Sokolov
První písemná zmínka o Sokolovu pochází z roku 1279, což ovšem neznamená, že nemohl existovat již dříve. Potíže v přesnějším bádání však historikům činí skutečnost, že našim předkům chyběly takové vymoženosti moderní doby, jako jsou stavební úřady, takže jakákoli zmínka o případné dřívější zástavbě prostě chybí. Již v roce 1313 byla Sokolovu udělena městská práva, z nichž místní obyvatele asi nejvíce potěšilo právo provozovat krčmy, méně však již právo hrdelní. V té době bylo městečko v rámci zdejší oblasti poměrně nevýznamné, což dokládá i smutný fakt, že během husitských válek se mu drancující vojska obou znesvářených stran vyhýbala. Takovéto přehlížení se sokolovských obyvatel samozřejmě velmi dotýkalo a proto se všemožně snažili jeho význam pozvednout. Jejich úsilí bylo pravděpodobně úspěšné, neboť během třicetileté války bylo město několikrát důkladně vypleněno postupujícími vojsky. Takto projevený zájem byl místními patrioty již zcela jistě oceněn. A pohostinnost zdejších obyvatel patrně zůstala v myslích vojáků natrvalo zakořeněná, neboť i v dalším století jí bylo nesčetněkrát bohatě využito.
Nejdůležitější změny v rozvoji města sebou ovšem přináší až počátek 19.století. V jeho okolí bylo totiž objeveno hnědé uhlí. Již nezjistíme komu se tento osudový objev podařil, jisté je jen to, že ráz okolní krajiny se tím zcela změnil. Rozsáhlé chmelnice vystřídaly ještě rozsáhlejší hnědouhelné lomy. Zde je však nutno podotknout, že Sokolováci na plodinu, která po staletí určovala charakter zdejší krajiny, nezanevřeli. Naopak lze říci, že se jejich náklonnost k ní, těžbou uhlí ještě více prohloubila. Rozmach těžby sebou přinesl též výstavbu různých průmyslových podniků, jejichž pozitivní působení na celé generace zdejších občanů významně zvýšilo jejich schopnosti přežít případné přírodní i jiné katastrofy globálního charakteru. Ať již to byla místní chemička, elektrárna, četné briketárny, nebo později kombinát ve Vřesové, vždy dokázaly dát městu a jeho obyvatelům ze sebe co nejvíce.
Největší rozvoj průmyslové výroby ovšem město a jeho okolí zažilo po druhé světové válce. Vítězství pracujícího lidu odbouralo poslední, přehnaně opatrné ohledy vůči okolní krajině a těžba uhlí se tak mohla rozvinout naplno. Zvýšení výroby sebou přineslo potřebu nových pracovních sil a samozřejmě s tím ruku v ruce i nutnost bydlení a potřebné infrastruktury. Město se rozrostlo o četná panelová sídliště, přičemž některá architektonická řešení svědčí o mimořádné citlivosti tehdejších architektů při zakomponování nových domů do původní zástavby. Jako zářný příklad architektovy geniality mohou posloužit tři věžové panelové domy stojící v těsné blízkosti barokního kostela sv. Jakuba Většího.
Díky zdejšímu průmyslu si mohli Sokolovští také užívat radovánky, obyvatelům jiných regionů zapovězené. Kdo z pamětníků by si nevzpomněl například na legendární černě zbarvený sníh, nebo v parném létě, ladovskou zimu připomínající bílý poprašek usazený na parapetech oken a okolních trávnících. Zdejší ženy vykazovaly též nejvyšší procento vzdělanosti v oboru meteorologie v rámci celé republiky. Při věšení vypraného prádla totiž, pokud chtěly aby jejich úsilí mělo nějaký efekt, musely brát v úvahu směr a rychlost větru vanoucího směrem k městu. Dlužno dodat, že vzhledem k četnosti uhelných lomů a továren v okolí a s přihlédnutím k omezenému výběru možností na větrné růžici, neměly mnoho na výběr.
Období intenzivního budování socialismu vyneslo Sokolov na pomyslný piedestal i v oblasti kultury. Zdejší festival politické písně se stal pojmem světové moderní hudební tvorby. Na jeho pódiu vystupovaly největší pěvecké hvězdy socialistického nebe. Jejich méně šťastní západní kolegové dodnes považují svou neúčast na sokolovském festivalu za velký nezdar ve svých kariérách.
Tyto skvělé vymoženosti však zmizely po sametové revoluci v roce 1989. Symbolem doby se stala ochrana životního prostředí, zdejší podniky nainstalovaly ve svých provozech odsiřovací zařízení a odlučovače popílku, přicházel postupný útlum těžby a o kvalitní politicky angažované písně již nebyl zájem. Sokolov tak postupně přicházel o punc výjimečnosti a stával se obyčejným okresním městem. Avšak místní lidé, kteří vždy věděli jak nevšedním nápadem zaujmout okolní svět, se s tím přirozeně odmítli smířit. Proto když zatopením lomu Medard vzniklo v bezprostřední blízkosti města stejnojmenné jezero, tak mnohé obyvatele, takovýto necitlivý zásah do zdejší krajiny, logicky natolik pobouřil, že začali jednat. Díky vlně jejich protestů naštěstí zvítězil zdravý rozum a záhy byl na břehu jezera, místní těžební společností, znovuotevřen uhelný lom, což každého pravověrného Sokolováka uklidnilo. Tento prozíravý krok by mohl navíc do budoucna přispět, samozřejmě při správném marketinkovém uchopení, k rozvoji cestovního ruchu, neboť uhelnou pláží se dozajista nemůže pochlubit žádná jiná turistická destinace. Ostatně sokolovští radní již v podpoře turismu první důležité kroky podnikli, když nechali nový dopravní terminál postavit v jedné z nejosobitějších částí města. Každý návštěvník tak může bezprostředně po vystoupení z autobusu nebo vlaku spatřit originální ukázky z místního folkloru, které svou živočišnou upřímností a naléhavou intenzitou předčí i ty nejsilnější cestovatelské zážitky z oblasti horního toku Konga. To vše ovšem pořídí za neporovnatelně nižší cenu.
Z toho všeho lze na závěr vyvodit jednu dobrou zprávu. Město a jeho obyvatelé jsou podle všeho připraveni čelit výzvám budoucnosti se stejnou bravurou, z jakou jim čelili jejich dávní předkové v dobách dávno i nedávno minulých.