Vzpomínky na Radlík
Rodina Vyskočilova a dům s ev.č. 883
Tato keška je věnována Petrovi a Sylvě Vyskočilovým a domu s ev. č. 883.
Dům začal Petr Vyskočil stavět v roce 1964 a trvalo mu téměř 20 let, než dům dostal současnou podobu. Původním záměrem stavby bylo, že po dostavění se rodina přestěhuje z Prahy na Radlík. K tomu ale nakonec nikdy nedošlo, protože Sylva byla kovaná pražanda a z Prahy se odstěhovat nechtěla a i když Petr Radlásek (jak Radlíku říkal) miloval, podřídil se své ženě. Dům tedy sloužil nejdříve jako rekreační objekt a v důchodovém věku potom jako letní sídlo, kde Petr a Sylva trávili čas od jara do podzimu.
Když Vyskočilovi kupovali parcelu, ještě netušili, že Perl bude na Radlíku i pracovat. V době koupě pracoval v Praze ve společnosti Energoprojekt, kde ovšem později pracovní poměr z politických důvodů ukončil (vedení chtělo, aby vstoupil do strany). Když si hledal novou práci, napadlo ho zeptat se i v radlické cihelně. Nastoupil tam nejdříve jako topič, později jako údržbář (bagrování, oprava elektriky, pásů atd..). Pracoval zde až do důchodu, a dokonce i pár let poté.
Vnuci (dvojčata Petr a David) trávili na Radlíku také spoustu času. První pobyt zde absolvovali v roce 1978, když jim bylo 1,5 roku. Strávili zde tenkrát i s maminkou Jiřinou celé léto. V té době už chlapcův dědeček pracoval v radlické cihelně a na Radlásku zůstával během pracovních dní a na ty volné se vracel do Prahy za manželkou Sylvou, tak si ho vnuci měli šanci velmi užít. Petr a David sem také jezdili na všechny prázdniny a na Radlíku vyváděli spoustu lumpáren – jezdili na kole po celém okolí, prolézali bývalé JZD i jiné objekty a s dědečkem (občas i s babičkou) chodili do lesa na houby, dříví či jen tak na procházku.
Petr a Sylva Vyskočilovi netrávili čas jenom na Radlásku, ale i v Jílovém u Prahy. Tam jezdili každou neděli do kostela a pan Vyskočil často docházel na faru, kde vypomáhal s tím, co bylo potřeba, především s elektrikou, ale i tesařinou a dalšími údržbářskými činnostmi.
Na Radlásek jezdili Vyskočilovi až do jejich smrti, Sylva do 92 let a Petr do 94 let.
Obec Radlík
Radlík je malá vesnice ležící 18 km jižně od Prahy a 2 km severovýchodně od známého města Jílové u Prahy. Není to samostatná obec, ale správně patří pod město Jílové u Prahy jako jeho část Radlík. Přestože je Radlík poměrně malý, najdeme zde přestavěný barokní zámek. Funguje zde palírna, truhlářství, vodárna a velké zahradnictví, dvě hospody, dvě prodejny a autoservis. V dřívější době zde byla i cihelna. Radlík je příliš malý na to, aby se zde vyplatilo postavit školu, proto místní děti chodily vždy do školy v Jílovém, ale najdeme zde mateřskou školku. Obec má dvacet ulic, jsou to: Dlouhá, Hanušova, K Cihelně, K Lesu, K Lipí, K Rybníku, Kamenitá, Kaštanová, Ke Hřišti, Konvalinková, Libeřská, Na Spojce, Pod Hřištěm, Pražská, Slepá, Slunečná, V Kopci, Višňová, Vlnitá a Záhořanská. Na Radlík jezdí tři autobusové linky z Prahy, zastávka nese název Jílové u Prahy, Radlík“.
Okolí Radlíku
Radlík leží v nezničené přírodě, protože se zde v minulosti průmysl moc nevyvíjel. Všude v okolí se prostírají louky a převážně jehličnaté lesy. Kopce v okolí Radlíku jsou součástí Středočeské pahorkatiny. V okolí se nachází rybník Ráček, u kterého byla za první republiky plovárna. Nyní se v něm ale již řadu let koupat nedá, protože je znečištěný. Západně od Radlíku leží Lipový vrch, jehož vrchol je se svými 457,7 metru nadmořské výšky nejvyšším bodem v okolí.
Úrodnost zdejší půdy není vysoká, převažují hnědozemě různé kvality. Oblast Radlíku odvodňuje Chotouňský potok, který se spojuje s Jílovským potokem a ten se vlévá do Sázavy, která protéká 5 km jižně od Radlíku. V okolí Radlíku se nachází mnoho štol nebo komínů, většina je jich zasypána. Štola sv. Josefa má chodby o délce 280 m, z čehož je 200 m přístupných. Štola je zakreslena na jedné z nejstarších dochovaných hornických map datované roku 1718. Práce v této štole byla započata asi v 16. století, možná již v 13. – 14. století. Dělníci zde pracovali ručními nástroji. Rychlost těžby byla 6 m nízkého a úzkého tunelu za rok. Pokud ale narazili na velmi pevnou tzv. radlickou břidlici, která se zde nachází, těžba postupovala rychlostí pouze 1 m za rok.
Historie
Důl Radlík a vznik osady Radlík
V blízkosti místa, kde leží dnešní vesnice, vznikl nejdříve důl Radlík, který patřil mezi doly města Jílové. Těžilo se v něm zlato. Radlická žíla byla součástí známé Šlojířské žíly. Kolem dolu vznikly hornické domky a jméno dolu se přeneslo i na osadu, kterou tu za chvíli vytvořily. První zmínky o dolu Radlík nacházíme ve zprávách z 14. století. Z dolu Radlík pochází i zlato, z kterého dal Karel IV. zhotovit korunovační klenoty. V roce 1499 věnoval král Vladislav důl Radlík Jiříkovi z Hrádku a Valečova. Jiřík věnoval hodně peněz do odvodnění dolu Radlík a zahájení těžby. Jenže velké deště důl znova zaplavily. Ze 16.-18. století pochází zprávy o 10-ti gramových plíšcích zlata z dolu Radlík. V té době se v tomto dole vytěžily v průměru dva kilogramy zlata ročně. Na počátku 17. století vlastnil důl Radlík Štěpán Beník z Petrsdorfu. Byl odborník v dolování zlata a jako jediný ve své době z jílovského zlata zbohatl. Důl odvodnil a narazil na bohatou žílu. V roce 1625 nalezl v dole Radlík „hanštán“, kus rudy bohatě obrostlý zlatem. V roce 1968 byla v jílovských dolech ukončena těžba. Důl Radlík byl v té době hluboký 200 až 300 m.
Osada Radlík
Osada Radlík již od svého vzniku patřila pod město Jílové. V okolí Radlíku byla půda jílového charakteru, která nebyla příliš vhodná pro zemědělství. Proto se zde choval dobytek. Z období po bitvě na Bílé hoře se kroniky zmiňují o podnikavém měšťanovi Jiřím Vejvanovském, který v chalupě na Radlíku zřídil ovčín, v němž choval až 800 ovcí. Vejvanovský ve své podnikavosti neomezoval pastvu svých ovcí pouze na své louky a vedl proto s městem a svými sousedy neustálé spory, které nakonec skončily tím, že mu byla část ovcí úředně odebrána. Na konci 17. století zde Ferdinand Ignác Schönpflug vytvořil statek a začal skupovat zdejší pozemky. V roce 1707 postavil na Radlíku barokní zámeček, který pak prodal v roce 1717 Františku Lauerovi, jenž pokračoval ve skupování pozemků. V roce 1918 měl Radlický statek výměru 210,7 ha. V tomto roce jej koupil Ottoun Fiedler z Opočna. Ze zámku udělal moderní sídlo, postavil v Radlíku strojírnu a kovárnu, zavedl vodovod a založil zelinářskou zahradu. V roce 1848 bylo při sčítání zaznamenáno, že osada Radlík měla 7 domů a 29 osob. V okolí se nacházely pastviny a bohaté jehličnaté lesy. Na Radlíku žilo v té době pouze české obyvatelstvo. Obyvatelé Radlíku byli špatní hospodáři. Hodně káceli zdejší lesy. V druhé polovině 19. století se doly začaly zavírat a mnozí obyvatelé Jílového se přestěhovali do vesnic v okolí, tedy i na Radlík. Tam se věnovali převážně zemědělství. Při sčítání v roce 1870 měl Radlík již 14 domů a 126 obyvatel. V roce 1884 byl Radlík jako součást Jílového přičleněn pod hejtmanství na Královských Vinohradech. 1. května 1890 byla otevřena vlaková trasa Čerčany – Modřany. Velmi se usnadnilo spojení Radlíku s Prahou. Lidé z Radlíku dojížděli za prací do Prahy. Silnice byly ještě na počátku 20. století zanedbané, měly jen místní význam. V roce 1928 byla zavedena autobusová linka do Prahy. Na Radlíku byla postavena benzínová pumpa.
Radlík a rodina Hanušových
V roce 1921 zakoupil Radlík inženýr František Hanuš. Výrazně rozšířil provoz cihelny, vylepšil mlékárnu na výrobu másla a sýra, takže se její denní produkce mléka zvýšila až na 1 200 litrů. Rozšířil zahradnictví a zprovoznil truhlárnu a kovárnu. Pro své zaměstnance postavil domy a odvodnil pole. Během 20. let se Radlík rozrostl více než dvojnásobně. Při sčítání v roce 1934 měl 49 domů a 336 obyvatel. Z obcí, které patřily pod Jílové, měl nejvíce obyvatel. Rodina Hanušových se rozrůstala, a proto bylo zapotřebí statek Radlík rozšířit. Kromě obytných domů byl přistavěn prasečinec pro 90 prasat a další hospodářské budovy. Největší výstavbou bylo obilní silo. Po dokončení stavba budila velkou pozornost, protože šlo o největší technickou stavbu tohoto druhu v ČSR. Syn Františka Hanuše, Vladimír Hanuš byl v roce 1928 zvolen starostou Jílového. Místo starosty zastával až do konce války. Na Radlíku dokončili elektrifikaci a postavili kanalizaci.
Období za druhé světové války
Za druhé světové války se rodině Hanušových na Radlíku nežilo moc dobře. Radlík v té době obhospodařovali Vladimír Hanuš se svou ženou Jarmilou Hanušovou. Za války musel Vladimír Hanuš jako starosta trávit mnoho času na radnici, proto Radlík obstarávala hlavně Jarmila Hanušová. Statek byl navštěvován německými kontrolami, které zjišťovaly, zda zde neschovávají tajné zásoby obilí a neporušují jiné válečné předpisy. Na Radlíku, na rozdíl od jiných statků, komise nenašly žádné velké přestupky. To dokazuje, že rodina Hanušových spravovala Radlík, jak nejlépe mohla. Během 2. světové války Němci hodně poničili lesy v okolí Radlíku. V roce 1944 obsadili i školu v Jílovém, děti si chodily pro úkoly do hospody. Obyvatelé Radlíku se zúčastnili boje proti fašismu. V policejním hlášení je zaznamenána sabotážní akce na Radlíku. Byl podřezán sloup dálkového elektrického vedení, pachatel nebyl zjištěn. Z mladých lidí, kteří museli jít pracovat do Německa, byli řeznický dělník J. Špála a strojní zámečník Bartůněk popraveni za sabotáže a útěk. V době Pražského povstání budovali občané barikády na cestách z Jílového do Prahy, aby se do Prahy nemohly dostat oddíly SS z Prosečnice a Hradišťka.
Období po druhé světové válce
Hned po válce byli na Radlíku u rodiny Hanušových ubytováni ruští vojáci, kteří se nechovali moc dobře. Vojáci poničili plovárnu u rybníka Ráček a některé věci na statku. Po válce cihelna na Radlíku nepracovala, protože nebyl dostatek pracovníků. V roce 1947 postihlo Radlík velké sucho. Zemědělci museli porazit mnoho dobytka a Radlík patřil mezi obce s nejnižší sklizní ve středních Čechách. Polovina jehličnatých lesů v okolí uschla. Před znárodněním patřily rodině Hanušových všechny významné budovy na Radlíku a mnoho polí a lesů v okolí. Znárodnění po únoru 1948 rodinu Hanušových výrazně postihlo. Během jednoho dne přišli o většinu svého majetku. Na jejich polích začal hospodařit státní statek Radlík, který byl v roce 1960 připojen do JZD Rozvoj Posázaví. V roce 1950 byl založen TJ Sokol Radlík, za který hrály děti fotbal. V roce 1956 cihelna vyhořela, byla ale opravena a zmodernizována. V 70. letech postavilo družstvo na Radlíku přes protesty veřejnosti velkokapacitní kravín a sušičku krmiv. Ta zamořovala zápachem celé okolí. Po revoluci v roce 1989 se rodině Hanušových podařilo získat zpět jejich majetek.
Informace o Radlíku převzaty z https://radlik.wordpress.com/.