Každodenní dobrodružství příjezdů a odjezdů.
Volary, město dřeva, lze stejně dobře zvát i hlavním městem horských železnic. Z Volar vedou tři tratě do čtyř směrů: napříč rozlehlými hvozdy míří k Lipenskému přehradnímu jezeru, na samou bavorskou hranici, po svazích Boubína a Libína pak do půvabných končin jižních Čech.
Železnice na Volarsku navázala na dávnou historii Zlaté stezky a právě tratí z Volar přes Nové Údolí do bavorského Pasova dokázala jako jediná na sto dvaceti kilometrech překonat hraniční hřeben Šumavy. Volarské nádraží bylo na konci 19. století vystavěno „deset minut za městem“. Avšak rázovité roubené město se brzy rozrostlo o svou nejmodernější čtvrť právě směrem k železniční stanici. Českou předválečnou menšinu tvořili z devadesáti procent zaměstnanci Čs. státních drah. Také volarský měšťanský pivovar dvakrát expandoval a výrazně zvýšil výstav; pokaždé v souvislosti se železnicí. Poprvé se tak stalo po připojení Volar na železnici (1899), podruhé po dokončení šumavské železniční sítě a jejím napojení do Bavorska (1910).
Historii zdejší železnice psaly tisíce zaměstnanců, statisíce vypravených vlaků, milióny přepravených cestujících a nevyčíslitelné množství tun nákladů. Ještě v 90. létech 20. století pracovalo ve Volarech u dráhy na 200 zaměstnanců. Každodenně a za každého počasí tu fungovala nejen železniční stanice, ale také lokomotivní depo, traťový okrsek, nocležna s kantýnou, drážní lékař i další provozy a složky. Zlidovělým úslovím byl výrok, že hodíš-li ve Volarech kamenem, trefíš buď lesáka, vojáka nebo ajznboňáka. V r. 1991 byl ve Volarech založen Stifterův pošumavský železniční spolek, od r. 1993 se pro milovníky parních vlaků právě na Volarsku koná tradiční Šumavské léto s párou, od r. 2000 jezdí o Silvestru na Kubovu Huť recesistické vlaky kategorie InterLokál.
Tratě v okolí Volar jsou těmi nejromantičtějšími lokálkami vůbec, neboť procházejí napříč Národním parkem Šumava či tvoří jeho hranici. Lesní železniční křižovatka Černý Kříž je zvána srdcem šumavských lokálek, Kubova Huť je nejvýše položeným nádražím v českých zemích, Pošumavská jižní dráha v Novém Údolí pak nejkratší mezinárodní železnicí na světě!
Mapa železniční sítě z roku 1927 zachycuje stav, kdy železnice jezdila doslova i obrazně plnou parou. Právě železnice změnila odlehlou Šumavu v dostupný kraj. Obyčejná lokálka znamenala pro horský kraj totéž, co dnešní dálnice a internet v jednom. Zavedení motorových vlaků na Volarsku v roce 1928 přineslo okamžité zvýšení počtu cestujících o polovinu, neboť moderní a rychlejší motorové spoje umožnily turistům i jednodenní návštěvu Šumavy. Většina dřeva ze šumavských hvozdů nebyla odvezena ani plavebním kanálem ani kamiony, ale právě vlaky.
Přímé rychlíky Volary – Praha jsou sice již minulostí, avšak v r. 2011 byl obnoven sezónní provoz bavorské Ilztalbahn mezi Freyungem a Pasovem s autobusovým mostem k přípojům v Novém Údolí.
Zdroj: Stifterův pošumavský železniční spolek Vimperk.
Upozornění: KEŠKA SE NENACHÁZÍ V KOLEJIŠTI, ANI NA ŽÁDNÉM DRÁŽNÍM ZAŘÍZENÍ!
Tužku svoji.
Při vracení se prosím ujistěte, že drží..