Litvínov - Citadela
V poválečném vývoji města došlo k výrazným urbanistickým změnám, které přeměnily tvář Horního Litvínova k nepoznání. Bourala se stará historická zástavba, budovala se nová sídliště, rostl počet obyvatel a tím rostly i jejich potřeby na občanskou vybavenost. Valná část obyvatel města byla zaměstnána v chemickém závodu v Záluží (tehdy Stalinovy závody slang. „Staliňák“), který se tak významnou měrou podílel na budování nového města, města Stalinovců. Již v roce 1954 byl pro Stalinovy závody n.p. vytvořen „Investiční úkol na stavbu kulturního domu s přilehlými doplňky nutnými pro vybavenost ústředního sídliště zaměstnanců Stalinových závodů v Litvínově VI Stalinovkách“. Úkolem bylo zřízení klubovního domu spojeného se sálem pro kulturní podniky s krytým koupalištěm a biografem. S klubovním domem měla být dále spojena restaurace, kavárna a hotel, měly zde být zřízeny úřadovny MNV, bytového fondu, služebna SNB, veřejná knihovna, čítárna, medika, poštovní úřad a zdravotní středisko. V investičním záměru bylo rovněž uvažováno s hvězdárnou a závodní jídelnou. Cílem investičního úkolu bylo „…docíliti možnosti socialistické převýchovy lidí, soustavného zvyšování životní, hmotné i kulturní úrovně. Zejména v dělnických osadách a střediscích je nutno zajistit prostředky pro umožnění této převýchovy a využít vlivu prostředí, které je jedním z hlavních činitelů této převýchovy…“
V roce 1966 byl Chemickými závody Československo-sovětského přátelství národní podnik, Záluží v Krušných horách vytvořen nový investiční úkol na výstavbu obvodového kulturního střediska v Litvínově VI. Tento záměr redukoval původní investiční úkol na kulturní zařízení se společenským sálem pro 550 osob, kino-divadelní sál, knihovnu, na klubovní a pohostinskou část. V klubovní části pro zájmové kroužky měly být zřízeny pracovny, ateliéry a fotolaboratoř. V pohostinské části byla plánována jídelna, kavárna, dietní jídelna, herna s kulečníkovými stoly, stolky pro karetní hry a šachy, vinárna, výčep, kuchyně a sociální zařízení.
V levém trojúhelníku v patře je velký taneční sál, v přízemí restaurační prostory (restaurace, klub Ponorka, kavárna). V horním trojúhelníku je kinosál a divadelní sál. V pravém trojúhelníku (nyní Liduška) je malý divadelní sál a učebny.
Autory takto zadaného projektu jsou Jaroslav Paroubek, Radim Dejmal a Jan Sedláček. Objekt je složený ze tří trojúhelníkových částí spojených vstupním foyer, nad kterým byla vytvořena venkovní terasa přístupná točitým schodištěm. Dle soudobých zákonných norem byla součástí stavby i její umělecká výzdoba. V centrální části objektu se nachází kachlová výzdoba napodobující trojúhelníkové tvary budovy od významného českého malíře Zdeňka Sýkory, podle jehož návrhů bylo ve městě provedeno několik dalších realizací. Před budovou se nachází bronzová plastika od Stanislava Hanzíka nazvaná Památník 1. stavby mládeže ( instalována v roce 1982 jako výsledek veřejné soutěže konané v roce 1976). Staveniště bylo předáno zhotoviteli, národnímu podniku Severočeská konstruktiva Ústí nad Labem dne 2.12.1968. Hotový objekt byl investorem převzat 31.3.1976, do trvalého užívání byl uveden rozhodnutím ze dne 16.4.1976.
Na místě dnešního supermarketu stávala pošta. Zastávka MHD na konečné tramvaje byla dlouho nazývána U Petra podle provozovatele cukrárny a kavárny v tomto místě.
Zkušební provoz kulturního domu byl slavnostně zahájen 1.5.1976 jako májová veselice, kde k tanci a poslechu hrál orchestr pod vedením Jindřicha Uxy a dechový orchestr Josefa Bareše, dne 14.6. byl zahájen provoz kina. V září téhož roku byl provoz kulturního domu „rozjet naplno“ – klubovny využívalo 12 místních kroužků, které měly cca 440 aktivních členů. Fungoval zde např. fotokroužek, pantomimická skupina Omega, soubor Loutka, výtvarná skupina Paleta a další. Program nového kulturního zařízení byl bohatý a o jeho aktivity byl mezi obyvateli zájem – konaly se zde pravidelné taneční večery a kurzy, soutěže ve společenském tanci, koncerty populární i vážné hudby, festivaly např. celonárodní festival pantomimy, filmové festivaly amatérů, Litvínovská křivule a folková porta.
V devadesátých letech minulého století došlo vlivem celospolečenských změn k obratu i v životě tohoto zařízení. „Kulturák“ byl přejmenován na Citadelu (pozn. symbol pevnosti chráníci město) a kromě pravidelných pořadů se zde začaly konat besedy, debatní večery s významnými osobnostmi, vznikly nové pořady jako např. Tajemství, Záhady a otazníky, Hovory z Parlamentu, Profily osobností, Dialogy o křesťanství, Horká židle apod. Litvínov v té době navštívila řada významných osobností: Václav Havel s Olgou Havlovou, Pavel Tigrid, Vlasta Chramostová, Karel Schwarzenberg, Theodor Pištěk, Pavel Opočenský, Jan Svěrák, Halina Pawlovská a mnoho dalších.
Budova byla průměrně udržována a od jejího uvedení do užívání neprošla komplexní obnovou. Z důvodu špatného technického stavu bylo po roce 2000 odstraněno venkovná točité schodiště na terasu. V letech 2007 – 2010 prošla část objektu rozsáhlou přestavbou – křídlo, v němž byly původně klubovny a později i obchody, bylo přestavěno pro potřeby Základní umělecké školy Litvínov. V roce 2012 byla provedena nezbytná digitalizace kina. Dle finančních možností dochází v posledních letech k postupné obnově objektu – např k rekonstrukci nevyhovujícího sociálního zařízení.
Zdroj: Informační tabule MÚ
Z vlastních vzpomínek: Mezi hlavní silnicí a Citadelou býval parčík, také shromaždiště pro odjezdy zájezdových autobusů. Před výstavbou supermarketu byl Litvínov téměř denně v televizi, protože drobní prodejci okolo konkurenci nechtěli. Argumentovali ztrátou parčíku. Ten je dnes na střeše supermarketu, skoro vždy prázdný, dnes revitalizovaný. Netradiční půdorys Citadely také působí netradičně. Například schody z tanečního sálu po absolvování plesu s patřičnou konzumací jsou dost matoucí (jsou zcela nakřivo).