Hute Traditional Cache

Od poloviny devatenáctého století se datuje rozmach sklářského průmyslu na Valašsku a je spojován s firmou S.REICH. Firma si pronajala od panství Valašské Meziříčí - Rožnov sklárnu Františčina Huť ve Velkých Karlovicích, poté v roce 1855 zahájila provoz ve své největší sklárně v Krásně ve Valašském Meziříčí, dále od roku 1861 začala provozovat Mariánskou Huť ve Velkých Karlovicích, v roce 1862 otevřela sklárnu Karolinina Huť v Novém Hrozenkově. Dozvuky tohoto rozmachu jsou patrné i dnes, sklárny stále fungují v Karolince a tradice výroby skla dodnes přetrvává i ve Valašském Meziříčí.

Ovšem ještě před industrializací sklářské výroby a vzniku velkých skláren, existovaly na Valašsku malé hutě, jejichž vznik je datován do 15. až 16. století. Do dnešních dní se po nich nedochovalo více, než názvy obcí a místních částí. Jednou z obcí, jejíž historie je spojena se sklářskými hutěmi je Hutisko-Solanec. Sklárny byly na místě Hutiska založeny v první polovině 17. století, samotná osada vznikla později, po roce 1656 (roku 1666 byla prohlášena za obec). V první polovině 18. století byla huť z Hutiska přesunuta na Prostřední Bečvu a ještě později do údolí Kněhyně. A právě místo, kde stávala sklářská huť a které se dodnes jmenuje "V Huti", vám chci ukázat.

Sklárny v údolí Kněhyně fungovaly od roku 1772 do roku 1841. Vyrábělo se zde převážně okenní sklo, v době největšího rozmachu mezi lety 1791 až 1802 vyprodukovala 13 515 kusů skleněných koleček do oken. Ve stejnou dobu odebrala vrchnost přes 10 tisíc kusů. Součástí sklářské huti byla i výroba potaše (uhličitan draselný), v potašárně. Potaš (vyžíhaný v čisté podobě na draslo) se používal při výrobě skla a vyráběl se z popela spáleného tvrdého dřeva.

Pro založení sklářské výroby, byla potřebná dodatečně velká plocha lesů, převážně s tvrdým, to jest bukovým dřevem, neboť dřevo se spotřebovávalo jako palivo ve sklářských pecích a k výrobě potaše. Tehdejší sklářské hutě byly podniky co do velikosti malé i stavebně nenáročné stavby. Z logistického hlediska bylo jednodušší a levnější přestěhovat sklárny, než dovážet dřevo na velké vzdálenosti a tak po spotřebování dřeva v nejbližším okolí ukončily výrobu a stěhovaly se o kus dále. Vzhledem k tomu, že se nacházely obvykle osamoceně na lesních mýtinách, vznikla brzy kolem hospodářských budov malá osada domků sklářských dělníků s políčky, někdy i s krčmou pro dělníky a příležitostné pocestné. Po zániku hutě malá osada zanikla, někdy se rozrostla či splynula se sousední vsí.

Podobná huť jako v Kněhyni stávala i na Horní Bečvě, nebo na Dolní Bečvě v Bacově a Horním Rozpitém. S výstavbou a rozmachem velkých hutí ve Velkých Karlovicích, Krásně u Valašského Meziříčí a v Karolince malé hutě zanikají. Na místě dřívějších skláren v Kněhyni je dnes malá osada čítající osm domů a křížek u lesa, historii tohoto místa připomíná už jen místní název "V Huti".

http://www.obeliskval.cz

http://www.sreich.cz

http://www.lesycr.cz/volny-cas-v-lese/naucne-stezky/Documents/T3-lesy-vyuziti.pdf

http://sro.sklenarstvikos.cz/wp-content/uploads/2011/01/historie-skla.jpg