Úvod
Ve třicátých letech dvacátého století se bezpečnostní situace demokratického Československa začala prudce zhoršovat. Bylo téměř celé obklopeno nepřátelsky smýšlejícími národy v čele s nacistickým Německem. Československo by nebylo schopno lidskými silami tyto hranice bránit a tak bylo rozhodnuto o výstavbě opevnění. Na tehdejší dobu nebyla stavba opevnění žádnou zvláštností a přistupovali k ní téměř všechny státy tehdejší Evropy. Páteří československého obranného systému byla soustava linií opevnění složená jak z lehkého, tak i těžkého opevnění. U těžkého opevnění převládala dokonalost konstrukce a vyzbrojení nejlepšími zbraněmi, které dokázal tehdejší československý průmysl vyrobit. U lehkého to byla především kvantita. Jejich univerzálnost umožňovala při dostatečném množství objektů opevnit jakýkoliv terénní profil. Úkolem linie lehkých objektů bylo zpomalit případný překvapivý úder nepřítele a poskytnout tak čas a podporu na úplnou mobilizaci polní armády. Za neuvěřitelně krátkou dobu vyrostlo podél našich hranic, ale i ve vnitrozemí několik tisíc pevnůstek dvou kategorií. První je lehké opevnění staršího typu všeobecně známé jako vzor 36 (vz.36) a druhé lehké opevnění typu novějšího tzv. vzor 37 (vz.37)
Linie lehkého opevnění vz.37
Výstavba čs. opevnění se řídila postupně třemi základními programy. Úplně první plán byl schválen 12.12.1935 a původně se v něm počítalo s výstavbou pouze opevnění těžkého. Druhý plán z 5.6.1936 počítal již se stavbou lehkých objektů vz.36 pro uzavření horských a zalesněných prostorů. Jelikož by výstavba souvislé linie těžkého opevnění byla časově a finančně velice náročná, přistoupilo se od 9.11.1937 k takzvanému „Husárkovu konečnému programu“. Ten se opíral o výstavbu dvou až třípásmové obrané linie složené z lehkých objektů vz.37. Výstavbu mělo po celou dobu výstavby na starosti Ředitelství opevňovacích prací, zkráceně ŘOP. Právě podle této organizace získalo lehké opevnění svůj lidový název Řopík. Do osudového září roku 1938 se podařilo vystavět přes 9 000 objektů lehkého opevnění. Do dnešních dnů se jich zachovala přibližně polovina a tak máte možnost tuto ukázku umu a odhodlání vidět na vlastní oči.
Cvičné objekty ve VVP Milovice
Pro ověření konstrukcí navrhovaných staveb, byly ve vojenských výcvikových prostorech (VVP) stavěny cvičné objekty. Některé byly vystavěny i ve výcvikovém prostoru Milovice. Některé tyto cvičné objekty můžeme nalézt ještě dnes, jiné byly při testech úplně zničeny. Ve VVP Milovice-Mladá byly dle archivních podkladů postaveny následující cvičné objekty: LO vz.36 typ A a C, LO pro KPÚV typ K-3. Zkušebních objektů mělo být postaveno také několik: LO vz.36 typ A a C, LO vz.37 A160 (levá střelecká místnost měla skloněný strop) a atypický objekt - stěna těžkého objektu se střílnami hlavních zbraní, ochranným křídlem a diamantovým příkopem. Vlastní střelecká místnost měla být tvořena jen dřevěnou přístavbou.
21. září 1936 zadalo ZVV Praha firmě arch. Zdeněk Lakomý Praha XII stavbu osmi cvičných a zkušebních LO vz. 36 ve vojenských výcvikových prostorech Milovice a Jince. V Milovicích byly postaveny dva cvičné LO vz.36 typu A a C. VSD byl mjr. pěch. Kukla od ppl. 38. Zadávací cena za objekt A byla 3 500Kčs, za objekt C pak 4 000Kčs. Oba objekty se dochovaly do dnešních dnů.
Lehké opevnění vzor 36
Lehké opevnění vzor 36 bylo údajně stavěno podle některého typu zahraničního lehkého opevnění, ale spíše vycházelo z opevnění polního. Tyto objekty stavěli například Poláci, Němci, Britové, Francouzi a Rusové.
Podle archivních dokumentů existovalo několik variant opevnění vz.36 a to A,B,C,D a E
A a B – dvoustřílnový objekt. U typu B zesílen strop a stěny o 10 cm oproti variantě A
C - třístřílnový objekt
D - dvoustřílnový objekt. Osy střílen svírají úhel 160°. Stavba nebyla nikde realizována
E - jednostřílnový objekt
Objekty vz. 36 mají pouze jednu a to střeleckou místnost, do které se vstupuje z týlové strany, která je odvrácena od nepřítele. V protilehlé stěně od vstupu se nacházejí jedna až tři střílny. Podle typu objektu. Střílny se uzavírali zevnitř pancéřovou deskou o tloušťce 30mm. Střílny směřují přímo nebo šikmo na postupujícího nepřítele. Vstup do objektu je uzavírán plechovými dveřmi. V objektu se měli nacházet lehké kulomety vz.26 nebo těžké kulomety vz.24 a vz.37. Objekt byl také vybaven stropním periskopem pro lepší pozorování okolí.
Tloušťka stěn byla navržena tak, aby objekty vydržely zásah dělostřeleckým projektilem ráže 75mm a minometným do ráže 81mm. Posádku objektu mělo tvořit podle počtu zbraní 2-8 mužů. Než byla výstavba objektů vz.36 na přelomu let 1936 a 1937 zastavena podařilo se dokončit 858 objektů (bez cvičných a zkušebních)
Velikou nevýhodou těchto objektů bylo, že v boji byly jejich střílny vystaveny přímé nepřátelské palbě a to i ze vzdálenosti větší než byl účinný dostřel jejich zbraní.
Lehké opevnění vzor 37
Nový typ lehkého opevnění, který se začal stavět od ledna 1937 vyznával úplně jinou koncepci obrany. Jednalo se o objekt lehkého opevnění, který nevystavoval své střílny přímo k nepříteli, ale působil takzvanými bočními palbami a k nepříteli byl natočen svou nejodolnější částí. Tato koncepce měla několik výhod. Hlavní stěna nebyla zeslabena otvory pro střílny a vydržela tak větší poškození. Zároveň svým přesahem tzv. “uchy“ kryla střílny objektu ze strany útočníka. Pokud chtěl nepřítel zlikvidovat některou z pevnůstek v linii musel nejprve vstoupit do palebného pole některé z pevnůstek. Systém bočních paleb totiž umožňoval vzájemné kryti pevnůstky několika střílnami objektů sousedních. Pevnůstky měly díky svému rozmístění v terénu vytvořit vzájemnou palbou neproniknutelný postřelovaný pás. Stavěly se v jednom až třech sledech podle obtížnosti terénu. Úkolem prvního sledu objektů bylo zastavit nepřítele. Druhý sled měl za úkol podporovat a chránit objekty prvního sledu. Tyto objety mohly využívat kosé, ale i čelní palby pro dostatečné zahuštění postřelovaného prostoru. Další sledy se stavěly jen v nejohroženějších úsecích a jejich palba navazovala na předchozí sledy.
Pevnůstky vz.37 vznikaly stejně jako starší sourozenci v několika variantách .
TYP A
Nejrozšířenější varianta pevnůstky vz.37. Jedná se o dvou střílnový objekt pro vedení bočních paleb. Má dvě střelecké místnosti. Podle toho, jaký úhel svírají střílny se rozlišují typy A-120, A-140, A-160, A-180, A-200 a A-220. Tyto objekty se stavěly také v zeslabené a zesílené variantě. Cena hrubé stavby dosahovala u typu A 55 000 Kč.
TYP B1, B2
Dvou střílnový objekt pro vedení boční a přímé palby. Tyto objekty byly budovány převážně v druhém sledu. Používaly se v uzávěrách údolí, nebo při zlomu v linii. Podle úhlu sevření os střílen se tento typ dělí na B1-80, B1-90 a B1-100 pro objekty s čelní střílnou vpravo a B2-80, B2-90 a B2-100 pro objekty s čelní střílnou vlevo. Všechny tyto objekty se stavěly v zeslabených, standardních a zesílených variantách. Cena hrubé stavby dosahovala u typu B 55 000 Kč.
TYP C1, C2
Jedno střílnový objekt nejnižší odolnosti. Tyto objekty vedly buď čelní nebo kosou palbu a stavěly se v nepřehledných úsecích k doplnění souvislosti a zesílení paleb. Střecha byla tvořena pouze plechem a naházenou hlínou. I přes svou relativně nízkou odolnost tvořila pevnůstka malý cíl. Označení C1 a C2 se využívá pro varianty s vchodem umístěným zprava (C1) nebo zleva (C2). Cena hrubé stavby byla přibližně 13 000 Kč.
TYP D1, D2
Jedno střílnový objekt pro kosou nebo boční palbu. Tvarem připomíná pravou nebo levou polovinu objektu A. Tyto objekty se stavěli převážně po stranách vrcholků kopců místo varianty A pro lepší pokrytí prostoru, nebo ve svazích prudších než 15 stupňů. Cena hrubé stavby byla přibližně 30 000 Kč.
TYP E
Jedno střílnový objekt pro čelní nebo kosou palbu. Jeho poslání je podobné jako u typu C, ale díky vyšší odolnosti mol být využíván pro vyztužení první linie. 4asto byl určen pro postřelování silnic vedoucích od hranic do vnitrozemí. Cena hrubé stavby byla přibližně 30 000 Kč.
Ostatní typy
.
Objekty typů E, G, H a K měly sloužit k ochraně nebo jako palebná postavení pro protitankové kanóny. Žádný z nich, ale nebyl do září 1938 vybudován. Stejně tak jako plánované velitelské objekty pro důstojníky, kteří měli koordinovat obranu v jednotlivých bojových úsecích. Objekty těchto typů nebyly do září 1938 realizovány v obranných liniích.
Nepřítel nespí
Již v roce 1935 došlo k úmluvě mezi vedoucími představiteli německé, rakouské a maďarské zpravodajské služby o společném postupu proti Československu a vzájemné výměně zpravodajských informací. Veškerou činnost řídila zpravodajská služba německé armády, která se nazývá Abwehr. V krátkosti lze uvést způsoby, síly a prostředky na německé straně – zdroje informací. Pohraničí bylo osídleno sudetskými Němci a právě tato oblast byla ve středu zájmu německé výzvědné služby. Zdroj informací určitě nadstandardní, a který dodával velké množství materiálů – písemných, fotografických i v ústním podání. Dalším zdrojem informací o budování opevnění bylo letecké snímkování příhraničních oblastí a pořizování panoramatických fotografií přímo ze státní hranice. K ověření získaných údajů a dalšího rozšíření informací organizoval Abwehr pravidelně orientační jízdy československým pohraničím. Účastnili se jich přímo důstojníci Abwehru, nebo generálního štábu Wehrmachtu s odpovídajícím vybavením a s jednoznačnými úkoly k výstavbě objektů těžkého a lehkého opevnění, ale i překážek, zátarasů a jiných stavenišť vojenského charakteru (mosty, vhodné přistávací plochy pro letectvo, sjízdnost komunikací atd.) Podklady, které Abwehr získal o československém opevnění, předal generálnímu štábu, který s nimi pracoval. V červnu 1938 byl vytištěn služební předpis HD vg 124 – Obrazový sešit Stálé opevnění Československa (Bildheft Landesbefestigung der Tschechoslowakei). Předpis se skládal z 20 svazků. První obsahoval základní technické údaje a fotografie všech typů opevnění, překážek, zátarasů a zvláštních zařízení. Zbylých 19 svazků tvořily jednotlivé pohraniční úseky včetně Slovenska.
Cvičný objekt německé armády
Kromě výstavby opevnění se Němci zajímali rovněž o vybavení těchto objektů – výzbroj a její možnosti a speciální vybavení a jejich dodávky. K tomuto účelu použili tzv. průmyslovou špionáž s rozsáhlou sítí agentů přímo ve zbrojařských podnicích. ímto způsobem získalo německé velení podrobné informace o způsobu výroby, počtech a možnostech jednotlivých pancéřových prvků pro lehké i těžké opevnění včetně jejich konstrukčních výkresů. Zprávy docházející do Abwehru byly téměř totožné s hlášeními Škody Plzeň nebo Vítkovických železáren pro ŘOP. Abwehr pro potřebu Wehrmachtu zpracoval dokument nazvaný Pancíře v československém hraničním opevnění (Panzer in der tschechoslowakischen Greubefestigung) s uzávěrkou k 15. březnu 1938.
Uvedený předpis HD vg 124 se dostal do rukou i československé rozvědky. Dne 11. srpna předal celý dokument dvojitý agent A-54 Paul Thümmel. Byly pořízeny tři sady kopií. Jedna pro československou armádu, druhá a třetí pro francouzskou a britskou zpravodajskou službu. Jen šest dní od předání předpisu byly rozeslány pokyny náčelníka generálního štábu československé armády všem velitelům pod názvem Útoky na stálá opevnění – možnosti. Byla to vlastně přeložená stať německého předpisu pojednávající o možnostech útoku na československé opevnění, upravená za účelem krytí zdroje. Metoda útoku stanovená německými odborníky byla vyzkoušena jednotkami československé armády během cvičení na linii lehkého opevnění u města Slaný začátkem září 1938. Výsledky cvičení a nařízení k odstranění nedostatků obrany v lehkém opevnění ovšem již nebyly rozeslané všem jednotkám a opatření nemohly být vykonány ani po mobilizaci československé armády a obsazení linií lehkého opevnění.
O keši
Na začátku roku 1938 se na celém území naší republiky zintenzivnily pokusy agentů německé výzvědné služby a jejich přisluhovačů, kteří se pokoušeli získat co nejvíce informací o obraných pozicích Československé armády. Ne jinak tomu bylo i v Lysé nad Labem. V archivu města lze z té doby dohledat několik zpráv agentů, které se podařilo zabavit. Některé jsou psané německy, jiné česky. Šifrované i psané normální rukou. Vám zde předkládám kopii jedné z odhalených zpráv. Jestli se ji podařilo v roce 1938 naší kontrašpionáži rozluštit není známo. V každém případě vy ji k nalezení keše rozluštit musíte. Tak s chutí do toho a půl je hotovo.
Šifra není nijak záludně těžká. Nečekejte žádnou velkou záludnost. Ta vás navede na stage, kde už najdete finálové souřadnice keše.
použité zdroje:
Souboj bez vítěze - Ladislav Čermák, Jan Lakosil a Tomáš Svoboda
Velká kniha o malých bunkrech - Ladislav Čermák, Jan Lakosil a Tomáš Svoboda
www.vestinu.cz
www.opevneni.vojenstvi.cz