|
PhDr. Ing. Zdeněk Hajný se narodil r. 1942 ve Vsetíně. Roku 1966 namaloval svůj první imaginární obraz Strom života. Vystudoval ekonomii na VŠZ a psychologii na filozofické fakultě UK v Praze. Roku 1994 otevřel spolu se spisovatelem R. Fulghumem Galerii Cesty ke světlu, v níž představil syntézu obrazů, světelných objektů z krystalů, hudby a vůní s terapeutickými účinky. O jeho díle dosud vyšlo pět monografií. Jeho tvorba je známá v celé řadě zemí.
Geologie jednotlivých drahých kamenů
| |
 |
Ametyst
Ametyst je minerál, odrůda křemene různých odstínů fialové barvy. Ametyst je počítán mezi drahé kameny, je oblíbeným materiálem pro výrobu různých ozdob a šperků. Nachází se především v dutinách zásaditých hornin (geodách). Ametyst má barvu od jemně fialové po purpurovou. Některé ametysty jsou průhledné, jiné jen průsvitné, další neprůsvitné, tzv. opakní. Kvůli svému zbarvení jsou velmi oblíbené.
Název snad pochází z řeckého slova amethystos = neopojivý. Indové nazývají ametyst Katajílá podle barvy ovoce, které připomíná barvu ametystu.
Zde vystavené ametysty pochází z Brazílie z oblasti Minas Grerais.
Jako šperk měl ametyst význam už od starověku. Korále z ametystu jsou známy ze starověkých kultur civilizace Mohendžo-dara, Egypta, Sumeru a Baktrie v Afghánistánu a Tádžikistánu.
Purpurové ametysty pocházejí z Afriky, ze Srí Lanky a z Bornea. Ametyst se od 19. století exportuje hlavně z Brazílie a Uruguaye. Nádherné ametysty pocházejí z mnoha afrických zemí (Zambie, Kongo, Madagaskar, …), Cejlonu, Indie a mnoha dalších zemí světa.
|
|
| |
|
|
|
| |
 |
Záhněda
Největším kamanem naší expozice je 250 kg vážící záhněda.
Záhněda (SiO2) je odrůda křemene (oxid křemičitý), která je zabarvená příměsí hliníku, sodíku a lithia. Jedná se o poměrně rozšířený polodrahokam, který je často vyhledáván pro svoji nahnědlou barvu.
Černá, téměř neprůsvitná odrůda záhnědy se nazývá morión. Její využití je jak ve zlatnickém průmyslu, tak v léčitelství. Jsou jí přisuzovány uklidňující a pročišťující účinky.
Krystalizuje v klencové soustavě a na Mohsově stupnici tvrdosti má tvrdost 7. Typický tvar krystalu je šestiboký hranol s dvěma klenci, u kterého bývají plochy hranolu vodorovně rýhovány. Běžně však dochází k dvojčatění nebo růstu polykrystalů, ale setkáváme se také s monokrystaly. Rozpouští se v kyselině fluorovodíkové.
Jeho barva není stálá, proto se často uměle upravuje, například vlivem radioaktivního záření tmavne, vlivem tepla ztrácí barvu.
Tato záhněda byla objevena a přivezena z Ukrajiny - z dnes již zatopeného lomu. Další oblasti výskytu jsou Brazílie, USA, Madagaskar, Rusko, Austrálie.
|
|
| |
|
|
|
| |
 |
Marmarošský diamant
Marmarošský diamant (SiO2) je minerál, idiomorfná, čistá, průhledná odrůda křemene, přesněji krystalu. Vyskytuje se samostatně (příp. s kalcitem nebo žilním křemenem) v puklinách hornin paleogénu vnějších Karpat, kde vznikl krystalizací z hydrotermálních roztoků.
Krystalový habitus marmarošských diamantů představuje kombinaci hexagonáolnych prisem, romboédrov a trigonální pyramid. Dipyramidálne krystalové křemeny projevují výbornou reflexi, která způsobuje jejich makroskopické podobnost s pravými diamanty. To způsobilo jeho název "marmarošské diamanty". Velmi charakteristický rys Marmarošských diamantů je přítomnost fluidních inkluzí. Inkluze obsahují různé bitumeny, jiné minerály (Smithsonit) či plynná uzavreniny (např. Metan).
Typová lokalita této variety je severní Rumunsko, oblast Marmaros. Marmarošský diamant se vyskytuje po celém karpatském oblouku: na Slovensku, v Polsku (Łapsze Niżne, Podhale, Rabka), na Ukrajině (v okolí: Kobyletska Poljana, Rakhiv, Pidpolozzya. Nižnij Vorota, Mižgirja Volovets' a Bychkiv) a v Rumunsku (Ojdula Oituz a Bocicoiu Mare). Marmarošský diamant se vyskytuje ve flyšových sedimentu (Ulič, Dara), vápencích (Borinka), mramoru (Carrara), dolomitech (Herkimer). Dnes jsou ve světě známé zejména pod názvem herkimerské diamanty, podle lokality Herkimer v USA. Křemenné "diamanty" byly nalezeny na mnoha místech na světě. Krystaly oboustranně ukončeného křemene byly pojmenovány podle místa, kde byly nalezeny.
Zde vystavené diamanty pochází z Brazílie.
|
|
Vznik a vývoj minerálů
Minerály jsou základní stavební prvky hornin, které pak tvoří zemskou kůru. Pokud se některé minerály v rámci zemské kůry vyskytnou na jednom místě v anomálním množství mohou vznikout i významé ložiskové akumulace a mohou se stát předmětem těžby a být zdrojem nerostných surovin pro lidskou civilizaci. Minerály také člověka přitahují člověka svojí krásou a půvabem a mnohým z nás učarují natolik, že se jejich sběr stane vášnivým koníčkem. V současné době je známo přes 4000 minerálů a neustále přibývají další. Co se týče jejich vzniku mohou vznikat rozličnými způsoby a za různých podmínek. Nyní si nastíníme základní způsoby jakými můžou minerály vzniknout:
Magmatické procesy
Během procesů krystalizace a diferenciace magmatu vznikají magmatogenní minerály. Postupně jak magma chladne nebo se odměšují některé složky dochází ke vzniku krystalizačních center, kolem kterých se shlukují další částice a narůstají tak jednotlivé minerály. Takto vznikají klasické horninotvorné minerály jako například olivín, pyroxeny, amfiboly, slídy, živce a křemen. Dále tímto způsobem vznikají některé sulfidy, spinelidy (magnetit, chromit), ilmenit atd. Co se týče vzniku ložiskových akumulací těchto minerálů, mohou být ložiska likvační (ty vzniknou, když se magma dostane do takových podmínek, kdy v něm nemůže existovat sulfidická složka spolu se silikátovou a tak se od sebe odmísí a právě odmísená sulfidická složka obashuje velké množství ložiskově významných kovových prvků) a nebo segregační (vznikají gravitací, kdy těžší minerální frakce klesají ke dnu magmatického rezervoáru).
Procesy pozdní fáze magmatické krystalizace
Během těchto procesů již krystalizují prvky v magmatu, které těžko vstupují do krystalové mřížky minerálů. Právě díky tomu takové prvky nenalezneme v magmatických minerálech popsaných v přechdozím odstavci. Když je ale velká část magmatu již vykrystalovaná je zbytková tavenina o tyto prvky obohacena a dojde k jejich krystalizaci. Jedná se o prvky jako například litium, bor, fluor a vzácné zeminy. Horniny vzniklé v pozdní fázi krystalizace mají hruboznný charakter. Takto vznikají například pegmatity. Ty jsou hrubozrnné a mají obdobné složení jako žula. Obsahují totiž křemen živec a slídy, ale kromě toho se v nich vyskytují další minerály jako například turmalín beryl litné slídy atd. Pegmatitová tělesa také jeví jistou zonálnost podle postupné krystalizace - od aplitové zóny na okraji vznikající za teplot kolem 800 - 700 °C až po křemenné jádro v centrální části pegmatitového tělesa, které vzniká za teplot kolem 300 - 200 °C. Takováto pegmatitová tělesa se těší zájmu sběratelů minerálů.
Hydrotermální procesy
Tyto procesy jsou vázány na přehřáté minerální roztoky, které jsou většinou ohřívány magmatickými horninami, přičemž původ mineralizace je také většinou magmatický ale může být i diagenetický, metamorfní, vadózní (voda z povrchu, která pronikne po puklinách do hlubších částí zemské kůry) a konečně jako zdroj mineralizace může být i hornina kolem hydrotermy. Kolem hydroterm může dojít k metasomatóze (ovlivnění minerálního složení okolní horniny) a pokud se hydrotermální roztoky dostanou do podmínek kdy nejsou schopné dále unášet mineralizaci dojde k její krystalizaci. Protože hydroterální roztoky většinou migrují po puklinách mají i hydrotermální mineralizace žilný charakter. Takto vznikají minerály jako například sulfidy(galenit, sfalerit, pyrit, chalkopyrit, antimonit), oxidy železa, manganu uranu a další minerály. Z ložiskového hlediska jsou významné akumulace zinku, olova, mědi, železa atd. Jako klasický příklad tohoto ložiska v ČR lze uvést například Příbram - Březové hory.
Hypergenní procesy
V tomto případě se vlastně jedná o zvětrávací procesy, kdy se minerály, které jsou v podmínkách na povrchu Země nestabilní a přeměnují se v minerály stabilní. Minerály jsou totiž stabilní za podmínek, ve kterých vznikly, a právě čím jsou podmínky vzniku minerálu odlišnější tím většinou bývá minerál méně stabilní. Takže se jedná například o minerály bazických magmatických hornin (olivín, pyroxeny) a o minerály vysokých stupňů metamorfózy. Nejvýznamějšími chemickými reakcemi, které způsobují rozklad minerálů jsou hydrolýza, hydratace, oxidace atd. Takto vznikají zejména jílové minerály (kaolinit, montmorillonit, illit), bauxiy, limonity atd. Ložiskově významné mohou být akumulace kaolínů, bentonitů atd. Jako příklad si můžeme uvést kaoliné ložisko v Horní Bříze na Plzeňsku.
Sedimentární procesy
Chemicky odolné minerály, které nepodléhají zvětrávacím pochodům chemické povahy, jsou jen rozrušeny mechanickými procesy a jsou transporotvány do míst, kde se mohou akumulovat. Koncetrují se zejména v rozsypech náplavech atd. Mezi takovéto odolné minerály patří například zirkon, rutil, plationoidy, chromit, granáty, zlato atd. Jejich koncentrace může nabývat i ložiskově významných akumulací. Dále v rámci sedimentárního procesu mohou vznikat i nové minerály např. chemicky vysrážené z nízkoteplotních roztoků - jedná se hlavně o ložiska solí. Jako příklad z ČR můžeme uvést například uranové ložisko ve Stráži pod Ralskem, kde je uranové zrudnění vázáno do cenomanských sedimentů české křídové pánve. Uran přitom pochází ze zvětralin ze souše.
Metamorfní procesy
Během metamorfních procesů se mění mineralogické složení hornin. Výsledné minerální složení je závislé na složení protolytu (původní horniny, která je metamorfována) a na metamorfních podmínkách. Mezi metamorfní minerály patří například sillimanit, andalusit, kyanit, granát, staurolit, kalcit, dolomit atd.
Jednou vzniklé minerály se postupem času dostanou do jiných podmínek a jiným procesem se tyto minerály mohou změnit v jiné. Závisí jen na vlastnostech minerálu a na podmínkách prostředí jak dlouho to bude trvat.
Mořský svět - základní informace
Earth-cache se nachází v zoologické zahradě Mořský svět. Parkovat můžete jednak v prostoru výstaviště, jednak před sportovní halou, ale spíše doporučuji dopravu tramvají, která zde staví.
|