Skip to Content

<

AGT 54: Drbakov-Albertovy skaly

A cache by Alke04 Send Message to Owner Message this owner
Hidden : 11/12/2016
Difficulty:
2 out of 5
Terrain:
2.5 out of 5

Size: Size: other (other)

Join now to view geocache location details. It's free!

Watch

How Geocaching Works

Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions in our disclaimer.

Geocache Description:


Geocaching-Profil
Drbákov-Albertovy skály a meandr Vltavy 54

Když zajdete do knikupectví do oddělení cestování / turistika, jistě se Vám podaří najít knihu, která má na svém přebalu právě snímek jednoho z meandrů Vltavy. Naším dnešním cílem je národní přírodní rezervace Drbákov-Albertovy skály, které jeden z těchto meandrů tvoří. Vítejte na padesátém čtvrtém pokračování Alkeho Geo-earth-cache Tour.


Drbákov-Albertovy skály - základní informace

Území se nachází ve středním Povltaví na pravém břehu říčního údolí u smilovického meandru, mezi vyústěním údolí u Obozu a vyústěním údolí u rekreační lokality Častoboř. Zahrnuje lokality „Tisová“ (severní svah Drbákova), „Bílé skály“ a „Farský les u Častoboře“. Předmětem ochrany jsou přírodě blízká lesní společenstva, zejména suťové lesy s hojným tisem červeným, a společenstva skal a skalních stepí s vzácnými teplomilnými druhy rostlin i živočichů.

Převážná část území je strmě svažitá, menší část nad vrcholovou hranou je pruh mírně ukloněné plošiny. Skalnaté, velmi strmé, místy i převislé svahy vymodelované erozní činností Vltavy mají nadmořskou výšku od 270 do 460 m s průměrným převýšením 150 m. Dolní část svahů u břehu Vltavy je zatopena vodou Slapské přehrady. Expozice svahů v meandru řeky se mění od severní přes severozápadní a západní až po západojihozápadní.
 

Geologie a geomorfologie

Nejprve vysvětlení, jaký je rozdíl mezi geologií a geomorfologií

Geologie je věda o Zemi, která zkoumá její složení, stavbu a historický vývoj. Rovněž se zabývá pochody, které probíhají uvnitř planety i na jejím povrchu. Jedná se o vědu deskriptivní (popisnou), analytickou (poskytuje výklad dějů) a historickou. Také se jedná o vědu časoprostorovou, protože zhodnocuje jevy určitého prostoru v určité době. Samotná geologie je velmi široká, a tak se dělí na další geologické obory. Označení geologie prvně použil Jean-André Deluc v roce 1778 a o rok později bylo Horace-Bénédict de Saussure použito jako termín pro označení této vědní disciplíny. Název byl sice používán, ale do třetího vydání Encyclopedia Britannica se nedostal. Zde byl popsán až v roce 1809.

Geomorfologie je věda zabývající se studiem tvarů, vzniku a stáří zemského povrchu. Termín geomorfologie v dnešním smyslu poprvé v literatuře použil americký geolog W. J. McGee v roce 1893. Objektem geomorfologie je reliéf povrchu planety Země - reliéf. Předmětem geomorfologie je pak řešení vztahů v rámci objektu tj. vazeb mezi složkami reliéfu. Podle Farského (2008) je geomorfologie vědní disciplínou, která se z pohledu objektu a předmětu zabývá georeliéfem, jeho jednotlivými tvary a způsoby jejich vzniku, tedy procesy vedoucími ke změně materiálního základu těchto tvarů.

V geomorfologicky a geologicky pestré lokalitě převažují metabazity jílovského pásma a vyskytují se kyselé horniny, např. paleoryolity či biotitické granity, a primární (erlan), případně i druhotně vysrážené (sintr) vápnité substráty podmiňující pestrou skladbu rostlinných společenstev. Horniny vystupují často na povrch jako drobné či větší skalky, mezi kterými jsou vyvinuty kambizemě s rozsáhlými plochami rankerů a drobnými výskyty pararendzin.

Regionální členění: Český masiv - krystalinikum a prevariské paleozoikum - středočeská oblast (bohemikum) - Barrandien
Stratigrafie: proterozoikum
Původ geologických jevů (geneze): magmatická, sedimentární
Hornina: granit (žula), erlan, metabazalt
Geologický význam: významný studijní profil, regionálně-geologický význam (mapování), geoturistická zajímavost (geotop)


Žula

Žuly, též granity, jsou hlubinné vyvřelé horniny. Za žuly se považují všechny hlubinné horniny, které obsahují podstatné množství draselných živců, kyselých plagioklasů a křemene. Žuly jsou obvykle do šeda zbarvené s modrým odstínem, známé jsou ovšem také červené žuly. Žuly jsou stejnoměrně zrnité (eugranitické), občas porfyrické. Struktura je hypidiomorfně zrnitá. Hustota žul se pohybuje kolem 2,80 g/cm³. Odlučnost žuly je kvádrovitá někde tlustě lavicovitá, vyskytuje se také sloupcovitá a kulovitá odlučnost, nepravidelně polyedrická odlučnost je typická pro zvrásněné oblasti. Mineralogickými složkami žuly jsou především živce (ortoklas a plagioklas), křemen, slídy (muskovit a/nebo biotit) a amfibol (hornblende). Žula obsahuje také malé příměsi magnetitu, granátu, zirkonu a apatitu. Vzácně obsahuje i pyroxen a velmi vzácně železem bohatý olivín a fajalit.

Žulu dělíme podle mnoha krytérií - nejprokazatelnější je samozřejmě barva - viz. růžová žula (AGT 40: Vatikánský obelisk). Na tomto místě využijeme dělení podle zrnitosti.

Zrnitost žuly vypovídá o tom, jak rychle žula po své fulkanizaci měnila skupenství ze žhavé kapaliny na chladnou pevnou látku. Čím větší jsou zrna - tím byl proces změny skupenství pomalejší.


Erlan

Kromě žuly je zde přítomen také Erlan. Erlan je regionálně nebo kontaktně metamorfovaná hornina. Termín erlan se ve světě málo užívá, jsou tak označovány vápenato-silikátové kontaktní rohovce nebo pyroxenové ruly. Barva horniny je proměnlivá, často šedozelená až hnědošedá nebo červenofialová. Erlany jsou celistvé nebo jemně zrnité. Textura bývá všesměrná (masivní) nebo slabě páskovaná. Uspořádání krystalů v hornině (struktura) je granoblastické (přítomnost převážně izometrických, nepravidelně omezených zrn). Hlavními minerály jsou diopsid (druh pyroxenu), křemen a plagioklas. V některých erlanech mohou být přítomny také kalcit, vesuvián, granát - grosulár, skapolit nebo biotit. Erlany vznikají kontaktní metamorfózou karbonátových hornin (vápenců), které obsahovaly klastickou křemitou (slíny a slínovce) nebo jílovitou příměs. Vznikají rovněž regionální metamorfózou, jejíž intenzita může mít různý stupeň. Erlany jsou často pozvolnými přechody spojeny s mramory, vyskytují se i v komplexech svorů a rul. V některých případech přecházejí do chorizmitických hornin označovaných jako erlan-rulové nebo erlan-amfibolitové stromatity.
 

Metabazalt

Metabazalt nebo také spilit je společný výraz pro mikroskopické až jemnozrnné zásadité magmatické horniny, vznikající především metasomatózou z oceánských bazaltů. Pojem byl zaveden do geologické literatury v roce 1827 Alexandrem Brongniartem pro afanitický diabas (bez vyrostlic). V novějším pojetí se jedná o bazické efuzivum, v němž plagioklas je zastupován albitem, vzniklým spilitovou reakcí. V současné době je proto doporučený název metabazalt.

Spilit se vzhledově i tvarově podobá bazaltům, rozdíly jsou patrné teprve při mikroskopickém zkoumání výbrusu. Jedná se o metasomatické horniny s mikroskopickou či velmi jemnou velikostí zrn. Barvy bývá od šedozelené, nazelenalé nebo narudle-hnědé až téměř černé, má většinou nadprůměrný obsah CaO2 a Na2O. Často tvoří polštářové lávy (pillow lávy), s četnými žilkami kalcitu či chaldcedonu, mívá afanitickou, mandlovcovou či variolitickou strukturu, dutiny bývají vyplněné sekundárními minerály. Charakteristickými minerály spilitů jsou albit a chlorit, dále pak aktinolit, olivín, titanit, karbonáty, epidot, prehnit, limonit a přítomny mohou být též relikty pyroxenů.

Podle prvního vědeckého popisu před 180 lety (jako pillow lávy neboli polštářové lávy v ofiolitech) se mělo na základě specifického složení této horniny dlouhá léta za to, že vznikla ze zvláštního spilitového magmatu. Jiný názor vycházel z toho, že díky mořské vodě došlo k přeměně existujících minerálů v zásaditém magmatu. Kvůli podobnosti chemického složení mezi bazaltem a spilitem a výskytů v typicky čedičových strukturách (polštářové lávy) se upřednostňuje vznik z bazaltů, zvláště proto, že minerály tvořící horninu vznikají při nízkoteplotní metamorfóze.

Přestavuje raně orogenní formací eugeosynklinálního oceánického prostředí (je součástí ofiolitové formace). Přítomnost sodíku se vysvětluje asimilací hlubinných geosynklinálních hornin, jeho přítomností ve zbytkových magmatických roztocích, kontaminací do vodnatých sedimentů či mořské vody, Na-metasomatózou bazaltů mořskou vodou vytlačenou z mořských sedimentů nebo nízkou regionální metamorfózou a metasomatózou (facie zelených břidlic). Výchozí horninou jsou bazalty s vysokým obsahem vody, slabě přeměněné diabasy nebo jiné bazické magmatické horniny. Anchimetamorfóza – nejnižší stupeň metamorfózy – vede k přeměně původních minerálů (především plagioklasu) na převažující albit a chlorit. Některé výskyty se pak vysvětlují nízkoteplotní regionální metamorfózou nebo hydrotermální alterací.
 

Meandr

Meandr je zákrut řeky způsobený boční erozí – vymíláním břehů na jedné straně a usazováním na straně druhé. Na tvar říčních meandrů má vliv i Coriolisova síla. Rozdíl mezi prostým říčním zákrutem a meandrem bývá stanoven normativně, obvykle se udává, že středový úhel oblouku musí být větší než 180°.[1] Břehy meandrů se nazývají jesepní (vnitřní břeh) a výsepní (vnější břeh). Někdy může dojít k protnutí šíje meandru a vzniku okrouhlíku. Následným zahloubením říčního koryta se může meandr zcela oddělit od říčního toku a vznikne mrtvé rameno řeky, meandrové jezero.

Název pochází od jména maloasijské řeky Maiandros (řecky Μαίανδρος), dnes Büyük Menderes v Turecku, pro jejíž dolní tok jsou zákruty charakteristické.


Dělení meandrů

Meandry dělíme na dva základní typy podle terénu, ve kterém se nachází.

 
Rozdělení meandrů podle typů

1) Meandry volné se vytvářejí v náplavových rovinách středních a dolních toků řek tam, kde se zpomaluje rychlost vodního toku a dochází k usazování unášeného materiálu. Volné meandry jsou charakteristické svou proměnlivostí, řeka neustále zvolna přemisťuje svůj tok. Volné meandry se pohybují postupně po směru toku. To je dáno tím, že nejvíce nejsou vystaveny boční erozi nárazové břehy ve vrcholu oblouku, ale v určité vzdálenosti po proudu. Tímto způsobem dochází nejen k posouvání meandrů, ale může dojít k protnutí šíje meandru. Z opuštěných meandrů se stávají slepá a mrtvá ramena. Typickými příklady jsou horní tok Vltavy, dolní tok Moravy či Labe a Ohře v Polabské nížině.

2) Meandry zakleslé, též meandry zaklesnuté, vznikají v místech, kde řeka vytváří hluboké údolí v tvrdých horninách. V takových místech řeka snadno své koryto přemístit nemůže a zařezává se hlouběji. Jako příklady lze uvést střední tok Vltavy, Dyje, tok Labe skrz České středohoří, Berounku na Křivoklátsku nebo řeku Váh při průtoku Malou Fatrou - viz Domašínský meandr.

Otázky a úkoly:

Pro uznání logu odpovězte nebo splňte přes formulář či přes profil správně následující otázky a úkoly.

1) Vozidlo můžete nechat na souřadnicích WP: Parking, kde začíná i naučná stezka svým prvním zastavením. Po této stezce pokračujte až k druhému zastavení, kde jsou geologické informace. Jaké horniny se zde nachází?

2) Po naučné stezce dále dojděte na výchozí souřadnice. Je to krásná a příjemná cesta. Na výchozích souřadnicích se nacházíte poblíž vyhlídky na Bílé skále. Tato skála je tvořena převážně žulou. V listingu najdete rozdělení žul podle zrnitosti. Jaká zrnitost se nachází zde? Pozor. Je třeba dojít až na vyhlídku. V různých částech Albertových skal je zrnitost různá.

3) Vysvětlete vlastními slovy, proč tento meandr vznikl. Proč voda netekla přirozenější cestou (čili rovně) a když už vznikla jedna odbočka, proč se koryto řeky zase vracelo?

4) Z vyhlídky poblíž výchozích souřadnic je krásně videt meandr Vltavy. Určete podle informací v listingu, o jaký typ meandru se jedná.

5) Nepovinný úkol: Jelikož se jedná o velmi fotogenické místo - budu rád, když přiložíte fotografii k logu.

 

Vaše odpovědi můžete zasílat přes profil, ale budu raději, když je zašlete přes následující formulář:

ON-LINE FORMULÁŘ

Pokud bude něco špatně - budu Vás kontaktovat.

Zdroje:

Infocedule v místě
Web: Wikipedie
Web: Geology.cz
Publikace: Geologické rozhledy

Publikace: Geologické zajímavosti České republiky
Publikace: Geology Academy
Foto meandy: Wikipedie
Jiné: Geologická mapa ČR AVČR rok vydání 2012

 

TATO CACHE JE SOUČÁSTÍ SÉRIE AGT od Alke04

Additional Hints (No hints available.)



 

Find...

88 Logged Visits

Found it 86     Write note 1     Publish Listing 1     

View Logbook | View the Image Gallery of 97 images

**Warning! Spoilers may be included in the descriptions or links.

Current Time:
Last Updated:
Rendered From:Unknown
Coordinates are in the WGS84 datum

Return to the Top of the Page

Reviewer notes

Use this space to describe your geocache location, container, and how it's hidden to your reviewer. If you've made changes, tell the reviewer what changes you made. The more they know, the easier it is for them to publish your geocache. This note will not be visible to the public when your geocache is published.