UFO v Hranicích
Proč Ufo v Hranicích ?? Co to je zase za nesmysl si určitě řeknete. Hraničtí si určitě vybaví jeden již zdálky viditelný objekt. Ano je to „mé“ UFO. Již od dítěte jsem věřil tomu, že sem přistáli mimozemšťané a zanechali zde svůj talíř. Možná k tomu přispěl můj strejda Roman, který mě od mala krmil dobrodružnými příběhy a tím rozvíjel mou fantasii.
Před několika měsíci jsem se přestěhoval na Hromůvku a tak mi nezbylo než u Ufa udělat kešuldu.
Možná si řeknete, že Ufo se dá pozorovat pouze v arizoně, ale mýlíte se stejně jako já. Pátral jsem na netu po nevysvětlitelných úkazech na obloze a je jich i u nás hodně.
Našel jsem záznam z události r 1987, který je velmi zajímavý.
NUŽE
V poslední době se mnoho mluví a píše o problematice UFO. Také někteří příslušníci 51. vrp. měli možnost potkat ve vzduchu dodnes neidentifikovaný létající předmět. Událost se přihodila v hotovosti PVOS. Dne 12. července 1987 držela v Božicích „lano“ osádka kpt. Čestmír Tesařík, npor. Ivan Pospíchal a npor. Milan Šero. Krátce po obědě tato osádka dostala pokyn k hotovostnímu vzletu. Cílovým prostorem byl Vranov nad Dyjí. Po dosažení tohoto prostoru osádka obdržela informaci o cíli, který se nachází v Rakousku poblíž státní hranice a pokyn stoupat na výšku 2000 metrů. Počasí bylo typicky letní s množstvím kumulů od 1500 do více než 4000 metrů nahoře a množstvím koupajících a opalujících se dole.
Nejprve byl hotovostní vrtulnik naváděn podél hranic tam a zpátky mezi Vranovem a Slavonicemi s informací, že se cíl pohybuje směrem k vrtulníku a to značnou rychlostí. Naše osádka si nejprve myslela, že je naváděcí stanoviště navádí na mrak, který se jeví na obrazovce radaru jako cíl. Vždy jim totiž byla poskytnuta informace o tom, že cíl má vzdálenost „…20 km, 15, 10, 8, …30° vlevo, 5 km, 3, 2, minuli jste se 500 metrů vpravo…“ a podobně. Nikdy však cíl mezi kumuluje zahlédli. Při tomto manévrování neustále stoupali až nad 3500 metrů.Následovala další informace: „…cíl přímo proti vám, vzdálenost 3 km, 2 km, 1 km, 500 metrů, 300 metrú….“. Stále nebylo nic vidět, přestože při oznámení vzdálenosti asi 600 metrů vrtulník vylétl z oblačnosti. Když ze země ohlásili vzdálenost 200 metrů, podíval se npor. Pospíchal nad sebe a vykulil oči. Nad ním proletěl v protisměru podivný tmavý předmět doutníkového tvaru. Stihnul jen říci do interkomu: „Proletělo to nad námi, toč“. Kpt.Tesařík neváhal a otočil s vyšlápnutím levé nohy a náklonem asi 40° doleva.To se „čtyřiadvacítce“ v této výšce, blízké maximálnímu dostupu, pochopitelně nemohlo líbit, a tak se o několik desítek metrů propadla dolů. Nicméně cíl uviděl i on a snažil se jej sledovat. Na zemi podali hlášení, že cíl vidí a že vypadá jako letoun bez křídel. Ze země obdrželi pokyn zahájit palbu a cíl zničit. Chování cíle bylo velice zvláštní. Ačkoliv se jej vrtulník snažil sledovat a dostat jej do zaměřovače, nebylo to možné. Pokud se už blížil k poloze vhodné pro střelbu, cíl vždy obratně změnil směr, navíc vždy manévroval směrem ke slunci. Střelba na cíl by stejně nebyla možná,protože se nacházeli přesně nad Vranovskou přehradou plnou lidí… Asi po dvou minutách vizuálního kontaktu cíl opět zmizel v mraku. Potom asi nastala nejhorší situace v průběhu celého letu. Při letu v oblacích podle přístrojů hlásilo naváděcí stanoviště opět:….“cíl 6 km přímo proti vám, 4 km, 2km, přímo proti vám…“. V té chvíli se ozval palubní technik a se slovy„rob niečo, ved ide proti nám“ asi utvořil rychlostní rekord v oblékání si padákového postroje. Palubní technici v Mi-24 totiž nejsou za letu oblečení do padáku, protože by jim bránil v pohybu v úzkém tunelu za pilotem. Měli by mít oblečený padákový postroj, k němuž v případě potřeby připnou vlastní padák. Někteří však nenosili ani tento postroj, protože je značně nepohodlný.
Hlášení ze země pokračovalo vzdálenostmi „…1 km, 800 metrů, 500 metrů, přímo proti vám,… právě jste se minuli vlevo…“. Věřte, že v těchto okamžicích nikomu na palubě „čtyřiadvacítky“asi nebylo do smíchu. Být v mraku, vědět že něco hmotného letí přímo proti vám, nic nevidět a jen čekat… Děkuji, ale nemusel bych tento pocit zažívat každý den. V průběhu dalšího navádění na neznámý cíl, se vrtulník dostal až nad Dukovany, poté se musel vrátit na svou základnu k doplnění paliva. Druhý hotovostní vrtulník zároveň plnil jiný úkol, proto měla naše osádka znovu odstartovat ke sledování vetřelce. To už však nebylo potřeba, protože ten se mezitím, podle radarového pozorování, velkou rychlostí přemístil nad Brno, potom nad Jaslovské Bohunice a Bratislavu, kde z obrazovek radarů zmizel. S čím se prostějovský vrtulník ve vzduchu setkal, dodnes nikdo neví. Ví se jen to, že po přistání osádka obdržela nařízení zničit veškeré záznamy radiokorespondence a parametrů letu. Z vlastní iniciativy si pak oba naši piloti pohráli s výpočty a podle zjištěných parametrů vzdáleností v jednotlivých časech odhadli rychlost neznámého cíle na 60 až 2700 km/h. Bylo to UFO, či nikoliv?
Jaroslav Špaček
J. Špačkovi byly 4.5.1998 zaslány materiály o projektu Záře a dotazníky s prosbou o jejich předání účastníkům události. Podle jeho ústního vyjádření do telefonu prý incident, a především vzhled objektu, velmi připomínal později popsanou událost v Polsku. Ta byla zveřejněna v seriálu „Svět plný tajemství“ Macieje A. Janislawského v časopise Čs.voják. Díl pod názvem „Objekt měl tvar podlouhlého válce“ vyšel někdy v roce 1989 (nevíme přesně). Zde je inkriminovaná část článku:
(…) Předkládám hlášení pilota plukovníka Ryszarda Grundmana, v němž se uvádí, že pokud jde o množství těchto podivných setkání za letu, i jejich pozorování ze země, pak co do počtu byl rekordním rok 1983.
(…) Druhá zpráva, kterou cituje R. Grundman, se týká setkání s tajemným objektem přímo ve vzduchu. Vyplývá ze sdělení dvou vojenských hotovostních pilotů.
„Při službě v hotovosti jsme dne 6.7. 1983 dostali rozkaz startovat na vzdušný cíl. Letěli jsme ve výšce 100 metrů. Úkol jsme měli plnit nad mořem, do vzdálenosti 50 kilometrů od pobřeží. Velitelské stanoviště,“ psal ve svém hlášení pilot kapitán Zbigniew P., „v jednom okamžiku vydalo rozkaz. Vystoupat na 1000 metrů, potom na 2000 a posléze na 4000 metrů. Po usilovném manévrování a změnách kurzu mně můj pozorovatel, podporučík Marek J. hlásil, že proti hladině moře vidí jakýsi cíl. Nemohl jsem ho najít, proto jsem mu předal řízení, aby stroj navedl blíže k pozorovanému objektu. Konečně jsem ho spatřil i já, byl pod námi,ve výšce asi 3000 metrů. Vypadal velice záhadně. Létal po eliptické dráze nad linií pobřeží, vlevo od nás. Hlásil jsem velitelskému stanovišti, že vidím cíl a přibližuji se k němu, abych upřesnil, o co jde. Zároveň jsem převzal řízení letounu.
Po přiblížení na vzdálenost 300 metrů bylo možno dobře pozorovat jeho podivný tvar. Nebylo to nic, co by připomínalo dosud používané létající stroje. Objekt měl tvar prodlouženého válce, na obou stranách zaobleného, dlouhého asi 6 a o průměru dvou metrů. Neměl žádné imatrikulační znaky, nebylo patrné ani řízení. Neviděli jsme žádné motory, ani otvory. Měl černou barvu, podobnou oxidovanému kovu v paprscích slunce. Když jsme se přiblížili na vzdálenost 200 metrů, tento podivný válec se rychle obrátilo 180° a letěl naším směrem. V jednom okamžiku jsem podvědomě pohnul řídící pákou a snížil výkon stroje, aby nedošlo ke střetu.
Náš protějšek mezitím prolétl z naší pravé strany na levou, letěl stejnou rychlostí jako my a ve stejné výšce. Abych se udržel v blízkosti cíle, udělal jsem ostrou zatáčku.Vzniklým přetížením se mi zatmělo v očích. Po vyjití ze zatáčky, vzteklý na cíl i sebe, jsem nabil zbraně připravil je k použití. Zároveň jsem žádal velitelské stanoviště o povolení k palbě. V tom okamžiku udělal cíl ostrou zatáčku vlevo. Donutil mě ho následovat. Vzápětí se od nás rychle vzdálil. Vzdaloval se o minimálně 300 kilometrů větší rychlostí, než dosahoval náš stroj. Jeho manévr působil dojmem, že se nám chce dostat za záda. Letěl tak, že se otáčel okolo své osy, zdánlivě nemohoucně, jako zraněný delfín. Konečně, jako by ho zábava s námi nudila, přešel do rychlého klesání. Po tomto manévru se nám rychle ztratil z dohledu. Právě když z velitelského stanoviště přišlo povolení použít zbraní. Příliš pozdě, cíl zmizel. Provedli jsme ještě několik manévrů, chtěli jsme ztracený objekt najít, ale marně.Už jsme ho nespatřili, také nám docházelo palivo, bylo třeba se vrátit na letiště. Do prostoru střežení byl vyslán další letoun, náš úkol končil.“(…)
Zajímavé co???
Nyní,ale ke keši:
Je to jednoduchá městská mutinka.
Úvodní souřadnice vás dovedou k UFU, prohlédněte si jej a všimněte si nápisu nad dveřmi počet písmen vám dá číslo k písmenu A.
Včíl se přesuňte o pár metru jinam, na N 49° 33.424 E 017° 44.737, kde vás bude zajímat tabulka vodárenský objekt a tady jedno číslo
800 B67 CD7.
Nic složitého že? A šup s informacemi do souřadnic
N 4A 33,(C5D)-(41)
E 017 CC,(8DB)-(337)
Máte??? J super tak víš kam. Je na celkem klidném místě, ale i tak dávej pozor a vracej ji tam kde byla.