|
Pokračování série AGT Vás tentokrát zavede do lomu Hřebečná v přírodní rezervaci Ryžovna. Tento výrazný horský hřeben je z větší části tvořen horninami vulkanického původu, které zde byly těženy několika menšími a jedním větším stěnovým lomem. V hlavním lomu je skvěle odkryta charakteristická sloupcovitá odlučnost vyvřelé horniny, která vznikla při tuhnutí lávového proudu, mocného 10 až 25 metrů. Vítejte na padesátém osmém pokračování Alkeho Geo-earth-cache Tour.
Přírodní rezervace Ryžovna - základní informace
Přírodní rezervace Ryžovna (okres Karlovy Vary) se nachází nedaleko vrcholu Nad Ryžovnou (1054 m n. m.), což je jeden z nemnoha vrcholů, které v Krušných horách přesahují nadmořskou výšku tisíc metrů. Nazývat však podobné výškové body vrcholy je poněkud zavádějící; nalézáme se v evropsky významné lokalitě Krušnohorské plató a jak už název napovídá, jde o parovinu a ony vrcholy se většinou smrskávají na jakési málo nápadné vyvýšeniny. Bezpochyby to platí o Ryžovně, onom vrcholu majícím vzhled nízkého horského hřebenu. Přírodní rezervací byl vyhlášen i s okolím v roce 1996 k ochraně geologických jevů a horských společenstev. Jeho výměra činí 20 ha.
Nejnápadnějším geologickým jevem, najdeme ho v bývalém lomu, jsou pěkné ukázky sloupcovité odlučnosti, jako pozůstatek třetihorních sopečných výlevů bazických hornin. V samotném lomu i v jeho okolí lze nalézt řadu zajímavých rostlin, z běžných druhů je tu např. rdesno hadí kořen (Bistorta major), pcháč různolistý (Cirsium heterophyllum), zvonečník klasnatý (Phyteuma spicatum), vřes obecný (Calluna vulgaris), štírovník růžkatý (Lotus corniculatus), smilku tuhou (Nardus stricta), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), silenku dvoudomou (Silene dioica), koprník štětinolistý (Meum athamanticum), brusinku (Vaccinium vitis-idaea), vlochyni (Vaccinium uliginosum), zvonek okrouhlolistý (Campanula rotundifolia) včetně bělokvětých jedinců.
|
|
Geologie
Lokalita odkrývá jeden z několika lávových proudů budujících svrchní část hřebenu mezi Rýžovnu a Hřebečnou. Je to výlev ležící na nevulkanickém podloží a lze na něm pozorovat jev specifické alternace. Drobný kuličkovitý rozpad bazaltoidních hornin, který markartně zvýrazňuje navětrání, je u nás tradičně nazýván sonnenbrandem. Je to primárně získaná textura, což je na odkryvu pěkně dokumentováno. Intenzita postižení totiž vzrůstá směrem do podloží a je doprovázena i změnou odlučnosti od sloupcové k nepravidelně bločkové. Dle průzkumných prací (Lomozová - Mrňa 1967) leží výlev na terciérních sedimentech a lze důvodně předpokládat, že sonnenbrand vznikl právě díky syngenetickému kontaktu lávového proudu se svým podložím (Cajz 1993). Tento jev je v mladých vulkanitech Českého masivu velmi častým a technologicky velmi nevhodným. Takto postižená hornina, jeli vystavena působení větrání, se v průběhu krátkého času zcela rozpadne.
Stratigrafie: terciér (neogén - paleogén)
Jevy: lávový proud, litologické rozhraní
Původ geologických jevů (geneze): vulkanická, sedimentární
Hornina: bazalt (čedič)
Důvod ochrany, nebo důvod zařazení do databáze: Ukázka syngenetické alternace láv známé jako sonnenbrand, zprostředkovaný doklad o mladém výzdvihu Krušných hor - zachované terciérní sedimenty pod výlevem.
Čedič
Čedič neboli bazalt (starší, paleozoické bazalty se nesprávně nazývají diabas nebo melafyr) je velice četná tmavá výlevná vyvřelá hornina s charakteristickou porfyrickou nebo sklovitou strukturou, někdy s vyrostlicemi jednotlivých minerálů. Vyskytuje se však i ve formě škváry, bez viditelných krystalů. Obvykle má šedou či černou barvu, zvětralý čedič má barvu spíše šedou.
Termín čedič (bazalt) se používá k označení jemně zrnitých extruzivních, případně mělce uložených intruzivních hornin, hrubě zrnité hlubinné horniny daného složení se označují názvy dolerit a gabro. Termín bazalt, předtím používaný už ve starém Řecku a Egyptě, zavedl v současném pojetí v roce 1546 Georgius Agricola. Starověké použití termínu je připisováno římskému přírodovědci Pliniovi staršímu.
|
|
 |
|
Pro čedič je charakteristická jemnozrnná stavba vzniklá rychlým utuhnutím lávy na povrchu planety. Ve své stavbě obsahuje často velké krystaly minerálů či vesikule, drobné bublinky vyplněné plynem či druhotnou mineralizací, a nebo se vyskytuje ve formě strusky. Odlučnost čediče je obvykle sloupcovitá. Při chladnutí magmatu a pozdějším zvětrávání se tvoří pěti, šesti či sedmiúhelníkové bloky. Textura bývá proudovitá nebo všesměrná. Dle oficiální definice vycházející z pozice čediče v diagramu QAPF je tato hornina jemnozrnná vyvřelá hornina, která má méně než 20 objemových procent křemene a méně než 10 % foidů a minimálně 65 % živců ve formě plagioklasu.
Hexagonální odlučnost čediče v oblasti Sheepeater Cliff, Yellowstonský národní park, USA.
Na Zemi vzniká většina čedičových magmat dekompresním tavením pláště. Čediče tvoří ve velké míře oceánskou kůru, která vzniká na středooceánských hřbetech výstupem (upwelling) plášťového materiálu.
Sloupcová odlučnost
Sloupcová odlučnost je geologický jev, který se projevuje zejména u čediče.
|
  |
|
A jak vzniká efekt varhan? To je právě ta sloupcovitá odlučnost. Je způsobena smršťováním lávy při jejím chladnutí. Tak jako u bahenních prasklin na dně vypuštěného rybníka dochází při zmenšování objemu chladnoucího čediče k vertikálnímu rozpukání a vzniku pěti až šestihranných sloupů. U lávových výlevů jsou sloupce orientovány kolmo k povrchu (tedy nikoliv jako běžné odkryvy např. vápenců, které jsou horizontálně.
|
|
 |
|
Ukázka vzniku sloupcové odlučnosti
Mimo Země jsou čediče známé taktéž z pozemského Marsu, Venuše a dokonce i z asteroidu Vesta. Předpokládá se, že zdrojovými horninami pro částečné tavení jsou jak peridotity tak i pyroxenity.
Zvětrávání
Zvětrávání neboli je označení pro proces, při kterém dochází k působení chemických, fyzikálních, či biologických sil na obnažené horniny. Zvětrávání může v průběhu miliónů let vést k rozpadu hornin a následné erozi, které vede k celkovému přetvoření tváře krajiny. Rychlost zvětrávání závisí na složení horniny, na klimatických podmínkách atd.
|
|
|
 |
|
Zvětrávání můžeme rozdělit podle převládajícího typu působící síly na:
1) Fyzikální zvětrávání
Fyzikální zvětrávání je proces, při kterém dochází k rozpadu hornin, aniž by nastaly výraznější změny v jejich chemickém složení. Jeho příčinou jsou změny v intenzitě insolace, což vede k tepelným i objemovým změnám v povrchové vrstvě hornin.[1] Jelikož jsou veškeré horniny složeny z různé kombinace minerálů, mají všechny horniny určitou teplotně-tlakovou mez, při které přestávají být stálé a při které dochází k poruše jejich celistvosti vlivem praskání atd. (odolnost minerálů souvisí s obráceným Bowenovým reakčním schématem). Vlivem tektonické činnosti a následné denudace (obnažení) hornin dochází k jejich vystavení rozdílným teplotním a tlakovým podmínkám. Postupné ubývání teploty a tlaku vede ke chladnutí hornin, což má za následek jejich smršťování a popraskání, či rozpukání. Kapalná voda, pronikající do vzniklých puklin, se následně přeměňuje na led, což má za následek zvětšující se tlak v puklinách a odtrhávání části skalního masívu (led má tendenci zvětšovat svůj objem při přechodu na pevnou fázi, změna může dosáhnout až 1/10 objemu). Pravidelné opakování rozmrzání a zamrzání vody v puklině má za následek její zvětšování. Odborně se tento proces nazývá mrazové zvětrávání a je typická pro obnažené vrcholky hor. Druhým důležitým faktorem je působení teploty, kdy vlivem ohřívání a chladnutí tělesa dochází k jeho smršťování (kontrakci) a roztahování (expanzi), což způsobuje v extrémních případech až roztrhání horniny. Teplotní působení je typické pro pouštní oblasti, kde rozdíl mezi dnem a nocí může dosahovat až 60 °C (Alpy, Himálaje, horské oblasti ve Walesu atd.).
2) Chemické zvětrávání
Chemické zvětrávání je typ zvětrávání, během kterého dochází k rozkládání určitých horninových minerálů a k následnému vytvoření minerálů nových. Chemické zvětrávání je závislé na teplotě a vlhkosti. Čím jsou obě veličiny větší, tím rychleji k zvětrávání dochází. Atmosférická voda reaguje se vzdušným oxidem uhličitým, což má za následek vznik kyselého roztoku, který rozpouští určité minerály během vsakování do půdy. Vznikají krasové oblasti. Další významným reakčním činidlem je podzemní a mořská voda, která má schopnost reagovat s jinými druhy minerálů (slídy, živce mohou reagovat za vzniku jílů a kaolinitů). Další chemické zvětrávání je typické pro horniny obsahující železo, které reagují za vzniku oxidu železitého, jenž je charakteristický svojí načervenalou barvou (typické pro oblasti savan). Posledním druhem je zvětrávání podmořské, při kterém se v puklinách v kamenech pod mořem ukládá sůl, která krystalizuje a tím trhá strukturu kamene.
3) Biologické zvětrávání
Dalším důležitým faktorem pro zvětrávání jsou živoucí organismy, a to převážně mikroorganismy, které reagují s horninami, čímž vyvolávají jejich biochemický rozklad. Nejčastější je rozklad lišejníky, rozšířenými po celé Zemi. Lišejníky uvolňují kyselinu, která rozrušuje horniny, což má za následek vznik půd. Větší organismy se dále podílejí na rozrušování hornin například kořenovým systémem, který je schopen se dostat do menších puklinek a následně rozervat skalní masív. Na druhou stranu kořenový systém funguje i jako tmel, který zabraňuje dalšímu fyzikálnímu rozrušování vlivem teploty a tlaku. Nejdůležitějším organismem, ovlivňujícím tvář Země, je v posledních stoletích člověk, který je schopen přetvářet rozsáhlá území svojí povrchovou i podpovrchovou důlní činností.
Kombinace zvětrávání
Na Zemi se ve většině případů setkáváme s tím, že se 3 základní typy zvětrávání navzájem prolínají a že působí za vzájemné spoluúčasti a při vzájemném doplňování. Pro určité oblasti jsou charakteristické různé kombinace zvětrávání, které v dané oblasti většinou převládají a které mají hlavní charakter. Musíme však mít na paměti, že se ve většině případů nejedná o působení v oblasti jediné.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Otázky a úkoly:
Pro uznání svého logu splňte následující úkoly a správně a vlastními slovy odpovězte na následující otázky:
1) Vysvětlete vlastními slovy, jak vznikají čedičové varhany.
2) Čedičové varhany mají často pravidelný - až ostrý tvar. Zde tomu tak není. Způsobuje to zvětrávání. V listingu uvádím 3 typy zvětrávání. Pročtěte si je a na místě posuďte, o které zvětrávání se zde jedná.
3) Odhadněte výšku skalních varhanů v místě výchozích souřadnic.
4) Mezi vámi a varhanami se nachází kamenné moře. Vysvětlete vlastními slovy, jak zde vzniklo a co na to mělo zásadní vliv.
Úkol: Vytvořte fotografii v místě výchozích souřadnic sebe (tak, aby Vás bylo možné jednoznačně identifikovat), nebo své GPS s čitelným nickem a tuto fotografii přiložte ke svému logu.
Vaše odpovědi můžete zasílat přes profil, ale budu raději, když využijete následující formulář:
ON-LINE FORMULÁŘ
Pokud budou Vaše odpovědi špatně - budu Vás kontaktovat. Pokud žádné odpovědi nezašlete, nebo Váš log nebude obsahovat fotografii / fotografie podle zadání - log nebude uznán a bude odstraněn.
|
|
|
|
|
Zdroje:
Infocedule v místě
Web: Wikipedie
Web: Geology.cz
Web: Turistika.cz
Web: Geologie.vsb.cz
Publikace: Geologické rozhledy
Publikace: Geologické zajímavosti České republiky
Publikace: Geology Academy
Jiné: Geologická mapa ČR AVČR rok vydání 2012
|
|
| TATO CACHE JE SOUČÁSTÍ SÉRIE AGT od Alke04 |
|
|