Každá obec nebo město by mělo být právem hrdo na osobnosti, které se v daném místě narodily, přebývaly nebo prožily celý svůj život a sem tam není na škodu si tyto osobnosti připomenout, nehledě na to jestli jejich činy byly velké nebo malé.
Ludvík Podéšť
Ludvík Podéšť, nazývaný často v období svých začátků skladatelem radostných písní, se narodil 19. prosince 1921 v domě č. 94 v Dubňanech, manželům Martinu a Františce Podéšťovým. Hudební nadání zdědil po matce, která hrála dobře na klavír a podporovala synovu lásku k hudbě. Když se roku 1932 stal žákem Státního reálného gymnázia Josefa Klvani v Kyjově, chodil na hodiny k tamějšímu profesoru Slezarovi. Hrál i ve studentském orchestru, ovládal výborně klavír, ale hrál také na fagot, harmoniku, saxofon a kytaru.
Ještě za studií na gymnáziu založil v Dubňanech studentský orchestr. Zajímavé na tom bylo, že hráli taneční skladby podle not, které jim zdarma poskytoval v té době nejlepší taneční orchestr v českých zemích – R.A. Dvorský a jeho Melodyboys. Když se orchestr vlivem válečných událostí a soukromých problémů jeho členů rozpadl, založil L.M. Podéšť pěvecký sbor trampských písní, tzv. Veselou sedmu. Ta několikrát účinkovala i v brněnském rozhlase. Jako student kyjovského gymnázia psal také verše, které podepisoval pseudonymem Ludvík Binovský.
Po maturitě v roce 1940 se zapsal na brněnskou konzervatoř do kompoziční třídy profesora Jaroslava Kvapila. Rok 1942 ho postavil před hrozbu totálního nasazení – jako všechny z ročníku 1921. Otcův vliv mu pomohl, aby se dostal do Baťovy kanceláře ve Zlíně a po vybombardování Zlína do Ratíškovic. V září 1945 se vrací na konzervatoř a zároveň se stává posluchačem Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, studuje hudební vědu. Ještě před dosažením absolutoria konzervatoře a doktorátu filozofie pracoval už jako referent v brněnském rozhlase. Také komponoval písničky pro brněnský mládežnický soubor Radost. V té době vznikají Podéšťovy masové písně, které byly v 50.letech tak oblíbené. Zpívají je různé soubory, jsou vysílány v rozhlase, ozývají se na gramofonových deskách. Napsal jich kolem stovky – Jde Frantík kolem zahrádky, Všichni jsme mladí, Havířská mazurka, Dobrý den a jiné.
V roce 1953-56 se stává uměleckým vedoucím Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého. Pro soubor napsal celou řadu písní, které přinesly souboru popularitu i uměleckou úroveň.
Roku 1959 se L.M. Podéšť stává vedoucím hudebního vysílání Československé televize, ale po dvou letech se s televizí rozchází.
V padesátých letech dochází ke krizi masové písně a začíná se uvolňovat přístup k oblasti taneční hudby a jazzu. Taneční písně Podéšťe z té doby jsou dokladem, jak se snažil reagovat na podněty, které přinesl vývoj společnosti. Úspěšně se mu to podařilo při návratu charlestonu – „Babičko nauč mě charleston“, - později se snažil využít twistu, a dokonce zachytil nástup slowrockové vlny. I nadále pracoval na skladbách větších forem. Uplatnil své nadání také jako skladatel filmové hudby – jmenujme alespoň rapsodicky vážnou hudbu z filmu Advent, nebo veselé melodie z filmu Zítra se bude tančit všude či Valčík pro milion. L.M. Podéšť byl i úspěšným hudebním dramatikem. Napsal operu Hrátky s čertem na námět Jana Drdy, zhudebnil Apokryfy Karla Čapka.
V roce 1966 odjíždí Podéšť do Maroka, kde působila jeho žena jako lékařka. I v Maroku intenzivně pracuje, zabývá se poznáním marocké hudební kultury. Že na něj marocká hudba zapůsobila, dokazují dvě symfonické skladby, které zde vznikly: Hamada a Tartita. Šestnáct dnů před premiérou Tartity – 27. února 1968 náhle umírá. Je pochován v Praze na vyšehradském Slavíně.