|
Vítejte ještě jednou v Údolí ticha. V minulé earth-cache (AGT 80: Vodopád na Kublovském potoce) jsme se zaměřili na hydrologii a na vliv přeměněných hornin na ráz vodních toků. Dnes bych se rád podíval na tyto přeměněné horniny z hlediska mineralogie a okrajově i z hlediska reliéfu. Jako místo pozorování jsem vybral nižší část Údolí ticha. Vítejte na 81. pokračování Alkeho Geo-earth-cache tour.
Údolí ticha - základní informace
Údolí ticha je území mezi obcemi Kublov, Březová a Hředle. Nachází se na území CHKO Křivoklátsko. Jedná se o geologicky i biologicky velmi pestré území, kde se můžeme setkat s lučním porostem i pestrým smíšeným lesem, ale i skalnatými výchozi. Celé území dělí bezpočet potoků a potůčků z nichž jsou největšími Kublovský a Pařezový potok. V minulosti bylo Údolí ticha vyhledávaným cílem trempů, kteří zde tvořili své osady. Nejznámější byla osada Rikatádo.
Celým územím Vás provede naučná stezka Údolí ticha.
Geologie
Celá oblast Údolí ticha byla v době prvohor zaplavena mořem. Následkem usazování skořápek mořských živočichů (amotinitů, trilbitů, a dalších) zde vznikly usazené horniny typické pro oblast Barrandienu. Jistě by zdejší oblast byla podobná Českému krasu nebýt třetihorní vulkanické činnosti, kterou ovlivňovali zejména sopky Velíz, Zámecký vrch, Krušná hora a další vetší či menší vulkány.
Metamorfované (přeměněné) horniny vznikají ze všech druhů hornin v důsledku vysokých teplot, tlaků a chemizmu prostředí, kterým jsou horniny v zemské kůře vystaveny. Stavba hornin se přizpůsobuje novým podmínkám, které jsou odlišné od podmínek, za kterých vznikaly. Výsledný stupeň přeměny závisí na délce působení a velikosti těchto činitelů.
Podle příčiny rozeznáváme tyto hlavní způsoby přeměny hornin v kontinentální litosféře:
- dynamickou (tlakovou) metamorfózu
- kontaktní (dotykovou) metamorfózu
- šokovou metamorfózu
- regionální (oblastní) metamorfózu
Dynamická metamorfóza
Tento typ metamorfózy postihuje horniny v oblastech zlomů zemské kůry nebo při vzniku příkrovových pohoří, kdy dochází vlivem tlaku a posunů zemské kůry k rozdrcení (kataklázi) hornin na malé úlomky nebo až na prach. Časem pak dojde k jejich opětovnému zpevnění. Takto vzniklé horniny se souhrnně označují jako kataklazické. Na takových místech, jako je např. zlom San Andreas v Kalifornii nebo Velký alpský zlom na Novém Zélandu, dosahují pásma drcených hornin šířky několika kilometrů.
Příklady dynamicky metamorfovaných hornin:
Tektonická brekcie je přeměněná hornina, ve které jsou větší, ostrohranné úlomky původní horniny (tzv. protolitu) zpevněny tmelem a je výsledkem nízkého stupně metamorfózy. V úlomcích je zachována stavba původní horniny. Další možné názvy jsou protomylonit, kataklazit nebo kakirit.
Mylonit je jemnozrnná kompaktní hornina. Zrna jsou tak malá, že z nich není možné zjistit stavbu původní horniny. Tato hornina je výsledkem středního stupně metamorfózy. Blastomylonit vzniká rekrystalizací mylonitu.
Ultramylonit je výsledkem vysokého stupně přeměny. Jsou to homogenní horniny s náznaky paralelní stavby.
Kontaktní metamorfóza
Působením žhavého magmatu na starší horniny vznikají kontaktně metamorfované horniny. Vedle vysokých teplot a tlaků zde působí také plyny a páry, které se z magmatu uvolňují a obohacují okolní horniny o nové prvky. Okolo magmatického tělesa se tak vytváří oblast přeměněných hornin, která se nazývá kontaktní dvůr nebo také kontaktní aureola. Doba, po kterou způsobuje magmatické těleso přeměnu okolní horniny závisí (kromě mnoha dalších okolností) na jeho průměru (šířce). Udává se, že u tělesa o průměru 1 m to jsou 3 dny, při průměru 100 m to je 100 let a při 1000 m již 10 000 let. Pro ilustraci: středočeský pluton má rozměry přibližně 146 × 30 km a jeho kontaktní dvůr má nejčastěji šířku 300 až 500 m.
Příklady kontaktně metamorfovaných hornin: kontaktní břidlice, porcelanit, kontaktní rohovec
Šoková metamorfóza
Šoková metamorfóza vzniká náhlým zvýšením teplot a tlaků. Příčinou může být např. úder blesku, hoření uhelných slojí nebo dopad velkého meteoritu. Tento druh přeměny se někdy řadí do kontaktní metamorfózy.
Příklady šokově metamorfovaných hornin:
fulgurit (bleskovec) – hornina vzniklá přetavením a zesklovatěním po úderu blesku. Teplota při přeměně může dosáhnout až 20 000 K.
karbonit (přírodní koks) – vzniká přírodním vypálením uhelných slojí (nebo kontaktem uhlí s magmatem).
porcelanit – vzniká tzv.vypalovací metamorfózou z jílovitých břidlic při vypálení uhelných slojí.
Regionální metamorfóza
Podrobnější informace naleznete v článku Regionální metamorfóza.
Regionální metamorfóza postihuje horniny na rozsáhlých územích (stovky až tisíce km²). Vlivem teploty, všesměrného (geostatického) tlaku způsobeného tíhou nadložních hornin nebo jednosměrným horotvorným tlakem vznikají nejčastěji horniny nazývané krystalické břidlice. Nerosty původních hornin překrystalovaly a uspořádaly se ve směru působícího tlaku. Vzniklé horniny mají většinou plošně paralelní stavbu. To znamená, že šupinkovité, tabulkovité nebo sloupečkovité minerály jsou uspořádány do paralelních (rovnoběžných) ploch. Jiné názvy pro tuto stavbu jsou břidličnatost a foliace. Přeměna byla často umocněna pronikáním par a roztoků z magmatu nacházejícího se v hlubších vrstvách litosféry.
Příklady regionálně metamorfovaných hornin:
parabřidlice – souhrnné označení pro krystalické břidlice vzniklé přeměnou usazených hornin (jílové a písčitojílovité břidlice). Podle stupně přeměny rozlišujeme:
fylit – nízký stupeň přeměny.
svor – střední stupeň přeměny.
pararula – vysoký stupeň přeměny.
ortobřidlice – krystalické břidlice vzniklé přeměnou vyvřelých hornin (žula, syenit).
ortorula – vysoký stupeň přeměny
migmatit – výrazně páskovaná hornina
mramor (krystalický vápenec) – z vápence ve všech stupních přeměny
grafitová ložiska – přeměnou uhelných slojí
Metamorfózou zde vzniká dominance břidlice, jež místy navazuje na droby.
Břidlice
Břidlice je označení pro usazené částečně metamorfované horniny s jemnou zrnitostí vzniklé z jílovců a prachovců. Obsahuje především minerály biotit, muskovit a andalusit. Břidlice mívají černou až šedou barvu; vyznačují se dobrou rovinnou štěpností, takže z nich lze snadno vytvářet tenké desky. Relativní permitivita εr břidlice je 6,5 až 7,5. Díky dobrým izolačním vlastnostem včetně izolace vůči elektřině, se břidlice používala i jako součást různých elektrických rozvaděčů a relé pro elektrické motory. Někteří pak používají dodnes břidlice pro ostření nožů. V místech těžby břidlice se kvalitní pláty břidlice používaly i pro náhrobní kameny. Břidlice obsahují metan, který je možno těžit jako tzv. břidlicový plyn. Hořlavé ropné břidlice se využívají jako nepříliš kvalitní palivo. V Česku se hojně vyskytují např. v Nízkém Jeseníku a Barrandienu. Díky nízké tepelné vodivosti se z moravských břidlic vyráběly soustružením za druhé světové války i těsnící kroužky pro německé rakety V-2. V protikladu k břidlicím stojí skaliny, tj. metamorfované horniny se všesměrovou strukturou, které proto nelze štípat. Břidlice také může obsahovat fosilie organismů.
Droba
Droba je sedimentární hornina, přesněji druh slabě vytříděného pískovce s obsahem základní hmoty vyšším než 15 %. Základní hmotu drob, která je obvykle druhotná, tvoří většinou jílové minerály a silt. Písková zrna představuje směs živců, křemene, slíd a úlomků hornin (tzv. litických úlomků). Vzniká především v mořském prostředí. Barva horniny je nejčastěji šedá a velikost zrn je různá, od jemné po hrubou.
Slovo droba je odvozeno od drobných úlomků, které tvoří horninu. Německý termín grauwacke použil poprvé G. S. O. Lazius v roce 1789 podle starého hornického výrazu z pohoří Harz.
Mineralogie
Třetihorní činností se také do hornin dostávají minerály.
Mezi jednotlivými vrstvami břidlice tak můžeme pozorovat vrstvy bílých minerálů.
|