Geologický vývoj a stavba Orlických hor
Ve starohorách zalívalo Orlické hory, stejně jako velikou část českého masívu, moře. V něm se usazovala mohutná souvrství písčitých, jílovitých a jílových hornin. Na dně moře vytékala láva a vznikaly vyvřeliny jako je čedič. Variského vrásnění byl horotvorný proces, ke kterému došlo v prvohorách. Tehdy vznikaly metamorfované horniny a došlo k výstupu magmatických hornin. Přeměněné horniny - ruly a svory, tvořily krajinu před záplavou tropického křídového moře, které zatopilo území Čech v poslední třetině druhohor.
Orlické hory vznikly alpinsko-himalajským vrásněním v období třetihor. Poklesy a zdvihy jednotlivých skalních bloků starého podloží i s mladšími sedimenty došlo k formování pestré směsice hornin zcela rozdílného stáří.
Podorlická pahorkatina je geologicky velmi různorodým územím, v němž se střídají krystalické horniny s prvohorními, druhohorními i třetihorními sedimenty. Tento předěl mezi Orlickými horami, Českou tabulí a Zábřežskou vrchovinou dosahuje od Červeného Kostelce až k Bělé u Jevíčka délky přes 100 km. Během geologického vývoje celku zde došlo nejen k dílčímu výzdvihu území saxonským vrásněním a jeho povrchové modelaci v další období, ale také k poklesům zejména, v oblasti Lanškrouna a Ústí nad Orlicí. V nejmladších třetihorách se zde dokonce vytvořil mořský záliv, k němuž směřovaly mnohé říční toky.
V oblasti mezi Horní Čermnou a Lanškrounem a také v Ústí nad Orlicí a České Třebové vznikly v mladších třetihorách mořské a brakické (z poloslaných vod) usazeniny písčitých slínů a písků.
Opuka
Opuka vznikla právě usazením a zpevněním jílovitého, vápenitého a písečného materiálu (do velikosti 0,02 mm) různého původu (křemen, živec, slída, hematit, pyrit, kalcit apod.) na dně mělkého křídového moře. Vzhled, barva i štěpnost opuk se od sebe někdy poměrně liší. Rozdíly způsobily významné proměny druhohorní mořské pánve i jejího pobřeží a odlišné chemické složení jílových částic horniny i tmelu. Působením tektonických tlaků v zemské kůře došlo k rozpukání zpevněných písčitých usazenin křídového moře. V opukách a pískovcích tak vznikl systém puklin, které pak hlavně podzemní vody a prosakující povrchové vody dále svoji korozivně erozní činností dotvářely. Pevné opuky s kvádrovitou odlučností i místní ruly se v minulosti těžily na několika místech v okolí jako stavební kámen.
Slovo opuka prozrazuje, že jde o horninu, která se poměrně snadno odděluje („puká“) podle vrstevních spár i puklin a této vlastnosti se odedávna využívá i ve stavebnictví, případně v sochařství.
Odkryté lomové stěny poskytují pohled na geologické sedimentární jevy. Je zde možné uvidět vrstevnatou stavbu sedimentu, uložení vrstev a jejich sklon. Mohutné lavice pevných opuk se střídají s vrstvičkami méně pevnými a slabšími, které jsou postiženy rychlejším zvětráváním.
Opuka je usazená hornina, prachovitý druh slínovce. Vyskytuje se v barvách žlutohnědé, nažloutlé a bělošedé. Je zde možné najít pozůstatky původního mořského života a nebo pozůstatky rostlinných zbytků – větvičky jehličnatých stromů a nebo zbytky dřeva a kůry. Mořský původ potvrzuje zelený minerál glaukonit, který je přítomen ve formě malých zelených zrníček.
Slovo „opuka“ se sice běžně užívá, ale vědecká petrografie (tedy nauka o horninách) se mu obvykle vyhýbá. Klasifikačně správné označení těchto běžných hornin bývá většinou spongilitický písčito-vápnitý jílovec.
Jaký je rozdíl mezi slínem a slínovcem? Jako slín označujeme nezpevněný sediment tvořený směsí jílovité a prachovité frakce s karbonátovou hmotou. Zpevněná hornina obdobného složení se označuje jako slínovec. Obsah karbonátové složky se pohybuje v rozmezí 20–80 %. Horniny s obsahem 50–80 % karbonátů se někdy označují jako vysokoprocentní slíny, resp. slínovce. Terminologicky není takové označení hornin správné, ale tento pojem je poměrně vžitý a jedná se o běžné typy hornin.
Otázky:
1) Odhadněte přibližně výšku opukové stěny (v metrech) v nejvyšším bodě.
2) Prohlédněte si nejdelší úsek stěny. Zde jsou dobře patrné jednotlivé kvádry. Spočítejte kolik přibližně stejně velkých kvádru je zde na sobě.
3) Stojíte čelem k hlavní části stěny, po vaší pravé ruce se rozkládá další menší část. Najdete zde výraznými vertikálními puklinami oddělený kus opuky, směrem k vrcholu zužující se. Určete jeho sklon.
4) Od čeho je odvozen název opuka?
5) Jakou barvu má glaukonit a jak vypadá?
Odpovědi zašlete emailem přes profil a nebo přes messages centrum. Rovnou logujte, pokud bude některá z odpovědí špatně, ozvu se.