Byl 1. maj, byl lasky cas, a hrdliccin zval ……
Byl 1. maj a kamaradka usporadala dalsi vypravu s nasimi pesany.
Je 13:00 a ja „pristavam“ na park pointu a vypoustim z auta chlupate cleny Cavalier Teamu. Vyrazi okamzite na misto srazu.
Na uvodkach se potkavaji se svymi psimi kamarady a bleskove vytvari deseticlenne ozubene komando.
Za chvili se jiz vydavame na planovanou trasu. Dnesek je ve znameni zelene - vsude jasne zelena trava, zelene rasici obili, sveze zelene stromy. A znacna cast planovane cesty vede po turisticke zelene.
Jdeme smerem na zapad a po priblizne 340m odbocujeme na travou zarostlou cestu vedouci na sever. A po nekolika desitkach metru se norime do lesa.
A zatimco vsechny fenecky a vetsina psu se sporadane drzi u svých panecku, Rubensovi se rozzari ocka, zavetri, a nadsene mizi v lese.
Vydava se na lov, chce udelat radost paneckovi a donest potravu pro smecku.
A ja si mohu ukricet hlasivky a vykoukat oci.
Ciste hnedy pes a les – uzasna kombinace pro hledani. Nastesti se Rubens nechava vzdy po chvilce odvolat a tak priskoky pokracuje nase kavaliri vyprava dal.
Pote, co jsme zdarne urazili nejakych 1150m z dnesni planovane trasy, Rubens zavetril a zmizel v neprostupnem housti na leve strane cesty. Opet zustavam stat a zkousim vykonnost svých hlasivek. Tentokrat marne. Rubens je na lovu …
A zatimco se snazim marne privolat toho zrzouna, z nevelke vzdalenosti slysim:
"Ty blaho, to je nadhera. Honem pojd, to musis videt."
"Nemuzu, Rubens zmizel. Co tam mas ?"
"Nech se prekvapit, je to uzasny. Pohni !"
"Vydrz, za chvili. Jen co se ten hajzlik vrati."
Konecne se vetve pohnou a vynori se zrzek a v tlamicce mi hrde nese ohlodanou lebku srnky.
To, ze jsem na mrtvici z jeho neustaleho mizeni, mu neubira na nalade a svým potutelnym usmevem mi rika:
"Vidis, panecku, jak jsem sikovnej a jak se umim postarat o kamarady ?"
Konecne jsem ho presvedcil, aby svuj ulovek pustil z tlamicky. Odkladam pozustatky srnecky na parez a spolecne vyrazime po ceste za ostatnimi. A priblizne po stovce metru najednou konci housti po leve ruce a ja ziram s otevrenou pusou na nadherny, az neskutecny vyhled do krasneho udoli Vysociny.
Chvili nevericne koukam, ale pak se vzpamatovavam a saham do ruksaku pro fotak.
Zacinam fotit a slysim:
"Vylez si na ten zebrik, odtam uvidis lepe."
Samozrejme ma pravdu a tak stoupam o metr vyse a ziskavam mnohem lepsi uhel zaberu. Cvakam jeden snimek za druhym a najednou slysim:
"Hele, Miro, Rubens si neco vyhrabal a zere to."
"A sakra ! Kde ?"
"No hned tady, mezi tema dvema modrinama."
Skacu z zebriku dolu a vyrazim na misto.
Nekolik kroku a vidim Rubense, jak zapasi s nejakou kosti.
Zatmelo se mi vztekem pred ocima a ritim se k nemu. A znovu se mi zatmelo pred ocima – prehledl jsem kus volne leziciho stareho kmene a dopad na zem hodne bolel.
Nechavam Rubense Rubensem a lezu zpet na cestu. Po chvili pomiji nejhorsi bolest a ja se mohu napit. Pak jeste tatranka a vyrazime dal. Zrzka si uz pro jistotu beru na voditko.
Po chvili saham do kapsy, ktera se mi zda nejak prazdnejsi.
"Sakra – ja jich tam cast ztratil."
"A kolik ?"
"Nevim, asi pulku."
"Vratime se pro ne ?"
"Ne, sebereme je, az se budeme vracet."
Pomalu pokracujeme cestou dal, a po chvili – dalsi nadherny vyhled.
Neverime svým ocim – necekana parada.
Opet vytahuji fotak a cvakam snimky jeden za druhym.
Kdyz jsme se dostatecne vynadivali a nacvakali dostatek fotek, chystame se jit dal.
"Hele – kde mam bundu ?"
"To nevim. A kde mas Rubense ?"
"Nevidim ho."
"Podivej, tamhle je ten hajzlik. U toho krasnyho stromu. A lezi na tve bunde."
"To neni mozny. On si ji tam odtahl a udelal si z ni pelech!"
"Rubensiiiiiiii !"
Nez jsem k nemu dosel, probehla mu tesne pred snupakem veverka a zmizela i s koristi na strome. Rubens vystartoval jak raketa, ale nemel sebemensi sanci. Ale pozorovat jeho zoufalou snahu vylezt za veverkou na strom, to bylo neco uzasneho.
Sebral jsem bundu, sebral voditko s Rubensem a vyrazili jsme s celou smeckou dal.
Cestou jsme nevericne zirali na nadherne rozlozite buky – sen kazdeho stromolezce.
Po chvili jsme dosli k Josifkovi, posedeli a posvacili.
"Tak pojd, jdeme dal. "
"A my se nebudeme vracet ? Vzdyt jsi chtel posbirat tu pulku."
"To uz je zbytecne, uz se nekde vysypala i ta druha pulka. A vlastne - ja ztratil uplne vsechno."
"A ty to tam nechas ?"
"Treba to nekdo najde a udela mu to radost."
Pokracovali jsme dale do kopce, objevili tajuplny krizek v lese, vynorili se na poli, kde psi vyrazili behat a my objevili zase uplne jine vyhledy.
A pak uz jen navrat k autum a odjezd. Uz jen prejit krasne rovne pole, kde zacina rasit obili a kukurice. Tady se uz prece nemuze nic stat.
To jsme si aspon mysleli. Vzdyt uz auta vidime, jdeme po ceste a nejsou zde zadne prekazky.
Ale to by nebyl Rubens, kdyby nam to nezpestril. Vsichni pesani uz byli v autech a zrzek pojal odjezd po svem – objevil jednu jedinou, blativou, kaluz v celem sirem okoli a sel se chladit …
S Rubensem se clovek nikdy nenudi. Doufam, ze ani vy se s nim nudit nebudete.
POZNAMKA:
Pri trech navstevach nam umisteni finalky vzdy ukazovalo jine, vyrazne odlisne, souradnice. Tak berte, prosim, v potaz, ze 10m zde nic neznamena a pri hledani se ridte spise citem.
FTF: Sinuhet
STF: honza.c
TTF: PALROS, Libor S, Vylda, honza.h
10.3.2024:
Doslo k posunu finalky o nekolik metru.
Takze od mista vypoctene finalky hledejte cca 30m na JV.
Za dobu existence krabky priroda a lesaci trosku zapracovali, takze vyhledy jsou ponekud zarostle (ale jsou) a housti je trosku prorezano. Cti peclive listing a premyslej. 
EDIT 30.3.2024:
Dnes jsem zjistil, ze oploceni zmizelo, vali se na zemi pletivo. Tim padem zmizel i "zebrik" pres oplocenku, ze ktereho jsem fotil prvni vyhled. O to více jsou dulezite udaje o vzdalenostech v textu.