Vážení přátelé vítám vás!
Tato keš je součástí série keší věnovaných trati č. 137 Chomutov -Vejprty.
Každá keš je též věnována nějakému místu u trati, které dnes již většinou neexistuje.
Tato první keš je věnována městu Vejprty:
Vejprty (německy Weipert) jsou město v Ústeckém kraji v Krušných horách, ve správním obvodu Kadaň. Leží v nadmořské výšce od 748 do 846 metrů a žijí v nich necelé tři tisíce obyvatel. S německou obcí Bärenstein opticky tvoří jeden celek rozdělený pouze hraničním potokem Polava.
Název
Název města je odvozen z osobního jména Wigberht. Část wig znamenala ve střední horní němčině „boj“ a druhá část „skvělý“. V historických pramenech se název vyskytuje ve tvarech Weyberth (1506), Waippert (1555), zum Weyperth (1616), Weypert (1785), Weipert (1847) a Vejprty nebo Weipert (1854).
Historie
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1506.[4] Podle pověsti však stávala na místě Vejprt nejprve hospoda a později hamr na železo s malou hornickou osadou. V roce 1352 přechází území z majetku Koruny na pány ze Šumburku. Z roku 1413 pochází první zmínka o hamru „weyprecht“, který byl v roce 1427 zničen husity a roku 1506 je zmiňován jako pustý. Horním městem se Vejrpty staly roku 1607, kdy vydal císař Rudolf II. listinu, ve které povolil zdejším horníkům a řemeslníkům libovolné nakládání se svým majetkem, provozování řemesel, mít vlastní městskou váhu a lázně. O deset let později, v roce 1617, povýšil císař Matyáše II. Vejprty na královské horní město.
V roce 1550 byl ve vejprtské oblasti v Novém Zvolání založen důl Jan na poušti na bouří náhodně odkryté polymetalické žíle. Vyskytovaly se v ní nejčastěji chalkopyrit, galenit, rudy kobaltu a stříbra, výjimečně i ryzí stříbro a jiné minerály. O dvacet let později byla přívalovým deštěm odkryta jiná žíla, na které byl založen důl Milostivá ruka Páně. Na přelomu 16. a 17. století bylo v provozu mnoho dolů: Michal, Feigen, Voršila, Jiří, Římský orel, Mnich, Jan, Tři paní, Pivní desátek aj. V šachtě Louka bylo vytěženo celkem 1144 kg stříbra. Během třicetileté války došlo k výraznému útlumu těžby a její obnova byla jen pomalá, protože v okolí nebyl dostatek pracovních sil a samotné doly velmi zpustly. Obecní prostředky doplněné daňovými úlevami nestačily, a tak byly nové doly zakládány a staré prozkoumávány až počátkem 18. století za účasti finančně silnějších těžařů. Po roce 1713 bylo otevřeno 22 dolů, ale mnoho z nich jejich majitelé brzy uzavřeli, protože nemohli hradit vysoké náklady na odčerpávání důlních vod. Po roce 1722 byla uzavřena tavicí huť, a později dokonce zbořena. Sedmiletá válka se stala příčinou uzavření dalších dolů, protože během ní stát nemohl těžaře podporovat. Teprve po jejím skončení mohlo město věnovat pětinu daně na provoz dolu Jan na poušti a v roce 1766 byla státem otevřena nejhlubší dědičná štola vejprtského revíru Klement, která však nezastihla žádné rudné žíly. V 19. století již byly stříbrné doly nerentabilní. V roce 1854 stát nechal zastavit práce v dolech Milostivá ruka Páně a Jan na poušti a další pokusy o jejich znovuotevření, které probíhaly až do roku 1945, byly jen formální.
Kromě stříbra se u města těžila také železná ruda. Doložené doly známe až z první poloviny 16. století, ale vzhledem ke zmínkám o starších hamrech je pravděpodobné, že zde existovaly již dříve. Železná ruda se dobývala i v převážně stříbrném dole Jan na poušti a v období 1530–1550 je znám železný důl Pavla Spindlera z Magdeburgu. V severní části vejprtského revíru se nacházelo několik menších dolů a v dole Marie pomocná se krevel těžil společně s rudami olova.
Obyvatelstvo
Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 10 256 obyvatel (z toho 4692 mužů), z nichž bylo 96 Čechoslováků, 9832 Němců, jeden Žid, pět příslušníků jiných národností a 322 cizinců. Převládala římskokatolická většina, ale žilo zde také 410 členů evangelických církví, dva členové církve československé, 36 židů, šestnáct příslušníků nezjišťovaných církví a 102 lidí bez vyznání. Podle sčítání lidu z roku 1930 mělo město 11 751 obyvatel: 238 Čechoslováků, 11 751 Němců, dva Židy, jednoho příslušníka jiné národnosti a 407 cizinců. I tentokrát dominovala římskokatolická církev. Počet evangelíků se zvýšil na 565 a kromě nich zde žilo sedm členů československé církve, 41 židů, deset členů nezjišťovaných církví a 427 lidí bez vyznání.
Pamětihodnosti
zdroj: Wikipedia