Historie zajateckých táborů na Jesenicku, se začala psát na jaře devětatřicátého roku. Bylo to způsobeno odchodem práceschopných mužů do německé armády. V tom roce chybělo Německu 2 000 000 pracovních sil. Nejinak tomu bylo i na Jesenicku, kde se v těžké situaci ocitla těžba dřeva a problémy byly i v zemědělství a kamenoprůmyslu.
V dubnu 1939 byl v Javorníku zřízen tábor pro 200 příslušníků říšské pracovní služby. Přepadením a porážkou Polska, získalo Německo bohaté zásoby surovin, ale i lacinou pracovní sílu. Do kaolínových lomů ve Vidnavě přišlo už v listopadu na 60 zajatých Poláků.
Podle toho, jak se vyvíjela situace na frontě, dostávali se na Jesenicko zajatci Francouzské, Anglické nebo Ruské národnosti. V červenci 1940 pracovalo na lesní správě v Domašově 35 Francouzů.
Největším táborem na Jesenicku se stal Theologický seminář ve Vidnavě, kde bylo umístěno na 600 francouzských důstojníků a asi stovka řadových vojáků. Tábor nesl označení Oflag VIIIG Weidenau.
V krátké době začaly vznikat další a další tábory např. v Adolfovicích, Nýznerově, Staré Červené Vodě, Rejvízu, Mikulovicích nebo České Vsi. V prvních třech letech války, zde bylo založeno okolo 40 zajateckých táborů, které byly schopny pojmout na 3000 zajatců. Podle zjištěných údajů prošlo Jesenickem 4000 poslkých dělníků + 6000 zajatců. Z toho bylo asi 2500 Rusů, 2000 Angličanů, 1000 Francouzů a 500 Poláků.
Mezi ty nejznámější tábory, které se zapsaly černým písmem do historie, patřil tábor v Borku (Kiefrich 2), v Rudohoří (Vietseifen 3), v Mikulovicích a na Rejvízu. V Mikulovicích zahynulo 34 Rudoarmějců, na Rejvízu 22, v Rudohoří 36 a v Borku 18. Většinou tito zajatci umírali na tuberkulózu, střevní katary, záněty pobřišnice, apod. Od jednoho do třech úmrtí si připsala i Česká Ves, Písečná, Stará Červená Voda, Bílá Voda nebo Nýznerov.
Zásadní obrat nastal po porážce Němců u Stalingradu v únoru 1943. Totální mobilizace odváděla do války další německé dělníky. V táborech se množily sabotáže, a proto docházelo k častějším přesunům zajatců do jiných táborů. Na jejich místo přicházeli ještě zesláblejší zajatci s Kyrgyzstánu, Tádžikistánu, Turkmenistánu nebo Uzbekistánu. K nim se Němci z rasových důvodů chovali ještě hůř.
Všechny tábory byly přibližně do března 1945 opuštěny před blížící se frontou.
Váleční zajatci v České Vsi
Nacházela se zde tři pracovní komanda složená ze zajatců Anglie, Francie a Ruska.
Angličtí zajatci pracovali v železárnách Báňské a hutní společnosti (dnes Řetězárna a.s.) Komando sestávalo z 53 zajatců. Roku 1943 byli Britové rozděleni do jiných táborů a na jejich místo přišli sovětští zajatci.
8 francouzských zajatců pracovalo rovněž v železárnách Báňské a hutní společnosti. Ubytováni byli v domě čp. 154 (dnes již nestojí). Zemřel Raymond Bary vojín u 18. Ženijního pluku, vojenské registrační číslo 7128. Narodil se 14. června 1907 v Merville (okres Seine a Oise), ženatý, jedno dítě. Před válkou bydlel v Merville par Presles. Zajat byl 10. 6. 1940 v kraji Oise. Byl zaměstnán u paní Žofie Kapsové jako zemědělský dělník v České Vsi. Umřel 12. prosince 1944 v České Vsi při výbuchu časované bomby. Pohřben byl na místním hřbitově 17. prosince 1944. 23. srpna 1955 byly jeho tělesné ostatky vráceny rodině v Merville. 4. dubna 1947 bylo jeho úmrtí zapsáno do matriky v Merville a dostalo se mu označení „zemřel pro Francii“. Okresní komise Seiny vyplatila vdově Germaine Baryové peníze z výdělku jeho vězeňské činnosti. Částka činila 23 200 franků a byla uhrazena 19. listopadu 1953.
Sovětští zajatci byli do obce přivedeni roku 1943. Zaměstnáni byli v železárnách a ocelárnách.. Komando bylo složené ze 60 zajatců. Zemřel ukrajinský zajatec Ivan Konarev, vojín 507. pěšího pluku Rudé armády zajatý 9. 2. 1943 v okolí městečka Orjol při ofenzívě Rudé armády u Kurska. Narodil se 1. 9. 1923 v Charkovské oblasti a v civilním životě byl rolník. Do České Vsi byl přivezen dne 3. 8. 1943. Podle výpovědi pamětníků 21. 10. 1943 utrpěl smrtelný pracovní úraz, když při navážení materiálu uklouzl ze stroje a spadl hlavou na kamennou dlažbu. Byl pohřben na hřbitově v České Vsi kde se nalézá pomník, který je pravidelně udržován několika místními občany.
Muzeum zajateckých táborů
Obec Česká Ves zřídila muzeum v prvním patře objektu bývalé školy na Jesenické ulici č. 115, který patří Jednotě, spotřebnímu družstvu Zábřeh. Otevřeno bylo 14. května 2016 a má dvě expozice. První je věnována zajateckým táborům na Jesenicku, druhá se soustřeďuje na historii obce. Největší podíl na jeho otevření má amatérský historický nadšenec Roman Janas, který se historií zajateckých táborů zabývá již několik let a shromáždil úctyhodné množství materiálu. Trpělivou mravenčí prací se mu podařilo nalézt a doložit 1 400 jmen z celkového počtu asi 6 000 zajatců. Pan Janas také ochotně poskytl podklady pro vytvoření této série.
.
Muzeum je otevřeno každou sobotu od 13 do 17 hodin a vstup je volný s možností dobrovolného přísěvku na zakoupení dalších exponátů.
(En)
The history of POW camps begins in this region in the spring of 1939 after the depature of the men for the German army. The Germany was lacking 2000000 men. Jesenicko ther were lacking in wood, stone and agricultural industries.
First camp was established in April of 1939 in Javornik for 200 members of the Reich Labour Service. 60 Polish prisoners were sent to kaolin mines in Vidnava in November.
Depending on the situation on the front, French, English or Russian prisoners were to the Jesenicko region. July 1940, there were 35 Frenchmen workers in forest management in Domasov .
The largest camp in Jesenicko region was the Theology seminar in Vidnava, where up to 600 French officers and about a hundred of soldiers were sent. The camp was labeled Oflag VIIIG Weidenau. More camps were established in Adolfovice, Nýznerov, Stará Červená Voda, Rejvíz, Mikulovice or Česká Ves. There was a total of 40 prisoner camps with total 3,000 prisoners. Regarding the nationalities, there was about 4000 Polish laborers and 6000 prisoners, of which there were approximately 2500 Russians, 2000 Englishmen, 1000 French, and 500 Poles. About 150 of them died to tuberculosis, intestinal catarrh, peritoneum inflammation, exhaustion or maltreatment. By March 1945, the camps were abandoned due to the approaching front.
In Česká Ves, there worked 53 British men, 8 French, and 60 Russian. Ivan Konarev, an Ukrainian prisoner died there, a soldier of 507th infantry regiment of the Red Army, who was captured the day of 9.2.1943 in the viccinity of Orloj town, during the Red Army's offensive near Kursko. Accoring the statements of witnesses, he suffered a lethal work injury at 21.10.1943, when he fell down and hit his head against stone pavement. He was buried in the cemetery of Česká Ves, where a memorial was erected, now regularily visited and maintained by the citizens of Česká Ves.
Another victim was a French soldier Raymond Bary from Merville par Presles. Captured she was 10. 6. 1940 in Oise region. He was employed by Mrs. Žofia Kaps as a farm laborer. He died 12 December 1944 in the Czech Ves explosion bomb. His remains were transferred to France.
The town of Česká Ves established a museum in the building of a former school in the street Jesenická č. 115. The museum was open 14.5.2016 and consists of two expositions. The first one is dedicated to the prisoner camps in Jesenicko, the second one focuses on the history of the town. Mr. Roman Janas, who's been dealing with the town's history for several years, has the largest share on the museum's opening. Due to his patient work, he managed to find and supply 1400 names from the total of about 6000 prisoners. Mr. Janas also willingly provided data for creating this exposition.
The museum is open each Saturday from 13:00 to 17:00. The entry is free. .
(Pl)
Dzieje obozów jenieckich w tym regionie zaczyna się wiosną 1939 roku po odejściu mężczyzn do armii niemieckiej. Niemcam brakowało 2000000 sił pracownych. W regioně Jesenickim brakowałi robotnikuw w przemyśle drzewnym, dla wydobycia i w rolnictwie.
Pierwszy obóz został założony w kwietniu 1939 roku w Javorniku. Było tu 200 pracowników Służby Pracy Rzeszy. Do kopalni kaolinu w Vidnavy przyszedło w listopadzie 60 Polaków.
W zależności od sytuacji na froncie były coraz Jesenicko więźniów francuski, angielski lub rosyjskich. W lipcu 1940 roku pracował na gospodarke leśnej Domasov 35 Francuzów.
Największy obóz na Jesenicku stał się seminarium duchownego w Vidnavy, który znajdował się na 600 francuskich oficerów i około stu zaciągnął mężczyźni. Obóz został oznaczony oflagu VIIIG Weidenau. Dalej obozy dla przykładu w Adolfovice, Nýznerov, Old Red woda, Rejvízu lub Mikulovice Czeskiej Wsi. To było w sumie 40 obozów z 3000 więźniów. Jesenicko przeszły 4000 polskich pracowników oraz 6000 więźniów. Z tego około 2500 Rosjan, 2000, 1000 Brytyjczyków francuskiego i 500 Polaków. Około 150 z nich zmarło na gruźlicę, zapalenie jelit, zapalenie otrzewnej, wyczerpanie lub złe traktowanie. W marcu 1945 roku obozy zostały porzucone przed zbliżającym się frontem.
W miejscowości Česká Ves pracowało 53 Brytyjczyków, 8 Francuzów i 60 Rosjan. Zmarł tam ukraiński ukraiński więzień Ivan Konarev, żołnierz 507-tego pułku piechoty Armii Czerwonej schwytany 9. 2. 1943 w pobliżu miejscowości Orle w ofensywie Armii Czerwonej pod Kurskiem. Według zeznań świadków, 21. 10. 1943 doznał śmiertelny wypadek, kiedy rozbił głowę na bruku. Został pochowany na cmentarzu w Czeskiej Wsi, gdzie jest pomnik, który jest utrzymywany przez kilku obywateli miejscowych.
Kolejną ofiarą był francuski żołnierz Raymond Bary od Merville par Presles. Schwytany był 10. 6. 1940 w regionie Oise. Był zatrudniony u pani Zofii Kaps jako robotnik rolny. Zmarł 12 grudnia 1944 wwybuchu bomby. Jego szczątki zostały przeniesione do Francji.
Gmina Česká Ves utworzyła muzeum na pierwszym piętrze dawnej szkoły przy ulicy Jesenická no. 115. Został otwarty 14 maja 2016 roku i ma dwie ekspozycje. Pierwsza z nich jest poświęcona obozami regionu, druga skupia się na historii wsi. Największy udział w jego otwarciu miał Roman Janas, który zajmuje się historią obozów przez kilka lat. Cierpliwe pracuje i udało mu się znaleźć i udokumentować 1400 nazwisk w sumie około 6000 więźniów. Roman Janas również dobrowolnie przekazał dokumenty dane do stworzenia tej serii.
. Muzeum czynne jest w każdą sobotę od 13 do 17 godzin. Wstęp jest bezpłatny.