dávno ovlivnily tuhnoucí lávu. Vědecká metoda však byla s cenovkou v řádu desítek tisíc korun.
Pavel Pavel se místo toho rozhodl pro zkušební nadzvednutí balvanu a následné hledání původního místa, kterým viklan seděl v misce podloží. Zkušební posunování proběhlo 19. července 2008 za pomoci čtveřice heverů. Každý byl určen pro zvedání břemene do hmotnosti 25 tun, což by mělo být pro 40tunového giganta dostatečné. Úplně nebylo, použité hevery byly konstruované na rovný podklad i na rovnou plochu břemene, což úplně nesedělo na svah s jehličím a ani na zvedaný viklan. Jeden hever byl zcela zničen, zbylé tři byly jen poškozeny. Ale viklan se podařilo zvednout přibližně o 10 cm a posunout o 20 cm. Geolog následně zmapoval stav viklanu, aby bylo možné připravit správné uložení.
Rok čekal viklan s podložkou, než se k němu znovu Ing. Pavel se svými lidmi vrátil. Den D nastal v sobotu 18. července 2009, v průběhu slavností Babylonského léta. Pracovalo se za vytrvalého deště šest hodin, přičemž příčinu zdlouhavosti vysvětluje Pavel Pavel následovně: "Nejobtížnější je správně ustavit hevery. To se vybere vhodné místo, pak se to vypodloží, přizpůsobí, zkusí, zjistí se, že to není ono, tak zpět, znovu, zas a zas, pak to sedne, hurá, kámen se trochu pohne. A jede se nanovo, o kousíček dál. Dílčí vítězství se měří na centimetry, někdy míň, někdy víc." Viklan se pomalejším než hlemýždím tempem posunul o 60 centimetrů do původního lože. Viklan se stal znovu viklanem, lze jím kývat až o 17 centimetrů. Tedy alespoň to se píše, ale zkuste si s ním pohnout, nám se to nepovedlo.
Když teď znáte úskalí navracení kamene, jistě doceníte vtipnost věty Ivana Františka Kitzbergera, kterou v roce 1904 napsal do článku o viklanu v časopise Český lid: "Dal by se však lehce do původní polohy vpraviti."
Kudy ke krabičce
Mnoho z vás už jistě u viklanu bylo, protože tu od srpna 2008 do května 2015 byla keš Viklan od Rypáků. U kamene je i jedna ze zastávek multi-keše Čertova naučná stezka od Carloschica, která vás provede po celé trase stezky. Viklan je hlavním tématem 9. zastávky naučné stezky, na tabuli si dozvíte o geologii a douglasce tisolisté.
Náhon Teplé Bystřice protéká jen pár metrů od viklanu
Pěšky se můžete po značených cestách vydat z mnoha míst Babylonu, stačí se směřovat k turistickému rozcestníku Babylon – žst., který je jen kousek od železniční zastávky. U rozcestníku lze zaparkovat (několik aut, waypoint P1), ale také tady začíná modře značená cesta vedoucí okolo viklanu až do České Kubice. Autem je možné zajet ještě dál (waypoint P2), ale těch pár set metrů navíc myslím snadno ujdete. V lese je na cestě několik schůdků. Nezapomeňte se kouknout na náhon Teplé Bystřice, který teče jen pár metrů za piknikovacím stolem.
(kopie listingu)