MELIORACE Traditional Geocache
-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(small)
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
MELIORACE
opatření, zejména odvodňování a zavodňování, směřující ke zlepšení půdy
Od počátku šedesátých let až do konce osmdesátých let minulého století se roční rozsahy prováděných odvodňovacích úprav v tehdejším Československu pohybovaly od 31 847 ha (rok 1965 – nejnižší rozsah) do 72 855 ha (v roce 1973), přičemž ještě v roce 1989 došlo k odvodnění 36 650 ha. Tyto obrovské objemy věrně korespondovaly s tehdejším dobovým klišé tzv. velkých technických děl socialismu.
Odvodňování zemědělských pozemků bylo přirozeně provázeno rozsáhlými terénními úpravami. Docházelo zejména k odstraňování stromů, keřů, stromořadí, lesíků, hájků a dále k úpravám malých vodních toků, rušení menších rybničních nádrží a podružných, slepých a mrtvých ramen toků, k zatrubkování částí vodních toků, a k strhávání terénních stupňů a vysokých (protierozních) mezí, a tím i k vyvolávání silně zrychlených erozních procesů.
Nejstarší trubková drenáž v mocnářství a ve střední Evropě
Dnes nejčastější způsob odvodnění zemědělských pozemků – trubková drenáž – se u nás poprvé začal používat až na konci čtyřicátých let 19. století. Pro rozšíření tohoto způsobu odvodnění mělo však rozhodující význam až vynalezení stroje na výrobu drenážních trubek. Sestrojil jej v roce 1843 J. R. Reed v Anglii, kde se ovšem ručně vyráběné drenážní trubky z pálené hlíny začaly pro odvodňovací účely používat již r. 1810. Přednosti odvodnění drenáží z keramických trubek způsobily, že pod vlivem Reedova objevu se obdobné stroje (tzv. drenážní lisy) záhy začaly používat i jinde: Německo (1846), USA (1848) a v Rakousku (1850).
U nás lisovací stroj na výrobu drenážních trubek postavil schwarzenberský konstruktér Jan Spiess v Třeboni (nechal si jej i patentovat) . Tento lis vyrobil od 1. dubna 1851 do 15. října 1851, 183 000 trubek 14 palců dlouhých (= 36,9 cm), o světlosti 5/4 palce (= 3,3 cm) a 155 930 (tehdy používaných) drenážních spojovacích prstenců.
K pokusnému odvodňování zemědělských pozemků trubkovou drenáží došlo v Českých zemích (čili v tehdejším Rakousku) vůbec poprvé v roce 1847 v jižních Čechách a pravděpodobně téměř současně nebo jen o něco málo později i na západočeských panstvích hraběte Erwina Nostice (držitele Sokolova, Jindřichovic, Řehlovic, Kraslic a Pakoměřic).
V jižních Čechách se tak stalo zásluhou knížete Jana Adolfa II. ze Schwarzenbergu (1799–1888), (spravujícího rozsáhlé majetky nejenom v Čechách, ale i v Dolních Rakousích, Horních Rakousích, ve Štýrsku a v Solnohradsku), který na svých panstvích soustřeďoval přední hospodářské odborníky své doby, což mělo mimořádný význam pro zavádění nejnovějších osvědčených hospodářských opatření na celém našem území nejen v polním hospodářství podle anglických předloh.
Jan Adolf II. ze Schwarzenbergu se s trubkovou drenáží seznámil na svých opakovaných, někdy i déletrvajících studijních cestách v průmyslově a zemědělsky vyspělé Velké Británii, především v Anglii a ve Skotsku. Tímto způsobem odvodnění zemědělských pozemků byl tehdy doslova nadšen.
Již osm let po zahájení třeboňských, ve střední Evropě vůbec prvých úspěšných a do důsledku dovedených pokusů s drenážemi mohlo být již 24. ledna 1855 na valné hromadě c. k. Hospodářské společnosti ve Vídni konstatováno, že provádění trativodů z pálené hlíny u nás lze již přijmout a uznat jako opatření ve své převeliké užitečnosti ověřené, podobně jako tomu je v Anglii a Belgii…
Třeboňské pokusy s odvodněním pomocí „anglické drenáže“ (tak byl ve své době nový způsob podzemního odvodnění nazýván) doznaly významu a dosáhly úspěchu především, když se na nich odborně začali bezprostředně podílet vedle Jana Spiesse i Emanuel Hanuš (v roce 1852 vydal v Českých Budějovicích významnou publikaci Poučení pro rolníka, na jaký způsob své hospodářství zvelebiti a z něj větší a trvanlivý užitek dosáhnouti může) a Jan Bártl (od r. 1853 hospodářský ředitel v Třeboni). Drenáže prováděné na Třeboňsku sloužily za vzor pro celé tehdejší Rakousko. Např. na pozemcích dvora Švamberk, které byly odvodněny drenáží v roce 1851, bylo dosaženo na tehdejší dobu mimořádně vysokého zvýšení výnosů obilí v zrně – o 4 až 5 hektolitrů na jitro (to je o 0,49 až 0,61 t/ha). Na tyto zdařilé pokusy velikého národohospodářského významu reagoval i tehdejší rakouský ministr orby Ferdinand Thienfeld, který zaslal do Třeboně své písemné uznání.
Meliorační stavba
Odvodnění během kolektivizace zemědělství
V současnosti je v České republice evidováno 1 084 800 ha pozemků odvodněných trubkovou drenáží (z toho plných 1 065 000 ha připadá na plošné odvodnění trubkovou drenáží), 14 166,555 km upravených malých vodních toků a 11 712,403 km odvodňovacích kanálů (z toho je 7203,541 km kanálů otevřených a 4508,862 km kanálů krytých – to je zatrubněných). V tomto úředním seznamu jsou však z velké části přesněji zahrnuty jen výsledky stavební činnosti z let 1959 až 1989. Zatímco v roce 1955 v Československu došlo k odvodnění 12 197 ha, v roce 1975 to bylo již 72 855 ha. Hydromeliorační odborníci se shodují, že vedle výše evidenčně vykazovaného rozsahu odvodnění trubkovou drenáží u nás existuje nejméně dalších 450 000 ha drenážovaných zemědělských pozemků, které se do evidence z nějakých příčin nedostaly. Je např. známou skutečností, že v žádném případě se projektovaný rozsah jednotlivých odvodňovacích staveb neshodoval s rozsahem jejich skutečného provedení.
Současná evidence ale především zdaleka neobsahuje výměry ploch zemědělských pozemků, které byly drénované před rokem 1955 a přirozeně zcela postrádá zejména výměry tzv. sporadického odvodnění trubkovou drenáží (odvodnění jednotlivými drény a drobnějších zamokřených lokalit), které doznalo mimo řádného rozšíření zejména v prvé polovině minulého století.
V této souvislosti je nutno zdůraznit, že cejch velmi špatné pověsti získalo odvodnění zemědělských pozemků až jako nástroj státní moci při násilné kolektivizaci zemědělství. Tomuto funkčně silně účinnému zázračnému zúrodňovacímu opatření se za vinu kladou téměř veškeré negativní jevy, za které ale ve skutečnosti mohla nastoupená cesta řízené násilné koncentrace zemědělské půdy.
Např. od roku 1948 do konce osmdesátých let bylo v ČR rozoráno 270 000 ha luk a pastvin, 145 000 ha mezí (což odpovídá jejich úctyhodné délce nejméně 800 000 km), 120 000 km polních cest, 35 000 ha hájků, lesíku a remízků ve volné krajině a došlo k odstranění 30 000 km liniové zeleně. Souběžně s těmito proměnami, které byly průvodními jevy likvidace dlouhodobě utvářených soukromovlastnických vztahů a celé podnikatelské struktury venkova, došlo k zániku selsko-rolnického stavu a jeho osobité kultury. Toto vše spolu s následným vytvářením neúměrně velikých pozemků (s půdami se sníženou schopností přijímat srážkovou vodu, se značnou náchylností k tvorbě povrchového odtoku a k erozi) představovalo již samo o sobě totální zhroucení tradičního rázu našeho českého venkova.
Zdroj informací: Vesmír
Additional Hints
(Decrypt)
xrf wr qbyr, uyrqrw fvyba