Založení rybníka Šparglu je velice staré. Spadá do středověku. Jeho vodou byl posílen tok tzv. Mlýnské stoky, jinak také zvané Hruštička.
Mlýnská stoka
Současně se založením města Klatovy (okolo roku 1260) začalo být budováno vodní dílo – Městský příkopový potok, lidově zv. Mlýnská (Městská) stoka nebo Hruštička. Jméno Hruštička prý nesl v části mimo město, a to prý pro množství hrušní, které rostly v jeho okolí. Přímo ve městě se mu říkalo Mlýnská nebo Městská stoka.
Označení „stoka“ je však poněkud zavádějící, neboť se nejednalo o odpadní stoku. Naopak, stoka měla do města přivést čistou vodu z Drnového potoka. Středověcí zakladatelé města Klatovy tak zajistili přívod užitkové vody téměř do centra města.
Stoka začínala na Drnovém potoce nedaleko Lubské tvrze. Tam němečtí kolonisté přehradili Drnový potok jezem. Zadrženou vodu pak vedli korytem nejprve směrem východním, pak se tok obrátil směrem k severu, protékal loukami zv. Na švejckém vrchu. Po přibrání vody z rybníka Špargl pak směřoval dnešním městským parkem k rybníku Čedík. Rybník náhon obkroužil a směřoval k městu. Vedl až za dnešní hostinec U husy. Tam stával první tzv. Panský mlýn. Vedle něho byla postavena městská vodárenská věž. Čerpadlem byla voda čerpána do nádržky na vrcholku věže a odtud dřevěným potrubím odtékala do kašny na horním rohu náměstí, kde stávala městská kašna. Dále náhon směřoval k jižnímu městskému opevnění. Cestou ještě zásoboval vodou městské lázně, sádky a 2. mlýn zv. Podbranský. V místě dnešního parčíku Na Valech se rozdvojoval, horní větev tekla mezi dvěma hradbami městského opevnění. Spodní větev probíhala pod vnější hradbou. Tady tedy náhon zastával i obrannou funkci. Následoval třetí mlýn Příkopský, pak se náhon stáčel pryč od města a dnešní Masarykovou ulicí směřoval opět k Drnovému potoku. Poháněl ještě dva mlýny, Makovský (Tříslový) a Podšibeniční. A v prostoru mezi železničními tratěmi na Plzeň a Horažďovice se vrátil zpět do Drnového potoka.
A co zbylo z náhonu do dneška?
Stoka sloužila v celé své délce až do počátku 20.století. Město se chtělo vyvíjet moderněji a tak byl zásluhou starosty Klatov MUDr. Maškem zaveden vodovod. Mlýny byly vykoupeny a postupně zbourány, stoka byla zasypána a okolí postupně asanováno. Přímo ve městě jsou stopy náhonu téměř nenalezitelné. Pozůstatek příkopu, kterým byla stoka vedena, lze však ještě najít za městem v terénu. První část zůstala zachována od počátku stoky u lubského jezu až k rybníku Špargl. Část, která vede okolo fotbalového hřiště v Lubech nás však může mást, neboť do koryta stoky byl sveden Sobětický potok a tak tady dnes voda naopak do Drnového potoka vtéká. Dnes je tato část náhonu neudržována, zarostlá téměř neprostupnou vegetací. Další zachovanou část pak můžeme najít v dnešním městském parku pod zahradou internátu. Tato část náhonu je dobře přístupná.
Doplnění listingu
Doplnění napsal kačer Rankei. Za pěkné doplnění mu děkuji.
Po postupném rušení městských mlýnů, ztrácela Hruštička pomalu svůj význam a byla tak i postupně zkracována (zaúsťována do Drnového potoka) - např. poblíž dnešního kulturního domu. Její poslední verze z první poloviny 20. století vedla stejně jako původní verze až do dnešní Lidické ulice, kde končila česlemi a dále byla zatrubněna (N49° 23.392' E13° 17.849'). Po tomto potrubí zde do nedávna bývala revizní šachta se zdobným litinovým poklopem. Potrubí zde prudce klesalo směrem do parku, kde procházelo pod (!) Drnovým potokem. Voda se tak dostávala na druhý břeh, kde vstupovala do městské elektrárny (N49° 23.360' E13° 17.753' - dnes cukrárna "U Parku"). Zde v suterénu byla osazena vodní turbína s generátorem (dnes je suterén prázdný a ze zařízení se nic nedochovalo). Voda se pak vracela za malým jezem kousek pod elektrárnou. Díky tomuto malému jezu, stejně tak vyvěrající vodě z potrubí, se zde říkalo "Na Plivátku" (nebo též "U Plivátka" nebo jen "Plivátko"). V prostorách dnešní cukrárny byl byt pro obsluhu elektrárny, ta měla za úkol (mimo jiné) čistit vstupní česla v Lidické ulici, aby se nezanášelo potrubí vedoucí do elektrárny. Definitivní konec pro Hruštičku (a tedy i pro městskou elektrárnu) byla povodeň roku 1954, kdy došlo ke stržení jezu v Lubech. Tím přestala být Hruštička napájena. Nový (tj. ten současný) jez byl zde opět postaven až někdy v sedmdesátých letech. Za těch 20 let se mnohé změnilo a tak Hruštička ztratila na svém významu a užitečnosti.