16. května 1909 byl v Semonicích instalován druhý farář sboru Timoteus Blahoslav Kašpar. V prosinci 1918 se v Praze sešel sjednocující generální sněm protestantských církví helvetského a augsbur-ského vyznání a v Semonicích tak vznikl sbor českobratrské církve evangelické. František Ženatý odešel ze sboru v srpnu 1931 a do Semonic přichází opět T. B. Kašpar. Po jeho smrti přichází ¨Sloup na levé straně ¨v prosinci 1941 farář Stanislav Růžička. Ten dovedl sbor až do mírových dob. V říjnu 1946 přichází do Semonic pátý farář v pořadí – Bohumil Lopour. Ten prožil ve sboru rok 1948 a zákon o nové úpravě církevních poměrů. V roce 1977 odešel do důchodu a na jeho místo nastoupil roku 1979 šestý farář Jan Škubal. Ten odešel však již roku 1986 a sbor byl pak po tři roky pouze administrován. tehdy zanikla kazatelská stanice ve Smiřicích. Po pádu komunistické totality v roce 1989 přichází do Semonic již v nových poměrech, do hodně – takřka dvaačtyřiceti lety komunistického režimu – zdecimovaného sboru sedmý farář Jiří Weinfurter. Při sboru zakládá diakonii „Milíčův dům v Jaroměři“ pro romské i jiné děti, které žijí na pokraji společnosti.Když bratr farář odešel v roce 2000 do Prahy, přichází po dvouletém administrování v roce 2002 z Chocně osmý farář Jaroslav Kučera. Ten odešel roku 2010 do Krakovan. Současným farářem je Radim Žárský Co se také přihodilo…
Historické zajímavosti vybrané z knihy
1868
Hluboký dolík vedle fary směrem k městu, to byla cihelna. Pálení cihel pro kostel provozoval cihlář Jeřábek v bezprostřední blízkosti staveniště. Později byly cihly prodávány i zájemcům z okolí a byla tím vylepšo-
vána finanční situace stavby. Dnes je tu hřiště, zvané „rejdiště“.
1869
Strategické potíže – problémy s vojenskými pány z Josefovské pevnosti: plán zasadil kostel do oblasti dostřelu pevnostních děl i dostřelu děl nepřítele. Podle platných předpisů by v případě ohrožení musel být kostel podroben demolici! Výjimku mohl poskytnout pouze císař. Do Vídně se vypravila delegace – farář Karel Nágy, stavitel Valášek a jezbinský aktivista Kratochvíl. František Josef I. je přijal, výjimku udělil a na stavbu věnoval 300 zlatých. Císařovna přidala 200 zlatých na zvony (byly takto použity).
1869
O stavební povolení sbor požádal 14. června 1869 a 20. června 1869 bylo vydáno!!!
1869
Příznivcem východočeských evangelíků byl také kníže Wilhelm Schaumburg-Lippe z Náchoda, díky jemu byly pro stavbu usnadněny dodávky dřeva. I jinak sbor podporoval, zaplatil také čelní stolici pro kazatele.
1869 (27. června)
Položení základního kamene pro evangelický kostel v Semonicích bylo inzerováno v denících Národní listy a Politika! Kámen je vlevo u hlavního vchodu, nápis byl vytesán později.
1871
Prvním hudebním nástrojem v kostele nebyly varhany, nýbrž harmonium koupené z dobrovolné sbírky mezi členy sboru a dodané po roce vlakem od firmy Vincenz Miko z Prahy-Michle. Varhany byly instalovány až v roce 1887.
1872 (18. ledna)
První služby Boží byly zahájeny po 2 letech a sedmi měsících od položení základního kamene! Ve smělých představách se dokonce snilo o termínu do roka a do dne…
1872 (před 144 lety)
Ženy vcházely do kostela postranním vchodem od fary a seděly na lavicích pod kazatelnou, muži přicházeli zprava směrem od evangelické školy a seděli v jižní části. Farář Nágy žádal věřící o dodržování tohoto pořádku, aby se usnadnil příchod i odchod z přeplněného kostela!!! Dnes jsou tyto vchody zazděny.
1872 (před 144 lety)
Při nedělních bohoslužbách se množství povozů táhlo daleko na obě strany císařské silnice. Farář Nágy prosil věřící, aby koně přežvykující seno v pytlích nestály přímo před kostelem a po shromáždění bylo po koních uklizeno!
Materiál pro stavbu kostela
Základová opuka byla dovážena z Jezbin, z lomu V. Gabriela (1869).
Stavební kámen byl dodáván z Dubence (od pana Chládka) a z Libřic.
Písek dovážen z písníku v Černožicích (na 1500 fůr).
Na dopravě se podle dohody podíleli i členové sboru.
Vedení stavby
Podle výběru komise projekt vypracoval stavitel Gustav Sachers z Liberce (navrhl přitom i plán vedlejší evangelické školy v podobném stylu jako kostel, ale ten nebyl použit).
Nejzasloužilejší stavbyvedoucím byl Josef Valášek ze Smiřic.
Většina řemeslníků pocházela z blízkého okolí, o práci měli velký zájem.
Kapacita kostela měla původně sloužit pro 800 věřících, pak byla snížena na 500 možných účastníků.
Smutná událost. Při stavbě bohužel zemřel stavitel Antonín Sedláček, spadl z rozbitého žebříku.
Čest jeho památce! Dodržujme i my bezpečnost práce!
Za info děkuji panu Žárskému.