Naučná stezka Želnavskem
O stezce: Rád bych Vás pozval na příjemnou procházku po naučné stezce Želnavskem, která začíná a vlastně i končí u kostela svatého Jakuba. Tato stezka spojuje okruhem obec Želnavu a osadu Slunečnou. Její celková délka je přibližně sedm kilometrů. Stezka především v její druhé části (Ze Slunečné do Želnavy) nabízí nádherné výhledy na vrcholy jižní části Šumavy a Lipensko. Samotné zaměření stezky odlehčenou formou upozorňuje na některé zajímavosti místního kraje. Návštěvník se tak dozví něco o vlcích na Šumavě, posledním medvědu, největším šumavském smrku a neposlední řadě také o vzdálené blízké historii obce Želnava. Základním zdrojem použitých informací je Želnavská kronika tzv. „Pamětní kniha obce Želnava“, kterou v letech 1957 – 1964 sepsala paní Marie Dušková za přispění pana Josefa Mádla z Perneku. Průvodcem na trase stezky je skřítek, příslušník dávno vymřelého kmene Doudlebů, který tímto krajem kdysi putoval. Přijměte proto moje pozvání a vydejte se na nenáročnou vycházku po krásném a turisty ještě málo objeveném okolí Želnavy a nechte se vést prastarým Doudlebou.
O obci Želnava: Želnava (775 m.n.m.) leží v údolí Vltavy pod Želnavským vrchem (815 m.n.m.) při horním okraji nádrže Lipna. Obec tvoří jižní hranici národního parku Šumava. Pod Želnavu dále spadají dvě sousedící obce, konkrétně to jsou: Slunečná a Záhvozdí. Obec leží nedaleko hranice s Německem a Rakouskem. Ze Želnavy je pěkný výhled na horský hřbet táhnoucí se nad Plešným jezerem.
Na návsi obce je ukázka výjimečné technické památky v podobě velkého vodního válce vytesaného z jediného dohladka opracovaného kusu žuly. Německý nápis na něm praví: „Kdož stále jen chuť má pít, ať přijde, já mohu ho každý den napojit.“ Sloužil jako vodní rozvaděč, pochází z roku 1818 a důmyslně zabezpečoval rozvod vody do jednotlivých stavení ve vsi. Ze studen pod Želnavskými vrchy se voda přiváděla dřevěným potrubím a ústila z podzemí do středu válce. I napojený vodovod byl původně dřevěný a vyráběný povětšinou z borových kmenů vrtáním za syrova a napojený kovovými zděřemi. Od roku 1963 je objekt památkově chráněn, do té doby byl v provozu a sloužil svému účelu.
V údolí pod Želnavou protéká řeka Vltava s levostrannými přítoky a to: Starý potok, Uhlíkovský potok a Korunáč. Na levém břehu Vltavy se rozkládá rozsáhlé rašeliniště Vltavský luh zařazený do I. zóny NP.
Skladba geologického podloží v okolí obce je: biotitická granulitová rula s granátem ve vyšším stupni retrográdním přeměny s proniky jemně zrnitého muskovit-biotitického granitu a středně zrnitý amfibol-biotitický melanokratní syenit až granit (durbachit) v okolí Vltavy deluviální hlinitokamenité až kamenitohlinité sedimenty.
V okolí Vltavy můžeme najít Vydru říční a Bobra evropského, z ptactva se zde vyskytuje Hýl rudý, Slavík modráček, Ledňáček říční, Skorec vodní, Konipas horský, Tetřívek obecný, Volavka popelavá, z dravců Poštolka obecná, Káně lesní, Moták pilich a občas je k zahlédnutí i Orel mořský.
Je zde lokalita vzácného a chráněného prstnatce Traunsteinerova, dále z květeny Jirnice modrá, Prha arnika, Kosatec sibiřský, Oměj šalamounek a Stulík malý.
Je zde velký výskyt Zmije obecné a Užovky obojkové.
První písemná zmínka o obci je z roku 1360. Želnava patřila k vesnicím, jenž v letech 1360 až 1395 byly sporné mezi klášterem Zlatokorunským a proboštstvím Vyšehradským. Roku 1395 byla vrácena klášteru ve Zlaté Koruně, jenž ji v uznání postoupil králi Václavu IV. Od roku 1501 sdílí Želnava osud s panstvím Krumlovským.
Původně gotický kostel, zasvěcený sv. Jakubu staršímu, se poprvé připomíná v roce 1395. Jeho pozůstatkem je dnes spodní část západní hranolové věže. Nově byl postaven v letech 1708 – 1712 pod patronátem knížete Johanna Nepomuka Schwarzenberga a knížete Jana Christiána z Eggenberku. Kostel byl vysvěcen 19.2.1713 od Krumlovského preláta Sigmunda Heubnera. Věž byla zvýšena roku 1722. Šíře kostela je 22,2 metrů a délka 11 metrů, zvon ve věži z roku 1624 váží 480 kilogramů. Důkladnými opravami kostel prošel koncem 19. a 20. století. Roku 1945 patřilo k farnosti Želnava: Bělá, Dlouhý Bor, Hory Jelení, Láz, Nová Pec, Nové Chalupy, Pernek, Slunečná a Záhvozdí. Celkem 4200 katolíků německé příslušnosti muselo kraj opustit na základě Benešových dekretů. Poslední farář byl Alois Kuschel, kaplani Alois Hanus a Josef Klings. Obklopuje ho dodnes funkční hřbitov s množstvím dochovaných typicky šumavských litinových křížů.
Jak na kešku: Vydejte se po trase naučné stezky, která začíná u kostela sv. Jakuba a pokračuje směrem k Želnavskému vrchu. Postupně zjistěte všechny potřebné informace k odlovu finálky z informačních cedulí.
1. zastavení – Milý poutníku (N 48°48.800 E 013°57.861)
Zde se mimo jiné seznamujeme s poutníkem, který nás celou stezkou provede. Jak se tento poutník jmenuje?
A Diblín (A = 6)
B Siblín (A = 7)
C Liblín (A = 8)
2. zastavení – Diblín, Siblín nebo snad Liblín? (N 48°48.730 E 013°57.495)
Po příchodu na kopec, kam se dostaneme malým odbočením z trasy, si nemůžete nevšimnout betonového základu. K čemu tento základ sloužil?
A Telefonní vysílač (B = 6)
B Pozorovací hláska (B = 7)
C Rozhledna (B = 8)
3. zastavení – Vltava (N 48°49.118 E 013°57.055)
Ze záznamu z roku 1099 uloženém v archivu zemského muzea v Insbruku se můžeme dozvědět o nejstarším názvu řeky a to jako ,,flumen Woda“ (řeka Voda). V jakém roce byla takto řeka nazývána?
A 673 (C = 7)
B 674 (C = 8)
C 675 (C = 9)
4. zastavení – Vlci na Želnavsku (N 48°49.248 E 013°57.977)
V jakém roce byl vydán rozkaz o vytváření vlčích pastí kolem měst a vesnic?
A 1340 (D = 5)
B 1350 (D = 6)
C 1360 (D = 7)
5. zastavení – Medvědi na Želnavsku (N 48°49.546 E 013°58.256)
Při stopování poslední medvědice lidé zkoumali i to, čím se živí. Sem tam vybrala i nějaký ten včelí úl. V jakém roce vybrala ten poslední?
A 1854 (E = 7)
B 1855 (E = 8)
C 1856 (E = 9)
6. zastavení – Téma mnoha století, a stále žhavé (N 48°49.325 E 013°58.565)
Cedule nás seznamuje s nehezkou vzpomínkou z minulosti a to vyhlazení tábora cikánských loupežníků nedaleko Loučovic roku 1719. Kterého dne napadli tito loupežníci Želnavu?
A 9. března (F = 5)
B 24. března (F = 6)
C 7. dubna (F = 7)
7. zastavení – Želnavský smrk (N 48°49.094 E 013°58.487)
Ve zdejším revíru byl pokácen největší smrk v Čechách. Jaká byla jeho výška?
A 68,9 m (G = 4)
B 72,6 m (G = 5)
C 76,2 m (G = 6)
8. zastavení – Sovětská delegace (N 48°48.792 E 013°58.444)
15. října 1961 navštívila Želnavu sovětská delegace, kterou zde uvítalo přes 200 lidí. Mezi jinými i předseda národního výboru z Nové Pece. Jak se tento soudruh jmenoval?
A soudruh Houska (H = 1)
B soudruh Kroupa (H = 2)
C soudruh Buchta (H = 3)
Kešku pak naleznete na souřadnicích
N 48°4A.BCD
E 013°5E.FGH
Příjemný odlov, hezkou procházku a krásné výhledy Vám přeji
