Rybníky Velká a Malá Ochoz jsou chovné rybníky o výměře 18,9 ha a 5,98 ha.
Kromě toho je to krásné romantické místo.
Pohádka o rybnících Velké a Malé Ochozi
Tam, kde dnes leží tyto dva rybníky (mezi Kardašovou Řečicí a Řehořinkami), se dříve rozkládaly jen louky. Krásná zelená luka patřila místnímu sedlákovi Jírovi. A ten byl velice hrdý na všechny svoje polnosti.
Jednoho dne se k Řehořinkám přistěhoval vodník Vláďa. Marně hledal místo, kde by se mohl zabydlet. Rád by se staral o nějaký rybník, ale kde ho vzít?! Prostoru zde bylo dost, ale místo modrých vln se tu vlnila jen zelená tráva. Byl to chytrý vodník – věděl, že se svými zelenými pracičkami toho moc nenadělá. Ale věděl také, kdo by mu mohl pomoci.
Při nejbližší vesnické tancovačce se u parketu objevila neznámá krásná dívka. Sedlák Jíra z ní nemohl spustit oči. Dodal si odvahy a šel ji vyzvat k tanci. Dívka se na něj sladce usmívala a řekla mu, že se jmenuje Vladěnka. Za chvíli se už točili v kole. Dívčina ručka byla trochu vlhká, ale jinak byla tolik krásná, že Jírovi až srdce usedalo. Protančili spolu celou noc. A ráno dívka zmizela.
Jíra chodil po vesnici, po Řečici, po polích i lesích a všude hledal dívku Vladěnku. Netrvalo to naštěstí dlouho a pošťák mu přinesl malé, vlhké psaníčko. A Jírovi poskočilo srdíčko. Vladěnka mu psala, že by se za něj i vdala – kdyby! Kdyby vlastnil rybník.
Jíra se zaradoval. A hned své Vladěnce odepisoval, aby přijela, že rybník bude. A ne ledajaký! Dokonce dvojitý… Nemeškal, najal si kopáče a na svých lukách vyznačil místo, kde bude Velký rybník a kousek dál i Malý rybník. Dobře platil a tak kopáči pracovali jako diví.
Vladěnka opravdu přijela a na Jíru se usmívala jako jarní sluníčko. Jíra se s ní vodil kolem vznikajících rybníků a držel její vlhkou ručku. A v den, kdy začali rybníky napouštět, mu řekla své: „Ano!“
Jíra chystal veselku a Vladěnka se těšila na svůj nový domov. Svatba se konala v řečickém kostele svatého Jana Křtitele. Jíra byl vyšňořený a hrdý ženich, Vladěnka klopila oči k zemi a ždímala v ruce vlhký kapesníček, až za ní zůstávala mokrá stopa. Novomanželé pak z kostela odjížděli v otevřené bryčce. Když míjeli nově založený rybník, Vladěnka poručila zastavit, poděkovala Jírovi a – zmizela! Jíra zůstal jako opařený. Jen kočí tvrdil, že viděl, jak nevěsta zmizela ve vodách Velkého rybníku.
Nešťastný sedlák pak chodil každý den ke svým rybníkům hledat svou Vladěnku… A tak tyto rybníky dostaly svůj název: Velká a Malá Ochoz.
Jíra dožil jako bohatý, ale smutný sedlák. A Vladěnka? To je přece ten nový vodník! A žije šťastně až dodnes ve Velké a Malé Ochozi. Může rybníky střídat, když je jeden z nich vypuštěn.
Věra HCl
