Staré polní kříže, podobně jako jiné sakrální památky – boží muka, kapličky, sochy a památníčky, tvoří paměť krajiny, jsou její cennou součástí a patří ke kulturnímu dědictví.
Železné kříže na kamenných podstavcích jsou v naší krajině zastoupeny nejpočetněji. Kříže a boží muka nacházely své umístění i tam, kde lidé běžně nepobývali, v lesích, v horách či odlehlých zákoutích.
Mnohá tato místa se spojovala s nějakou dramatickou událostí, na příklad tragické smrti, nebo naopak zázračného vyváznutí z nebezpečí.
Problematickými místy bývala rozcestí a křižovatky cest, kde se v pohanských dobách konaly obřady za mrtvé a později se tu i pohřbívali lidé, kteří zemřeli násilnou smrtí nebo nešťastnou náhodou.
Věřilo se, že postavením kříže, sochy či božích muk dojde na tomto neblahém místě ke smíření a že tato místa se včetně kolemjdoucích ocitnou pod boží ochranou.
Na rozcestích označených křížky si také lidé, kteří museli odejít z domoviny, zakopávali svoje cennosti, v naději, že je po návratu najdou.
Křížky se také stavěly jako poděkování za uzdravení, za šťastný návrat z války,
nebo byly výzvou k zastavení se a k modlitbě.
Konaly se tu veřejné pobožnosti, zastavovali se zde poutníci, lidé se tu loučili před odchodem do ciziny.
Ke keši samotné:
Tato keš vás zavede ke dvěma křížkům u vesnice Podmokly, které jsou nedaleko od sebe, u Kotálovských dvorů.
První jsou boží muka u Dražných, zasvěcená sv. Hubertovi, patronovi honitby.
Druhá boží muka u Kotálů nenavštívíte, ale uvidíte je za zahradou vpravo za ohradníky. Bohužel jsou ve špatném stavu.
Jedná se o zděnou kapličku na místě, kde jsou pohřbeny oběti morové epidemie.
Keš najdete u křížku při cestě dále po modré značce vedoucí na Rok.
Proto se zde zastavte a zavzpomínejte na ty, které máte v srdci a již nejsou mezi námi.
Parkování doporučuji na křižovatce, protože za posledním stavením "U Dražných"
asfaltová silnice končí a dále už je jen turistická ne moc pěkná.