Deset Křížů
Kříž je jedním z nejstarších a nejznámějších symbolů, který užívá několik náboženství, a to zvláště křesťanství. Jedná se o geometrický obrazec, skládající se ze dvou úseček či obdélníků, které zpravidla svírají pravý úhel, a dělí tak jednu nebo obě úsečky vedví.
Tento symbol může označovat rozdělení světa na čtyři elementy či světové strany, případně popisovat spojení božského (vertikála) a lidského či světského prvku (horizontála).
Kříž (lat crux) však také označuje nástroj pro popravu ukřižováním, užívaný ve starověku Babyloňany, Féničany, Peršany nebo Kartáginci, od kterých jej převzali Římané (neužívali jej však Egypťané a Řekové). V římské říši sloužil k popravě zločinců – otroků, politických buřičů a těch, kdo nebyli římskými občany. Kříž mohl mít různou podobu; kromě tradičního tvaru † se mohl podobat písmenům T nebo X. Vzhledem k tomu, že na kříži byl popraven i Ježíš Kristus, stal se kříž, počínaje 5. nebo 6. stoletím, typickým znamením křesťanství.
Svastika
Svastika (něm. swastika; ) je indo-evropský indický název druhu Hákového kříže s ohnutými či zalomenými rameny (většinou v polovině a do pravého úhlu). Existuje pravotočivá varianta s významem mužství či slunce a levotočivá varianta s významem ženství dle indické Tantry.
Obecný název pro tento symbol je Hákový kříž nebo jen Kříž. Jeho jednotlivé varianty se potom nazývají například Fylfot, Gammadion nebo Svastika. Kříže mají svůj název podle oblasti používání.
Svastika se vyskytuje v mnoha kulturách po celém světě buď jako náboženský symbol, symbol různých organizací a politických směrů nebo prostě jako dekorativní prvek. Dnes je v západní kultuře pravotočivá svastika známá především jako hákový kříž (něm. Hakenkreuz), symbol nacismu.
Jako dekorativní prvek, možná i se symbolickým významem, se svastika objevuje již v době neolitu. Nejstarší nálezy svastiky jsou na keramických střepech z dnešního Íránu a z Balkánu – oba asi z 5. tisíciletí př. n. l. (levotočivá jako jeden z více než 200 symbolů/znaků písma kultury Vinča). Z rané doby bronzové jsou známy nálezy svastiky v lokalitě Sintašta na jižním Uralu v Rusku. Svastika byla známá také v Harappské kultuře (2.-3. tisíciletí př. n. l.), odkud se snad dostala do hinduismu a buddhismu, kde se dodnes užívá jako symbol štěstí. Později se svastika objevuje u Chetitů, u různých Semitských národů a dalších.
Svastika se jako náboženský symbol používala v mnoha kulturách po celém světě, dodnes se užívá prakticky ve všech filosoficko-náboženských učeních indického původu – v buddhismu, hinduismu i v džinismu . Ve všech těchto náboženstvích je to mnohoznačný symbol, obecně je chápána jako symbol štěstí. V hinduismu je svastika považována za výjimečně svatý a pozitivní symbol, je proto velice často používána při všech možných příležitostech.V buddhismu je opět svastika mnohoznačný symbol. Reprezentuje zde dharmu, univerzální harmonii a rovnováhu protikladů. V křesťanství se svastika používala jen v minulosti, a to jen dosti okrajově.
Archeologické nálezy svastiky u mnoha starověkých indoevropských národů (Řekové, mj. i v Tróji), Chetité, Germáni, Peršané) vedly k teorii, že svastika byla původně obecně indoevropský symbol. Tato teorie se na přelomu 19. a 20. století velmi rozšířila a svastika získala v Evropě a v USA velkou popularitu. Byla chápána jako symbol štěstí, a tak se používala v mnoha různých emblémech jak civilních organizací, tak i vojenských jednotek.
Keš naleznete na souřadnicích:
N 49° 18.X E 018° 00.Y
X a Y naleznete v některých z keší Deset Křížů
Upozornění:
Tato keš, stejně jako celá série bude na jaře 2018 archivována, proto s odlovem neváhejte.
