Úvodem
Tato série keší je věnována zaniklým obcím na území bývalého vojenského újezdu Ralsko. Je připomenutím pomíjivosti veškerého lidského konání a měla by vést k zamyšlení: i to, co se nám dnes zdá věčné a dokonalé, může v krátkém čase zmizet v propadlišti dějin a u dalších generací upadnout v zapomnění.
Tematiku série lze číst i jako završení nepříliš úspěšného procesu kolonizace oblasti mezi městy Doksy, Mimoň, Osečná a Mnichovo Hradiště. Počátky souvislého osídlení se datují od 13. století, dnes nevýrazná obec Kuřívody (správní centrum novotvaru „město Ralsko“) byla založena v r. 1279 jako královské město Freistadt, mnoho dnes zaniklých vsí stálo již na konci 14. století. Snaha o hospodářské zvelebení do té doby jen řídce obydlené a převážně lesnaté krajiny tvrdě narážela na přírodní limity. Na pískovcovém podloží, jen místy s překryvy hlinitějších sedimentů, se rychle ztrácela voda a půdy byly často málo úrodné. Současné přírodovědné poznání ukazuje, že se zde od staršího holocénu (za cca posledních 8000 let) jen málo měnila vegetace a v této souvislosti se dnes hovoří o středoevropské tajze. Nepočetné obyvatelstvo se potýkalo s nedostatkem vody, sídla hospodářsky stagnovala, střídavě se vylidňovala a některá i posléze zanikla. Industrializace se oblasti vyhnula širokým obloukem.
Po staletí se zde stýkaly německé a české kulturní vlivy. Přestože řada sídel byla ve středověku založena českými osadníky, nakonec v nich výrazně převládlo německé obyvatelstvo. To pak mělo tragický důsledek v nuceném vysídlení velké většiny obyvatel po konci 2. světové války a usnadnilo rozhodování o budoucím vojenském využití tohoto rozsáhlého území.
I když opuštěné domy byly zčásti nově osídleny příchozími z vnitrozemí Československa, případně i dalších zemí, ještě v r. 1946 bylo definitivně rozhodnuto o zřízení „Vojenského výcvikového tábora Bezděz“ a během následujícího roku proběhlo vysídlení většiny obcí. Dnem 1. 7. 1950 byl zřízen Vojenský újezd Ralsko, krátce poté byla vyklizena zbylá sídla. Celkem zasáhl vojenský újezd na území asi 30 obcí, většinou ale v podobě záboru rozsáhlých, převážně neosídlených území, zejména lesů. Beze zbytku zaniklo více než 15 vsí a osad, další byly zničeny zčásti, případně byly obsazeny armádou a přestavěny pro vojenské účely.
V r. 1968 přešel vojenský újezd do užívání sovětské armády, ta jej opustila v r. 1991, následně došlo ke zrušení vojenského újezdu a jeho předání civilní správě. K obnově zaniklých sídel ale již nedošlo a těžko lze očekávat, že by se tak v dohledné budoucnosti stalo.
Přestože vojenský újezd zanikl, na jeho území stále hospodaří státní podnik Vojenské lesy a statky. Ten na jeho významné části zřídil oboru Židlov, která je s rozlohou 3786 ha druhá největší v Česku. Na rozdíl od jiných obor je zde umožněn omezený pohyb veřejnosti, podmínky vstupu se ale od založení obory v r. 2000 postupně zpřísnily (což má i důsledky pro legální dostupnost keší). V r. 2011 byly do obory vysazeni zubři, kteří se zde úspěšně aklimatizovali. Kromě nich je zde hojnost jelení, mufloní, dančí a černé zvěře. A také, zejména na podzim, myslivců.
Z dřívějších obcí se většinou dochovaly jen sotva patrné pozůstatky zástavby, neboť je armáda cíleně likvidovala. Na některých místech jen cvičené oko pozná, že zde před mnoha desetiletími žili a pracovali lidé. Krajina širokého prostoru se pronikavě změnila (což má ale do značné míry širší platnost pro celé bývalé Sudety). Tam, kde kdysi bývala pole, louky, sady či cesty, nacházíme dnes terén přetvořený těžkou vojenskou technikou a výbuchy munice, zarostlý vysokými lady a pionýrským lesem. Postupem času se rozpadla nebo spíše byla zdevastována či zdemolována i většina vojenských objektů, jen některé nalezly nové uplatnění. Tyto objekty ale většinou stojí, resp. stály mimo bývalá sídla, v nichž jsou umístěny keše.
Halbehaupt – Polohlavy (Palohlavy)
Zaniklá obec je situována na náhorní planině, v mírném svahu převážně východní orientace, v nadmořské výšce 370-380 metrů. První písemný doklad se vztahuje k r. 1396. Německé a české jméno má shodný význam, což je spíše neobvyklé. Jeho možný výklad viz níže. Dnes užívané jméno Palohlavy je novodobou zkomoleninou, která se objevuje až po r. 1918. Zastavovací plán ukazuje na české kolonizátory. Obec má centrální náves, která na jihu pokračuje v podobě úzké ulice. Větší část zástavby je soustředěna kolem tohoto komunikačního prostoru. Nachází se zde i řada drobných nádrží – rybníčků, které sloužily k zachycování srážkové vody, tedy komodity, která v této oblasti měla strategický význam. Voda byla uchovávána i v podzemních cisternách. Další část zástavby tvoří vnější prstenec, především na západním, výše položeném okraji sídla. Na návsi stála i kaple, dle některých zdrojů filiální kostel.
Sommer (1834) uvádí, že v Polohlavech stálo 48 domů a žilo zde 310 obyvatel. V r. 1887 zde mělo žít již 399 obyvatel, poté ale jejich počet klesal. V r. 1899 se uvádí 302 obyvatel a 61 domů, v r. 1924 to bylo 239 obyvatel a 57 domů, v r. 1939 počet obyvatel klesl na 218.
Obec náležela k farnosti Svébořice (Schwabitz). Nacházela se zde jednotřídní škola, kterou v r. 1913 navštěvovalo 48 žáků. Pošta byla v Olšině (Wolschen). Od r. 1914 byly Polohlavy napojeny na vodovod a v r. 1922 byly připojeny k elektrické síti.
Další zajímavé informace z adresáře z r. 1924:
- představený obce: Wenzel Suske.
- Družstva: Skladištní družstvo Mimoň, Mlékárenské družstvo Olšina (Wolschen)
- Spolky: dobrovolní hasiči, německá zemská mládež, rolnický a lesnický spolek, místní skupina Svazu Němců v Čechách
- Banky a spořitelny: Raiffeisenkasse s Olšinou (Wolschen)
Průmysl, obchod, řemesla:
- pekař: Josef Kirschner 51
- dámská krejčová: Elsa Neswadba 47
- pohostinství a ubytování: Barbara Fritsche 26, Josef Suske 54
- obchod se smíšeným zbožím: Josef Kirschner 51, Josef Suske 54
- obchodník se zemědělskými produkty: Josef Bergmann 27
- kovář: Friedrich Pirzkall 28
- obuvník: Johann Koci 26
- truhlář: Franz Bergmann 12
Dnes je vesnice z větší části zarostlá náletovými dřevinami, z velké části lipami. Severní část obce má bezmála charakter pralesa, jehož zvláštní půvab časně zjara umocňují záplavy bledulí a místy i sněženek. Z opuštěných domů zůstaly většinou jen sklepy, často zavalené a podzemní nádrže na vodu. V jižní části obce se nachází poměrně zachovalý větší rybníček, z něhož se napájí početná zvěř. Vesnice leží uvnitř obory Židlov, malá část zástavby se ale nachází vně jejího oplocení, které probíhá při severním okraji vsi.
Doplňující údaje ze serveru Zaniklé obce:
Palohlavy leží 3 km jižně od Svébořic. Místní název Palohlavy je odvozován od původního Huoba = Hubě, (německy výtěžek, zisk z vyklučení krajiny) Halbe Hube = polovina zisku = vzniklo Halbehaupt, což přeloženo do češtiny znamená polovina hlavy (čela) čili český Polohlavy. Pro český původ názvu obce existuje jiný pramen. Palohlavy jsou prý odvozeny od nepodařeného stětí hlavy, kdy kat uťal odsouzenci pouze polovinu hlavy. V oblasti kde se střetávaly český a německý element je těžko rozhodnout na pouhém základě zápisů zda byl původně německý název počeštěn či zda tomu bylo naopak.
V roce 1887 měly Palohlavy ještě 399 obyvatel. Toto číslo v důsledku útěků ze země klesl v roce 1907 až na 275 obyvatel. Při sčítání lidu 31. prosince 1910 bylo uvedeno 61 domů, z nichž bylo 59 trvale obýváno. V roce 1921 zde bylo 59 domů, 263 obyvatel z toho 30 Čechů a 233 Němců. Stejně jako v okolních obcích měli problémy s vodou. V roce 1914 byl zřízen vodovod. Do té doby se voda získávala ze 2 veřejných a 11 soukromých studní.
Jako pamětihodnost v Palohlavech je možno uvést Kříž smíření u okresní silnice. Tento měl pouze jeden příčný trám a byl lidově pojmenován jako Schnittekopf (Uřezaná hlava) či také Pferdekopf (Koňská hlava). Dle pověsti mělo na tomto místě stát v kruhu 12 pomníků a mělo to být údajně popraviště. Vypráví se také, že při jedné popravě si kat počínal tak nešikovně popravčím mečem, že uťal odsouzenci pouze půlku hlavy a druhá zůstala na krku. (viz výše).
A k současnému stavu ze serveru Zaniklé Ralsko:
Všechny stavby v obci byly zničeny a jsou patrné jen základy zdí, sklepy a vybetonované nádrže na srážkovou vodu. Náves lze poznat jen těžko, nachází se asi 50 metrů vlevo od příjezdové cesty do vsi. Zde stávala škola, kaple, hostinec a památník padlým z první světové války. Zbyly po nich dobře znatelné trosky, porostlé nálety. V obci byl vybudovaný důmyslný systém sedmi rybníčků pro zadržování srážkové vody. Což je největší počet v Ralsku a dodnes se v nich drží voda. Rostou zde také staleté lípy a duby, na kterých lze v korunách vidět kování, kterým byly kdysi zpevněny, aby se nerozpadly.
Obec měla ve své blízkosti hřbitov, nacházel se asi 500 m dále po silnici směrem k Dolní Novině. Do dnešních dnů se zachovaly staré schůdky, co dříve vedly k hřbitovní bráně. Náhrobky leží povalené v trávě, ale většina jich je pod zeminou. Součást hřbitova je i alej starých lip.
(Pozn.: Bývalý hřbitov leží necelý kilometr na SZ a nejsnáze se k němu lze dostat od rozcestí Dědkův odpočinek, u nějž byl nedávno vybudován malý památník zaniklým obcím. Od rozcestí k hřbitovu vede nově vysázená alej, samotný hřbitov se ale nachází v politováníhodném stavu a je stěží rozeznatelný.)
Použité zdroje:
- Blažková J. (1997): Vznik vojenského újezdu Ralsko. – Bezděz 5: 9–46.
- Gabriel F. & Panáček J. (1997): Prameny k dějinám středověkého osídlení vojenského prostoru Ralsko. – Bezděz, 5: 47–72.
- Gebert F. (1913): Adressbuch für den politischen Bezirk Böhmisch Leipa.
- Kunstner J. (1899): Adressbuch des politischen Bezirkes Leipa mit Wohnungsanzeiger der Staedte Leipa.
- Nowey-Schneider (1924): Adressbuch für die politischen Bezirke Böhmisch Leipa und Niemes.
- Schaller J. (1790): Topographie des Koenigreichs Boehmen, darinn alle Staedte, Flecken, Herrschaften, Schloeßer, Landgueter, Edelsitze, Kloester, Doerfer, wie auch verfallene Schloeßer und Staedte unter den ehemaligen, und jetzigen Benennungen samt ihren Merkwuerdigkeiten beschrieben werden. Viertel Theil. Bunzlauer Kreis. – Prag und Wien.
- Sommer J. G. (1834): Das Königreich Böhmen; statistisch-geographisch dargestellt. Zweiter Band. Bunzlauer Kreis. – Prag.
- www.zanikleobce.cz
- www.zanikleralsko.cz
- deutschboehmen.de
- informacni-stredisko-roven6.webnode.cz
- archivnimapy.cuzk.cz/
- lms.cuzk.cz/lms/
- geoportal.gov.cz/web/guest/map
Jak na keš
Keška je uložena v jižní části obce, na dohled od rybníka. V okolí se pohybuje množství zvěře, tak ji snad nějaký kopytník nesežere nebo nenabere na parohy. Kousek odsud mají stanoviště myslivci, dejte si pozor, abyste se neocitli v jejich hledáčku. Kousek odsud mají stanoviště myslivci, dejte si pozor, abyste se neocitli v jejich hledáčku. Pohodlnější cesta vede od louky z východu, romantičtější od severu (v létě se připravte na kopřivy).
Zaniklá vesnice se nachází uvnitř oplocené obory Židlov, kde platí omezení vstupu. Ten sem není vůbec povolen v době od 1. 3. do 15. 4, v měsících září a říjnu je pak možný pouze mezi 9. a 16. hodinou.
Polohlavy leží mimo povolené cyklostezky, na kole se legálně dostanete nejblíže do Olšiny (na jihu) nebo k uzamčené bráně u České Noviny (na severu), což v obou případech obnáší asi 2 km cesty (v jednom směru). Velká část cesty sem přitom probíhá po dobře udržované silnici. Je tedy na každém, jak s touto situací situací naloží, každopádně se chovejte tak, abyste nezadali příčinu k prozrazení a případnému nucenému zrušení keše.
Pokud přijdete od severu, pozdravujte rybáře u rybníčku a zeptejte se ho, zda už něco chytil. Můžete se také zastavit na sotva znatelném hřbitově, který naleznete za novým pomníčkem u rozcestí „Dědkův odpočinek“.
---------------
Deutsch:
Eine freie Serie von zwölf Caches (ohne Bonus), die erinnert an die zwangweise ausgesiedelte und vernichtete Dörfer und Ortschaften in der ehemaligen Militärischen Raum „Ralsko“. Die Kolonisation eines ausgedehnten Gebietes zwischen den Städten Doksy (Hirschberg), Mimoň (Niemes), Osečná (Oschitz) und Mnichovo Hradiště (Münchengratz) begann im 13. Jahrhunderte, wann u. a. die Königsstadt Freistadt (heute Kuřívody) gegründet wurde. An der gespitzten Bergen Ralsko (Roll) und Bezděz (Bösig), sowie auch auf anderen Stellen entstanden feste Burgen. Im breiten Gebiet traffen sich für lange Jahrhunderte deutsche und tschechische kulturelle Einflüsse, doch in allen verschwundenen Ortschaften allmählich deutsche Bevölkerung nahm überhand.
Das Bevölkerungs- und Wirtschaftswachstum wurden von natürlichen Bedingungen erheblich eingeschränkt: die Böden entwickelten sich überwiegend auf Sandsteinuntergrund und waren deshalb nährstoffarm und wurden schnell trocken. Die Wasserversorgung war ein langfristiges Problem für fast alle hiesige Ortschaften. Die Population blieb hier ständig schwach und es gab keine bedeutende Industrialisierung.
Nach dem Zweiten Weltkrieg wurde die deutsche Bevölkerung gewaltsam vertrieben und entvölkerte Dörfer wurden für kurze Zeit von Menschen tschechischen, slowakischen und anderen Nationalitäten besiedelt. Aber schon damals gab es Pläne, einen großen militärischen Raum (Sprengel) zu konsituieren. Er wurde zur Realität nach 1950 und führte zur endgültigen Aussiedlung von fast allen Ortschaften in betreffendem Gebiet. Alle Häusser wurden zerstört, sodass die Überreste von ehemaligen Bebauung heute vielerorts fast bemerkbar sind.
Zwischen den Jahren 1968 und 1991 wurde das Gebiet auschließlich von der sowjetischen Armee benutzt. Auch nach der Abschaffung des militärischen Räumes ist die Landschaft bis heute dem Staatsunternehmen „Militärische Wälder und Güter“ untergeordnet, das im großen Teil des Gebietes (3786 ha) im Jahre 2000 ein ausgedehntes Wildgehege „Židlov“ gegründet hat.
Das Gehege Židlov (der Name stammt vom gleichnamigen verschwundenen Dorf, wo später ein Panzerübungsplatz enstand) ist für Öffentlichkeit mit folgenden Beschränkungen zugänglich: Zutritt ist verboten im September und Oktober zwischen 16 und 9 Uhr, und zwischen 1. März und 15. April ganztägig. Die sog. Ruhezone ist für Öffentlichkeit ganz geschlossen. Die Fahrräder dürfen benutzen nur markierte Radwege.
Dieser Cache befindet sich innen des Wildgeheges und zugleich von zugelassenen Fahrradwegen entfernt ist. Viel Glück beim Suchen!
---
English
An open series of 12 caches is dedicated to abandoned villages inside the former military area Ralsko. The landscape between hills Ralsko a Bezděz was gradually colonized from the 13th century, most villages existed in the 16th century at the latest.
The population and economic growth was fundamentally limited by natural conditions: the soil on prevailing sandstone bedrock was poor on nutritions and easily dried out; the long-term problem was to provide water for humans and livestock.
In the territory meet the German and Czech cultural influences for centuries, but later gradually prevail inhabitats of German nationality. After the World War II the German population was displaced and the abandoned villages were briefly inhabited by incoming from the interior of Czechoslovakia. Not long afterwards, however, it was decided to establish a large military area, which was later named "Ralsko".(Today, the same name is used for an artifficially established municipality including whole former military area.) The villages lying within this territory were evicted and the houses were demolished. The remains of some settlements are hardly noticeable today.
Between 1968 and 1991 the military area Ralsko was exclusively used by the Soviet Army. Even after the abolition of military area is the territory still managed by the state enterprise „Military forests and farms“ which in large part of the territory (3786 hectares) set up a game preserve „Židlov“ in 2000. This enclosure is with certain limitation accessible to the public, bicyclists can use only marked routes. (Closed in September and October from 16 am to 9 am and from 1 March to 15 April throughout the day.)
This cache lies inside the game preserce. Good luck in hunting!