Tiché, trochu zapomenuté místo, stranou značených turistických cest. Okolo Tonových domků vede pohodlný horský chodník - nejkratší cesta z údolí na ŠÍMOVY CHALUPY. Keš není přímo u domku, ale je od ní na chalupu pěkný výhled. Ke keši: houpu se, najdi očko v obalu, otevři víčko a vytoč logbok. Po zápisu pečlivě uzavři schránku.
TONOVY DOMKY Půda prakticky všech bud a chalup sloužila k uskladnění sena pro dobytek a v místech s méně intenzivním pěstováním obilovin i jako špýchárek. Na půdu se vstupovalo ze síně po strmých schodech. Pro skládání sena se ale užívaly především jedno- i dvoukřídlé dveře ve štítu domu. K těm se muselo opět po žebříku či přistavených schůdcích. Svažitý horský terén ale nabízel možnost pohodlnějšího vstupu nad obytnou část domu. Protože domy bývaly stavěny zpravidla souběžně s vrstevnicemi, bylo nutné prorazit vchod do podstřeší vikýřem, k němuž se již dalo z přilehlého svahu snadno dostat po jednoduché lávce či kamenné rampě. Nejběžnější byly v celých horách malé sedlové vikýře. Ve východních Krkonoších ale popsal a pojmenoval Pavel Klimeš zajímavý prvek zdejší lidové architektury – maloúpský seníkový vikýř jednoduché pultové konstrukce s plynulými náběhy střešní krytiny po stranách. Ačkoli se s ním na chalupách nemůžeme setkat jinde v Krkonoších a snad vůbec v našich zemích, nejde o konstrukční řešení v lidové architektuře neobvyklé. U čtverhranných i polygonálních stodol zejména ze 17. a 18. století býval obdobně řešen nadvýšený vjezd v jinak nízké obvodové stěně. Proč ale tuto konstrukci využili při stavbě vikýřů jen v okolí Malé Úpy, zůstává stále záhadou. Tento typ vikýřů vystřídaly od druhé poloviny 19. století větší sedlové vikýře, které rozšiřovaly prostory půdy a jsou vhodnější i pro pozdější využití těchto prostor k obývání. Maloúpský seníkový vikýř je tak dnes velmi ohroženým druhem, a proto milovníka lidové architektury nemálo potěší jeho zdařilá obnova včetně šindelové krytiny, jaká proběhla roku 2002 na Tonových Domcích čp. 42
Příběh o Nilkasovi. Podle něho je název Niklův vrch. Tři bratři / Niklas, Tony a Šimon / se pod vidinou lepšího živobytí vydali z Jižního Tyrolska do Krkonoš. Usadili se tu a založili rodiny. Pro své děti pak stavěli další chalupy. Všechny si jsou podobné, liší se jen velikosti a některými detaily. Návrh chalup je geniální. Půl chalupy pro lidi, půl pro dobytek. Údajně jedna kráva uživila jednoho člověka. Postupně se vzhled chalup měnil a to především typem vjezdu na půdu – tzv. seníkové vikýře. Dále pak dodělávali různé přístavby, přístřešky atd. Žili si tu spokojeně, nic jim nechybělo, svět okolo se ale změnil. Nejdřív přišli o původního zaměstnavatele, kterým byla Kutná Hora. Přešli na jiný způsob obživy a museli se přizpůsobit pánům, kterým hory patřily. Něco jako Krakonoš a lyžníci, jen mluvili německy. Definitivně je vyhnal až konec druhé světové války……
Nezapomeň si zapsat bonusové číslo, možná se bude hodit.