Při mém nedávném pátrání po spojitosti hradů Rabštejn a Burgstein, jsem se dostal k zajímavým historickým materiálům,
které zcela zastínily můj prvotní zájem o zříceniny a mou pozornost pohltilo něco zcela nového.
Prý někde poblíž Malínske rokle, byla kdysi v hlubinách země nalezena zlatá žíla velmi, velmi vysoké kvality.
Její vydatnost ale nebyla nijak velká a zřejmě také proto, se tento zdroj udržoval v naprostém utajení.
Kvůli bezpečnosti byl důl také schválně chybně pojmenován, nikoli jako zlatý, nýbrž jako důl měděný.
Nicméně za války se jeho existence stejně neutajila a dolu se zmocnili nacisté.
Ti byli z kvality zlata natolik nadšeni, že s okamžitou platností byl do celého lesa vydán zákaz vstupu
a strážní oddíly monitorovaly jakýkoli pohyb ve dne i v noci..
Proslýchá se, že prý z tamního zlata byly dokonce vyrobeny nějaké klenoty pro samotného vůdce.
Měly znázorňovat tři symboly moci.
Moudrost, statečnost a neporazitelnost.
Jelikož se mi to moc nezdálo, začal jsem sbírat fakta u zasvěcených odborníků.
Ti mi, k mému údivu potvrdili, že podle všeho, to skutečně vypadá,
že nějaké klenoty pro potřebu říše zde byly opravdu vyrobeny!
Nebyly ovšem nikdy nalezeny ani zdokumentovány, což je přinejmenším podivné,
protože vůdce se rád takovými věcmi pyšnil a určitě by se nějaká fotka dochovala.
Je tedy dost pravděpodobné, že se k němu buď tyto klenoty vůbec nedostaly,
nebo se informace nezakládají na pravdě….
Řekl jsem si, že se pokusím tento zlatý důl nalézt a byl jsem nemile překvapen z toho,
že ani toto není známo..
Protože nerad prohrávám, začal jsem pátrat na vlastní pěst.
Malínskou rokli jsem prohledal od severu k jihu, od západu k východu, ve dne i v noci,
ale zlatý důl, nebo aspoň jeho zbytky, jsem nenašel. Ale úplně neúspěšný jsem nebyl.
Při zkoumání jedné skalní štěrbiny se na mě zevnitř vykutálela jakási mosazná tuba.
Očistil jsem ji a vidím na ní jasný nápis:
"Předejte prosím Martinu Horákovi, jednotka PB2L- 1940"
V tu ránu mi projel mráz po zádech a já cítil, jak důležitou věc jsem zřejmě našel.
Přemýšlel jsem zda ji mám otevřít.
Byla zalepená a pro její otevření bych musel nevratně poškodit i nápis.
"Ne, zkusím toho Martina Horáka najít" řekl jsem si.
Letopočet napovídal, že pokud Martin ještě žije a najdu ho, mohl by znát odpovědi na mé otázky ohledně zlatého dolu.
Sbalil jsem tubu do kapsy a spěchal domů k internetu.
Tam jsem poté zjistil, že jednotka PB2L v tomto lese opravdu nějaký čas působila.
Začal jsem tedy po Martinovi pátrat.
Přes matriku a šumperske muzeum válečných dějin jsem zjistil, že pan Horák ještě žije.
Bydlí prý snad někde v Ostravě.
Zjistit adresu už bylo otázkou asi hodiny.
Nakonec se mi dokonce povedlo získat i telefonní číslo.
Sebral jsem odvahu a zavolal jsem mu.
Zeptal jsem se, jestli bych mohl přijet si promluvit o jednotce PB2L a o údajném nalezišti zlata v oblasti kde působila.
(O dóze jsem zatím záměrně mlčel.)
Pan Martin souhlasil a jak pravil, tak na rozhovor se prý moc těší.
.........................................................................
Po týdnu tedy nastal den "D" a já se vydal dokončit cestu, kterou dóza započala bezmála před osmdesáti lety.
..........................................................................
Když jsem jej uviděl nechtělo se mi věřit, že letos bude mít už úctihodných 100 let!
Byl na svůj věk v relativně dobré kondici!
Usadil mě do starého dubového křesla a nalil předem připravený čaj.
Chvíli jsme si jen tak ledabyle povídali a pak řekl:
"Tak jdeme k věci, řeknu vám co vím" a začal mluvit.
"Za války jsem byl členem zvláštní stavební jednotky,
kde spolu s kamarádem Pavlem Bergrem a spoustou dalších,
jsme byli v roce 1940 povoláni do této oblasti stavět protipovodňovou hráz.
Celá stavební četa byla skvělá parta a na památku toho, že jsme tu kdysi byli,
si každý z nás do kamenné mozajky hráze zabudoval svůj vlastní kámen.
Můj kámen například symbolizoval "Lávku do nebe" a Pavlův kámen zase "Kříž pravdy".
Parta držela pohromadě, ale nás dva spojovalo ještě něco navíc.
Oba jsme tušili, že se v tomto lese těží něco daleko vzácnějšího než pouhá měď.
Nešlo si nevšimnout strážních hlídek se psy a stanovišť se závorami.
Nacisté často projížděli les na motorkách.
Dění kolem utajovaného dolu nás velmi zajímalo a toto téma jsme spolu rozebírali téměř neustále!
Měli jsme to štěstí, že nás potom vybrali na další práce zde v lese a my mohli zůstat i po dokončení hráze tam poblíž.
Já (kdysi dřevorubec) v lese chystal kulatiny, které nacisté denně někam odváželi
a Pavla zařadili k místním průzkumníkům geologického podloží.
Jeho úkolem bylo pokračovat v ražení (již stovky let existující) štoly Walihloch, nacházející se cca tak 150 metrů východně od hráze.
Pro tuto práci byl vybrán, protože v civilu pracoval jako geolog a jeho znalosti hornin byly v dané situaci přínosem.
Pracoval s vrtací soustavou a bavilo ho to.
Jeho záměr a cíl byl ale úplně jiný.
Chtěl se propracovat ke Zlatému dolu, o čemž věděl pouze on a já.
Měl několik různých plánů jak zjistit něco víc, ale pořád se nedařilo.
Stálý neúspěch nakonec vygradoval tím, že jednou v noci vstoupil do zakázané zóny
a proplazil se až do velícího stanu, kde něco ukradl.
Okamžitě byl vyhlášen poplach a následující noc a den, celý les uzavřeli a hledali ho.
Pro nás ostatní začalo doslova peklo.
Přijelo vyhlášené krvavé komando SS, specializující se na výslechy
a všechny po jednom nás předvolávali a každého podrobili důkladné psychoanalýze!
Bylo to velmi náročné!
Nikdo ani nevěděl, co vlastně bylo ukradeno. Muselo to být něco velmi důležitého...
Vše se uklidnilo až Pavla chytli.
Poté jsem ho již nikdy neviděl..."
................................................................................
Chvíli jsem vstřebával dojemný příběh a ani jsem nepostřehl, že mi nalil další šálek čaje.
Pak přišla má chvíle.
Vytáhl jsem dózu a postavil před Martina.
On k mému údivu okamžitě vyhrkl: "To je Pavlova torna! Kde jste ji vzal?" a začal ji převalovat v dlaních.
Řekl jsem mu jak jsem k ní přišel a on jen nevěřícně kroutil hlavou.
Poté ztichl a chvíli se zamyslel.
Následně ji pomaličku začal otevírat.
Uvnitř byl nejen dopis, ale i obrázek. Podíval se na něj a řekl:
"Tento obrázek Pavel namaloval den po dostavění hráze, říkával, že ho ta kamenná mozaika uklidňuje..."
"Jen ty římské znaky tam původně nebyly!"
Chvíli se na něj díval a pak ho otočil.
Na zadní straně byl jakýsi podivný nápis...
"Ten text tu nebyl, to musel dopsat později. Ani vůbec netuším co by to mohlo znamenat...."
Pak si rozbalil dopis a začal potichu číst.
Jak dočetl, vše vrátil do dózy, vstal a se slzou v oku ji schoval někam hluboko do skříně.
Otočil se a odešel z místnosti. Byl jsem v rozpacích...
Za chvíli se vrátil a znovu otevřel skříň. Vzal tubu, podal mi ji a pravil:
"Vím co mi chtěl Pavel dopisem říct.
Ale i přesto, že se s největší pravděpodobností jedná o ty ztracené Hitlerovy klenoty,
nebudu je hledat.
Dokonce je nechci ani vidět!
Jsou potřísněné krví nevinných....
Ne! Nechci mít v rukách dar pro bestii...!
Navíc na to už ani nemám...
Vy jste na rozdíl odemne ještě mladý a silný.
Vemte si tubu a naložte s ní jak chcete......Je vaše..."
A tak po tomto nečekanném konci jsem se s ním pomalu rozloučil a odjel domů.
Večer jsem pak v klidu tubu otevřel a vytáhl DOPIS
............................................................................
Po jeho přečtení jsem chvíli váhal, jak s tím vším vlastně naložím.
Nakonec jsem se rozhodl, že........
............................................................................
KONEC LISTINGU 4,17
.............................................................................
Potřebné věci k odlovu:
Již v atributech vidíte, že sebou musíte mít jeden speciální nástroj a tím je metr.
Tak si ho určitě nazapomeňte.
Také si sebou do terénu vytiskněte obrázky. (Lávka do nebe, Kříž pravdy, Mozaika a Záhadný vzorec )
Mějte sebou i DOPIS, co byl nalezen v tubě!
Budete si potřebovat něco v terénu ofotit, takže foťák nebo aspoň mobil.
Dále bude jistě dobré mít sebou Mapu oblasti.
Určitě bude vhodné míti i baterku.
No a v neposlední řadě mít taky samozřejmě k dispozici HINT z listingu !!!
Pokud vznikne problém, zavolejte!
Na Mapě oblasti máte telefonní číslo.
"Upozornění: Všechny soubory, které bys stahoval z listingu kvůli řešení této keše jsou bezpečné,
a to i přes to, že nebyly Groundspeakem ani reviewerem zkontrolovány.
Pamatuj však, že je stahuješ na vlastní nebezpečí"
Upozornění
Do logbooku pište prosím stručné logy.
Je celkem unikátní a v celkovém dojmu má své důležité místo, tak ať nová výroba není příliš brzy.
Své postřehy můžete klidně rozepsat zde na webovém logbooku.
Do keše nic nevkládejte a vemte si svou tužku!
Žádost
Celá mysterka se vším všudy, nám dala docela dost práce a tak by jsme byli rádi,
kdyby jste do logů nedávali žádné obrázky z odlovu.
Zvažte také slova, ať zbytečně neprozradíte pointu.
Děkujeme za pochopení.
Pokud objevíte nějaký problém, či cokoli, co by jsme měli vědět,
budeme rádi za informace, které sdělte prosím mailem na adresu z profilu.
V tomto případě by jsme naopak fotky uvítali.
Bonus
Protože keš původně nebyla stavěna na hračky a přece jen by to některé z vás mohlo mrzet,
rozhodli jsme se udělat ještě takový BONUS.
Kdo tedy bude mít zájem, může si dohledat ještě tento "přídavek".
Jak jej nalézt se dozvíte na první straně logbooku.
(Hodně je pozrazeno i v hintu)
Rodinná keš?
Ano!
Táta zjistí kam jít a nachystá podklady.
Máma zkontroluje. že táta má opravdu vše a připraví svačiny.
Děti si nachystají nějaké drobnosti do baťůžků, aby na konci měly co měnit.
Všichni společně si pak uděláte krásnou procházku lesem.
Finálka potěší dospělé a bonusovka děti.
Místa a prostředí, ale potěší všechny!
Užijte si to...
Poděkování
Nesmíme zapomenout na obětavce z rodu Pythonů, pana Dubowského,
který se dobrovolně ujal pozice betatestera a v hlubokém sněhu se místy bořil až po pytlík:-)
Děkujeme!
Další poděkování patří ownerovi mr.braun21,který mi ukázal jak se dělá pořádná keš.
Nebýt jeho nikdy by tato keš nevznikla,velké díky mistře:)
.....................................................................