Skip to Content

<

AGT 58: Vysehradska skala

A cache by Alke04 Send Message to Owner Message this owner
Hidden : 11/18/2016
Difficulty:
2 out of 5
Terrain:
2 out of 5

Size: Size: other (other)

Join now to view geocache location details. It's free!

Watch

How Geocaching Works

Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions in our disclaimer.

Geocache Description:


Vyšehradská skála skok do ordoviku 58

Vidím skálu velikou, jejíž hrana Vltavy se dotýká... Vyšehrad a Vyšehradskou skálu není třeba dlouze představovat. Skalní masív tvoří charakteristickou dominantu pravého břehu Vltavy při vstupu do pražské kotliny. Většina z nás, kteří se po Praze pohybujeme buď autem či hromadnou dopravou, jsme někdy tunelem v této skále projížděli. Nejkrásnější pohled na ní je z hladiny Vltavy, ale nebojte... pro úspěšný odlov nám postačí pevná půda pod nohama. Vítejte na padesátém osmém pokračování Alkeho Geo-earth-cache Tour.


Vyšehradská skála - základní informace

Mohlo by se zdát, že Vyšehradská skála vlastně není v místě nic nového. Vždyť ani né kilometr jsou téměř stejné skály (Branické skály), naproti přes Vltavu je Prokopské údolí a o další kilometr vedle Barrandovské skály. I proto jsem dlouho neuvažoval, že bych zde nějakou earth-cache vůbec zakládal.

A však tento skalní masiv nemá z výše jmenovanými téměř nic společného. U všech vyjmenovaných oblastí tvoří dominantní horninu vápenec. Na všech místech se též hojně těžil. A však na Vyšehradě se jedná o jílovité břidlice a směs hrubozrné křemenovité složky. 
 

Ukázka vrstev horniny

Důvodem je skutečnost, že Vyšehradská skála nepatří do období Siluru a Devonu, což je období, které je v okolí houfně zastoupeno, ale k souvrství, jehož další projevy jsou od Vyšehradské skály mnohem více vzdáleny - k Letenskému souvrství, tedy k období ordoviku.

Hlavní město Praha se totiž nachází na hraně třech moří a jeho území zasahuje do několika období prvohor i druhohor.

Abychom to lépe pochopili - je třeba podívat se na území Prahy z globálu z geologického hlediska.

 

Vyšehradská skála a geologické poměry Prahy

Jen málokteré hlavní město stojí na tak pestrém geologickém podkladě jako Praha. Budují ho z velké části usazeniny tří moří, která v průběhu geologické historie zatopila pražský prostor. Nejstarší horniny, tmavé břidlice a zelenavé droby, vznikly v proterozoiku. Starší kralupsko-zbraslavská jednotka vystupující na sz. města v údolí Vltavy, Šáreckého a Únětického potoka se vyznačuje čočkovitými vložkami odolných silicitů - buližníků, tvořících soutěsku Divoké Šárky i skalnaté vrcholy jako je Ládví. Nejvyšší souvrství této jednotky, zbraslavská skupina, s vysokým podílem kyselých vulkanitů, ryolitů, dacitů a jejich tufů, tvoří skály na Vltavě nad Zbraslaví a v Břežanském dole. Podružně zde vystupují i bazické spility. Mladší štěchovická jednotka budovaná jednotvárným flyšovitým komplexem břidlic a drob s vložkami slepenců se stlačenými valouny tvoří větší území při jv. hranici Prahy a je názorně odkryta v Modřanské rokli.

Na rozhraní proterozoika a paleozoika zasáhla tyto horniny kadomská horotvorná fáze. Zvrásněné komplexy byly postupně zarovnány odnosnými pochody a tento povrch opět zaplavilo moře na počátku ordoviku.
Soubor paleozoických hornin, který nasedá diskordantně na zvrásněné proterozoikum, vznikl nepřetržitou sedimentací od počátku ordoviku do středního devonu v protáhlé depresi směru JZ-SV, kterou označujeme termínem pražská pánev. Ta se v prostoru Úval a Brandýsa noří pod křídová souvrství. Vzhledem k těmto úložným poměrům vystupují nejmladší horniny blíže osy pánve, zatímco směrem k okrajům, tj. k SZ a JV vycházejí stále starší členy.

 

Nejrozsáhlejší plochu zaujímají v Praze horniny ordoviku, které tvoří podklad městského centra, rozsáhlé plochy na V a pásy na SZ a JV. Převahu mají málo odolné břidlice a prachovce, na něž se váží sníženiny a plošinaté níže položené okrsky. Vltavské údolí se v úseku budovaném těmito horninami kotlinovitě rozšiřuje. V ordoviku vystupují i polohy odolných světlých křemenců, které tvoří dva víceméně paralelní pruhy - starší křemence skalecké na bazi dobrotivského a mladší řevnické na bazi libeňského souvrství. Tvoří vyvýšeniny i skalnaté hřbety jako je Skalka v Košířích, Vítkov, Bílá skála v Libni nebo Rohožník u Dubče. Vyšší odolnost vykazují rovněž souvrství flyšové povahy, v nichž se tvrdé pískovce až křemence střídají s břidlicemi. Jde především o souvrství letenské, které tvoří skalní výchozy v letenské stráni, hřbet Hradčan, výraznou Vyšehradskou skálu i známý výchoz vztyčených vrstev nad silnicí u Závisti. Vyvřeliny jsou v pražském ordoviku zastoupeny jen nepatrně v okolí Řeporyj (diabasy). V pásu od Dvorců přes Bohdalec ke Štěrboholům prorážejí ordovické souvrství poměrně četné žíly minety.

Na ordovickou sedimentaci plynule navazuje sedimentace v siluru. Ve spodním úseku převládá stále tvorba břidlic s četnými otisky mořských živočichů graptolitů. Směrem do nadloží vzrůstá podíl uhličitanu vápenatého, takže motolské souvrství se již vyznačuje převahou vápnitých břidlic, které v okolí vulkanických center přecházejí do tufových vápenců. Ty převládají ve svrchních dvou souvrstvích - kopaninském a požárském (přídolském) s bohatou mořskou faunou, která jsou odkryta v horní části Dalejského údolí, u Chuchle, v defilé Barrandovských skal i v Radotínském údolí. Spodní, převážně břidličný silur odpovídá liteňské skupině, svrchní silur s převahou vápenců kopaninskému a požárskému souvrství.

Charakteristickým rysem siluru je bazický podmořský vulkanismus, jehož produktem jsou autometamorfně přeměněné diabasy a jejich vulkanoklastika, která se tvořila zejména v intervalu mezi oběma hlavními úseky. Při záp. okraji města leželo vulkanické centrum u Nové Vsi, jehož produkty tvoří nápadné Hemrovy skály, ložní žíly diabasů vystupují výrazně ve srázech chuchelských a barrandovských strání.

Vápencová sedimentace pokračuje nepřerušeně i v devonu, kde zcela převládá ve spodnodevonských stupních lochkov, prag a zlíchov, které jsou nazvány podle lokalit v pražském prostoru a které představují hlavní masu vápenců sv. výběžku Českého krasu. Teprve v nejvyšším stupni spodního devonu, dalejsko-třebotovském souvrství, je vápencová sedimentace na kratší dobu vystřídána vápnitými zelenavými i narudlými jílovitými břidlicemi s hojnými zkamenělinami tentakulitů stupně dalej. Svrchním členem jsou vápence třebotovské, vystupující v mohutných lomových odkryvech v Hlubočepích, kde jejich vztyčené lavice tvoří kompaktní stěny Vysoké i stěnu nad Jezírkem.

Vápencová sedimentace končí vápenci chotečskými, které již patří stupni eifel středního devonu. Nadloží pak tvoří mocné souvrství srbské, které však již vykazuje písčito-jílovitý flyšovitý vývoj a obsahuje místy hojné zbytky primitivní flóry. Patří rovněž střednědevonskému stupni givet a představuje závěr mořské sedimentace v pražské pánvi. Souvrství siluru a devonu vykazují pestrý vývoj a vynikají bohatstvím zkamenělin. Vystupují ve velkolepých přirozených i lomových odkryvech v jz. části Prahy, především Prokopském a Radotínském údolí. Na pravý břeh Vltavy přesahují jen v prostoru Podolí a Braníka.

Svrchní devon a spodní karbon charakterizuje horotvorná fáze variská, během níž jsou zvrásněna nejen souvrství ordoviku až devonu, nýbrž znovu i podložní proterozoikum. Z mladších prvohor (karbonu a permu) i větší části druhohor (triasu, jury a spodní křídy) se nezachovaly žádné sedimenty. Variské pohoří podlehlo odnosným silám a následující transgrese svrchnokřídového moře pokryla plošinatý terén.
Mořské transgresi v křídě předchází vznik jezer a bažin, v nichž se tvoří jíly, místy s bohatými zbytky flóry a slabými uhelnými slojemi. Následuje sedimentace pískovců, zprvu ještě ve sladké vodě, později již v moři, kdy se tvoří zelenavé glaukonitické pískovce korycanské. Popsané souvrství odpovídá stupni cenoman, vyšší souvrství písčitých slínovců (opuk) pak spodnímu oddílu stupně turon. Kolem buližníkových kamýků, které zprvu tvořily skalnaté ostrovy v křídovém moři, se vytvořily písčité vápence a slepence s množstvím mořské fauny. Kusy tvrdých buližníků byly příbojem omlety na hrubé valouny, jaké lze vidět v lomech na Ládví.
Křídové horniny představují poslední mořské usazeniny v pražském prostoru. Po jejich usazení již nedošlo k vrásnění, takže jsou dodnes uloženy téměř vodorovně s nepatrným sklonem k S až V. Tvoří nejvyšší plošiny a představují jen zbytky původně souvislého pokryvu. Místy z nich eroze vymodelovala pravé tabulové vrchy jako je Vidoule nebo Bílá hora a Petřín.

Ze starších třetihor nemáme průkazných stop. Bylo to zřejmě období zvětrávání, intenzivního snižování povrchu a zarovnávání, takže na konci starších třetihor, v oligocénu, tvoří celé vnitřní Čechy parovinu. Z mladších třetihor, neogénu, se v Praze a okolí zachovaly písky, štěrky a jíly, nanesené řekami, popřípadě usazené v menších jezerech. Tyto uloženiny leží většinou ve vysokých polohách, např. na Bílé hoře, Sulavě nebo pod Ládvím a patří zcela jiné říční síti než dnešní středočeské toky.

V nejmladší epoše geologické historie, ve čtvrtohorách, dochází k postupnému zdvihu Českého masivu a postupně se obnovuje erozní činnost řek, která nabývá na intenzitě zejména v posledním miliónu let. Zařezávání toků do podkladu neprobíhá plynule, nýbrž v etapách podmíněných rázem podnebí, které se vyznačuje výkyvy teplými (dobami meziledovými, interglaciály, zhruba odpovídajícími dnešním poměrům) a studenými (dobami ledovými, glaciály), kdy ledový štít pokrývá s. Evropu a u nás panuje velmi drsné podnebí, srovnatelné s poměry severnějších oblastí Sibiře. V teplých obdobích se pod lesní pokrývkou tvoří půdy a jinak panuje poměrný sedimentační klid, ve studených obdobích divočící řeky intenzivně erodují podklad, zatímco v jiných úsecích nanášejí mohutná štěrkopísková pole. V suchých fázích vítr navívá jemný prach, z něhož vzniká spraš, známá cihlářská žlutka, nebo v blízkosti řek vátý písek. Během posledního miliónu let se Vltava s přítoky zařízla o více než 100 m a jednotlivé etapy tohoto pochodu vyznačují stupně v různých výškách na bocích údolí pokryté štěrkopískovými náplavy - terasami. Ty tvoří v Praze řadu stupňovitých plošin, od Bohnic přes Pankrác, Letnou, Karlovo náměstí až po nejnižší stupně, na nichž leží např. Maniny. Spraše tvoří rozsáhlé pokryvy na plošinách a závěje v údolních zářezech a místy tvoří celé série, kde jednotlivé sprašové pokryvy ze studených období jsou odděleny fosilními půdami z období teplých. Spraše jsou nejvíce rozšířeny na levém břehu Vltavy a na S města , na pravém břehu jsou místy nakupeniny vátých písků. Nejmladšímu období, které odpovídá posledním deseti tisíciletím, odpovídají naplaveniny v nivách údolí, které se tvoří dodnes, a pěnovce u některých pramenů, např. v Čertově strouze v Malé Chuchli nebo pod Zadní Kopaninou.

 

Vyšehradská skála, jako součást letenského souvrství

Jak už jsme si řekli, Vyšehradská skála je součástí letenského souvrství. Sedimenty letenského souvrství tvoří především droby a křemence s vložkami jílovitých břidlic, pouze místy se vyskytují mocnější polohy křemenců nebo břidlic, jako právě zde na Vyšehradské skále. Křemenec je i důvodem narušení skály, kvůli kterému na skále a tunelu probíhají časté opravy.

Celkový charakter sedimentu do jisté míry připomíná flyš. Fauna je vesměs, vyjma několika málo lokalit poměrně vzácná. Nejhojnější fauna se vyskytuje pouze na území Prahy a zejména v elevační zoně v okolí Berouna. V ostatních oblastech je omezena pouze na vzácné nálezy typických druhů pro letenské souvrství. Složení fauny je blízké fauně řevnických křemenců. Vyznačuje se však mnohem větším počtem druhů, a zejména mnohem hojnějším výskytem ramenonožců, ostnokožců, mlžů a zvláštních typů členovců.

Na berounsku patří mezi nejvýznamější lokality okolí Trubské, Zahořan, vrchy Děd (=Drábov) a Ostrý a okolí Veselé u Berouna. Spodní a střední polohy letenského souvrství tvoří především různě mocné vrstvy šedých křemenců. Hojná fauna byla nalezena pouze v některých polohách sledu, například na Háji u Zahořan. V křemencích se zde vyskytují například velcí trilobiti Opsimasaphus ingens a menší druhy Dalmanitina socialis, Eccoptochile (E.) clavingera doprovázení ramenonožci a mlži. Místy byly nalezeny i celé exempláře lilijic Caleidocrinus multiramus. Svrchní polohy tvoří bělavé křemence, velmi podobné řevnickým, obsahující místy i celé exempláře trilobita Dalmanitina socialis. Dále se vyskytují trilobiti Deanaspis goldfussi, Eccoptochile (E.) clavingera, Selenopeltis buchi buchi, Calymenella parvula, Colpocoryphe grandis arecuna a řada dalších. Z ramennonožců je význačný hojný výskyt druhu Drabovia redux a Drabovinella draboviensis. Hojné jsou i velké druhy konulárií rodů Anaconularia, Metaconularia, mlži Modiolopsis draboviensis. Zajímavý je i výskyt různých členovců jako Furca bohemica, Duslia insignis, Zonozoe draboviensis a jiných.
Nejvyšší, rovněž faunisticky bohaté polohy tvoří na berounsku tmavě šedé droby a křemence. Tyto sedimenty se nacházejí především v okolí Trubské a na úpatí Dědu. Hojná fauna je zastoupena trilobity Stenopareia panderi, Prionocheilus mendax, Cekovia transfuga, ramenonožci druhů Biscupina cava, Hirnantia ulrichi, Aegiromena aguila praecursor a zástupci rodů Chrustenopora, Blyskavomena. Na úpatí Dědu jsou hojné akumulace karpoidů Dendrocystites barrandei. Dále se vyskytují různé druhy mlžů, plži rodů Bucanella a Sinuitopsis, ostrakodi a jiná fauna.
 

Severní hrana Vyšehradského skalního masivu


V okolí Prahy-Letné vystupují letenské vrstvy v podobě střídajících se poloh drob, křemenců a jílovitých břidlic. Místy se v těchto polohách vyskytují břidličné čočky s karbonátovými konkrecemi. V břidlicích, drobách i v konkrecích se nacházejí hojní trilobiti Deanaspis goldfussi, Dalmanitina socialis, méně hojnější Eccoptochile (E.) clavingera. Hojně se vyskytují ostrakodi. Mezi vzácné fosilie patří dosud neurčené hvězdice. Na řadě vrstevních ploch se nacházejí nejrůznější druhy ichnofosilií.

V Praze-Libni byla v letenském souvrství objevena až 100 m mocná čočka jílovitých břidlic jenž ve spodní části obsahovaly faunu složenou z Opsimasaphus ingens a Zeliszkella hawlei.

V západních částech Barrandienu dosahují letenské vrstvy mnohem menších mocností a místy dokonce téměř chybějí. Tato odlišnost je způsobena především velmi mělkým prostředím a částečně také čiností vulkánu Komárovského centra. Vuklanity jsou tvořeny převážně z bazaltových granulátů a tufů s kalcitovým tmelem. Jejich výskyt je omezen především na spodní s střední polohy letenských vrstev v okolí Cerhovic.

V letenském souvrství se také, byť nehojně vyskytují sedimentární železné rudy. Jejich výskyt byl zaznamenán ve svrchních polohách vrstev v okolí Zdic.

Celková mocnost souvrství se v berounské a pražské oblasti pohybuje kolem 600 m, v oblasti mezi Rokycany a Komárovem se mocnosti pohybují nejčasteji v rozmezí 200 - 50 m, místy i téměř chybějí.

 

Vyšehradská skála - vrásnění

Orogeneze je odborný výraz pro vrásnění, volně přeložena do češtiny jako horotvorba či horotvoření (z řeckého oros „hora“ a genesis „vznik“), je horotvorný proces, který vede ke vzniku pásemných pohoří, vznikajících většinou vlivem procesů deskové tektoniky. Jedná se o proces, který je dlouhodobý a který trvá milióny až desítky miliónů let. Horskou soustavu vzniklou orogenezí nazýváme orogén.

Orogeneze se většinou dělí na řadu dílčích maxim neboli fází. V průběhu orogeneze dochází ke vzniku charakteristických geologických útvarů v podobě flyše a molasy.
 

 
Vrásnění - severní strana skály                                               Vrásnění jižní strana skály        

Orogeneze je spojena s pohybem tektonických desek a s jejich vzájemnými kolizemi. Při orogenezi dochází k tomu, že se dvě litosférické desky srazí a jedna se začne podsouvat pod druhou (kolize, subdukce). Během procesu dochází vlivem ohromných tlaků a teplot ke vrásnění a tavení hornin, které má za následek vyzdvihování oblastí, které se stávají pohořími.
 

Vrásnění - pohled z Vltavy

V historii rozeznáváme 4 základní orogenetické jednotky:

  • kadomské vrásnění

  • kaledonské vrásnění

  • hercynské (variské) vrásnění

  • alpinské vrásnění (někdy zvané alpsko-himálajské)

Jde o označení celých geologických epoch, ve kterých docházelo na různých místech planety k jednotlivým horotvorným pohybům. V užším smyslu se uvedené názvy vztahují na konkrétní orogenezi v rámci dané epochy. Například hercynské vrásnění v užším smyslu označuje vznik hercynských pohoří při srážce Eurameriky a Gondwany, ale v širším smyslu jsou hercynského stáří i mnohá další horstva (hercynidy) vzniklá jinými srážkami ve stejné epoše, třeba Ural nebo Ťan-šan.

 

Otázky a úkoly:

Pro uznání logu odpovězte nebo splňte přes formulář či přes profil správně následující otázky a úkoly.

1) Vyjmenujte geologická období, která jsou zastoupena na území hlavního města Prahy a tedy v těsném okolí Vyšehradské skály.

2) Na území jakého geologického období se nachází Vyšehradská skála?

3) Prohlédněte si důkladně skalní vrstvy. Čím se liší od vrstev vápenců na nedalekých lokalitách Branické skály, Barrandovské skály a Prokopského údolí a proč se liší? Nezajímá mě, že vznikly v různých dobách či že jsou z jiné horniny. Zajímá mě rozdíl, který je na první pohled zřejmý vizuálně. Odpovědi: jiná hornina, jiné složení, jiná doba vzniku neberu. Odpověď barva též neuznávám, protože je téměř stejná.

4) Vysvětlete, jak se projevuje dandrodův jev na Vyšehradské skále.

Pokud si vzhled vápencových vrstev Barrandienu nevybavujete - navštivte je - viz. např.:
- AGT 52: Prokopské údolí GC6WV3G
- Branické skály GC1PPBR
- The Barrande's Rock / Barrandova skala GC1AC0H

ON-LINE FORMULÁŘ

Pokud bude něco špatně - budu Vás kontaktovat.

Zdroje:

Infocedule v místě
Web: Wikipedie
Web: Geology.cz
Web: Turistika.cz
Web: Geologie.vsb.cz
Web: Časopis Stavebnictví
Web: Praha-mesto.cz
Web: Zemepis.com
Web: Barrandien.wz.cz
Publikace: Geologické rozhledy

Publikace: Geologické zajímavosti České republiky
Publikace: Geology Academy

Jiné: Geologická mapa ČR AVČR rok vydání 2012

 

TATO CACHE JE SOUČÁSTÍ SÉRIE AGT od Alke04

Additional Hints (No hints available.)



 

Find...

316 Logged Visits

Found it 311     Write note 3     Publish Listing 1     Owner Maintenance 1     

View Logbook | View the Image Gallery of 250 images

**Warning! Spoilers may be included in the descriptions or links.

Current Time:
Last Updated:
Rendered From:Unknown
Coordinates are in the WGS84 datum

Return to the Top of the Page

Reviewer notes

Use this space to describe your geocache location, container, and how it's hidden to your reviewer. If you've made changes, tell the reviewer what changes you made. The more they know, the easier it is for them to publish your geocache. This note will not be visible to the public when your geocache is published.