Úvodem
Tato série keší je věnována zaniklým obcím na území bývalého vojenského újezdu Ralsko. Je připomenutím pomíjivosti veškerého lidského konání a měla by vést k zamyšlení: i to, co se nám dnes zdá věčné a dokonalé, může v krátkém čase zmizet v propadlišti dějin a u dalších generací upadnout v zapomnění.
Tematiku série lze číst i jako završení nepříliš úspěšného procesu kolonizace oblasti mezi městy Doksy, Mimoň, Osečná a Mnichovo Hradiště. Počátky souvislého osídlení se datují od 13. století, dnes nevýrazná obec Kuřívody (správní centrum novotvaru „město Ralsko“) byla založena v r. 1279 jako královské město Freistadt, mnoho dnes zaniklých vsí stálo již na konci 14. století. Snaha o hospodářské zvelebení do té doby jen řídce obydlené a převážně lesnaté krajiny tvrdě narážela na přírodní limity. Na pískovcovém podloží, jen místy s překryvy hlinitějších sedimentů, se rychle ztrácela voda a půdy byly často málo úrodné. Současné přírodovědné poznání ukazuje, že se zde od staršího holocénu (za cca posledních 8000 let) jen málo měnila vegetace a v této souvislosti se dnes hovoří o středoevropské tajze. Nepočetné obyvatelstvo se potýkalo s nedostatkem vody, sídla hospodářsky stagnovala, střídavě se vylidňovala a některá i posléze zanikla. Industrializace se oblasti vyhnula širokým obloukem.
Po staletí se zde stýkaly německé a české kulturní vlivy. Přestože řada sídel byla ve středověku založena českými osadníky, nakonec v nich výrazně převládlo německé obyvatelstvo. To pak mělo tragický důsledek v nuceném vysídlení velké většiny obyvatel po konci 2. světové války a usnadnilo rozhodování o budoucím vojenském využití tohoto rozsáhlého území.
I když opuštěné domy byly zčásti nově osídleny příchozími z vnitrozemí Československa, případně i dalších zemí, ještě v r. 1946 bylo definitivně rozhodnuto o zřízení „Vojenského výcvikového tábora Bezděz“ a během následujícího roku proběhlo vysídlení většiny obcí. Dnem 1. 7. 1950 byl zřízen Vojenský újezd Ralsko, krátce poté byla vyklizena zbylá sídla. Celkem zasáhl vojenský újezd na území asi 30 obcí, většinou ale v podobě záboru rozsáhlých, převážně neosídlených území, zejména lesů. Beze zbytku zaniklo více než 15 vsí a osad, další byly zničeny zčásti, případně byly obsazeny armádou a přestavěny pro vojenské účely.
V r. 1968 přešel vojenský újezd do užívání sovětské armády, ta jej opustila v r. 1991, následně došlo ke zrušení vojenského újezdu a jeho předání civilní správě. K obnově zaniklých sídel ale již nedošlo a těžko lze očekávat, že by se tak v dohledné budoucnosti stalo.
Přestože vojenský újezd zanikl, na jeho území stále hospodaří státní podnik Vojenské lesy a statky. Ten na jeho významné části zřídil oboru Židlov, která je s rozlohou 3786 ha druhá největší v Česku. Na rozdíl od jiných obor je zde umožněn omezený pohyb veřejnosti, podmínky vstupu se ale od založení obory v r. 2000 postupně zpřísnily (což má i důsledky pro legální dostupnost keší). V r. 2011 byly do obory vysazeni zubři, kteří se zde úspěšně aklimatizovali. Kromě nich je zde hojnost jelení, mufloní, dančí a černé zvěře. A také, zejména na podzim, myslivců.
Z dřívějších obcí se většinou dochovaly jen sotva patrné pozůstatky zástavby, neboť je armáda cíleně likvidovala. Na některých místech jen cvičené oko pozná, že zde před mnoha desetiletími žili a pracovali lidé. Krajina širokého prostoru se pronikavě změnila (což má ale do značné míry širší platnost pro celé bývalé Sudety). Tam, kde kdysi bývala pole, louky, sady či cesty, nacházíme dnes terén přetvořený těžkou vojenskou technikou a výbuchy munice, zarostlý vysokými lady a pionýrským lesem. Postupem času se rozpadla nebo spíše byla zdevastována či zdemolována i většina vojenských objektů, jen některé nalezly nové uplatnění. Tyto objekty ale většinou stojí, resp. stály mimo bývalá sídla, v nichž jsou umístěny keše.
Obergruppei (Ober-Gruppai) – Horní (Hoření) Krupá
Dlouhá obec údolního typu, jejíž zástavba na severu volně navazovala na zástavbu Šidlova (Schiedel) a na jihu s větším odstupem na Horní Rokytou. První písemný doklad pochází z doby kolem roku 1400. Na konci 18. století zde stálo 39 domů. Schaller (1790) nicméně uvádí, že zde již v r. 1348 stál farní kostel sv. Václava, který měl vlastního duchovního správce, teprve později byla obec přifařena ke Kuřívodům (Hühnewasser). Vzhledem k velkému rozsahu okolních lesů se velká část zdejších obyvatel věnovala pálení smůly.
Dle adresáře z r. 1899 stálo v té době v Horní Krupé 65 domů a žilo zde 367 osob. Obec, až jinak německá, měla tehdy starostu českého jména Franz Hrdina. Do školy se tehdy ještě muselo chodit do Kuřívod.
V roce 1913 obec čítala 272 obyvatel a 69 domů. Představeným obce (starostou) byl Wenzel Peschel, četníkem Anton Pelke. Stále tu jednotřídka, kterou k uvedenému roku navštěvovalo 41 žáků. Řídícím učitelem byl Josef Ramisch, učitelem náboženství P. Josef Brosch a učitelkou ručních prací Franziska Müller.
Spolky: dobrovolní hasiči, Zemský a rolnický spolek, místní skupina Svazu Němců v Čechách, Pomocný školní spolek
Obchod a řemesla:
- pohostinství: Josef Kleiner 45, Wenzel Ostermann 36
- obchody se smíšeným zbožím zbožím a hokynářství: Magdalena Fritsche 42, Wenzel Stand 27, Johann Tumlirch 10
- mlynář: Gustav Ramisch 10
- obuvník: Wenzel Selinger 3,
- obchod s tabákem: Gustav Ramisch 15
- truhlář: Wilhelm Pitzek 55
- kolář: Heinrich Pilch 33
V adresáři z r. 1924 je uvedeno 305 obyvatel a 69 domů, školu navštěvovalo již 50 žáků. Představený obce Josef Kunze.
Průmysl, obchod a řemesla:
- hostince: Karl Ostermann 45, Wenzel Ostermann 36
- obchody se smíšeným zbožím zbožím a hokynářství: Wenzel Stand 27
- kováři: Wenzel Kauschka, prozkoušený podkovář
- obchod s tabákem: Marie Kauschka 12, Josef Huschler 38
- truhlář: Wilhelm Pitzek 55
- kolář: Heinrich Pilch 33
Doplňující údaje ze serveru Zaniklé obce:
Vesnicí protékal Mlýnský potok (Mühlbach), dříve nazývaný též jako Klokočkův potok (Klokotschka Bach). Obec spadala do panství Berků z Dubé, stejně jako tvrz v Kuřívodech. Berkové zde nechali vystvět dva selské dvory, do kterých se měli přistěhovat němečtí osadníci ze Saska a Franska. V období třicetileté války byl selský dvůr i sama obec zpustošeny, ale později opět vystavěny. V horní části vesnice (v Příkopu) se připomíná název nivy švédský hřbitov (Schwedenfriedhof), který připomíná tehdejší dobu. Okolo r. 1900 nechalo panstvo Valdštejnů část polností znovu zalesnit, zbytek polností si místní sedláci propachtovali a zbytek selského obydlí dvora bylo přestavěno na hájovnu. Uprostřed vesnice stála kaple zasvěcená sv. Magdaléně. V místě byla od r. 1904 vlastní jednotřídní obecná škola.
Roku 1771 bylo započato poprvé s uváděním popisných čísel domů v obcích. V této době bylo v obci uváděno 23 popisných čísel. Při sčítání lidu v roce 1921 bylo v Horní Krupé: 65 domů, 305 obyvatel. Z nich bylo 10 Čechů a 295 Němců.
Popis současného stavu dle serveru Zaniklé Ralsko:
Zaniklá obec je asi tři kilometry dlouhá a leží v úzkém údolí. Vyskytují se zde strmé skalnaté svahy, především vpravo od silnice směr Židlov. Dá se říci, že Horní Krupá má ze všech zcela zaniklých sídel v Ralsku nejvíce pozůstatků osídlení. Ruiny domů s přilehlými sklepy lemují po obou stranách cestu, která prochází obcí. Obec tvořily převážně statky a hospodářské usedlosti, které stály okolo cesty, ale také na okolních svazích.
V celé obci se zachovala většina tesaných pískovcových prostor, jež jsou tím nejvýznamnějším, co dokládá bývalé osídlení v Horní Krupé. Tyto místnosti vytesané v pískovcové skále, sloužily jako sklepy a maštele. Tesané prostory dokazují zručnost i vysokou úroveň hospodaření lidí, kteří zde žili. Sklepy a maštale dosahují velkých rozměrů. Některé maštale jsou rozsáhlé natolik, že mají vytesané sloupy k podpoře tíhy stropu. V těchto prostorech jsou mimo dveří vytesána i okna, ve kterých lze místy rozpoznat zbytky jejich ostění a železné panty. Na některých místech jsou maštale ponechány bez přední stěny, tu dříve vyplňovalo zdivo či dřevěná konstrukce. Samozřejmostí jsou vytesaná koryta pro dobytek. Místy se vyskytují i komíny a díry ve stropě, určené pro větrání a odvod kouře.
V obci lze pozorovat množství vzrostlých listnatých stromů, především lip. V blízkosti cesty se nacházejí vzrostlé lípy, které stály v párech u bývalých vrat usedlosti. Za nimi jsou bohužel už jen trosky zdí, sklepy a nálety.
Obcí tekl Mlýnský potok, který má pramen v horní části obce. Dnes ho však můžeme pozorovat jen stěží, jelikož jeho prameny nejsou výrazně silné. V zarostlém údolí, kudy dříve tekl, se jeho vody ztrácí, především v letních měsících. Za života obce, kdy byl jeho tok čištěn, napájel několik malých rybníčků, které obyvatelé využívali pro napájení dobytka, či zalévání, dnes však splynuly s okolním terénem.
Z cesty, která prochází Horní Krupou, se ubírají svahem vzhůru staré úvozy. Ty vedly k velkým hospodářským usedlostem, které stály nad obcí, již za hranou svahu. Obyvatelé tak měli snadný přístup k polím a loukám, které byly v jejich blízkosti. Dnes se po těchto statcích dochovaly rozbořené zdi budov i do 2 m výšky a masivní sloupy od plotu. Usedlosti využívaly velké nádrže na vodu, jež se zde stále vyskytují.
Střed obce se nacházel v místech, kde dnes ze silnice, která prochází Horní Krupou, odbočuje štěrková cesta vlevo do Kuřívod. V těchto místech stála kaple, naproti kapli škola. Uprostřed návsi byl rybníček, veřejná pumpa a nedaleko středu obce ležel hřbitov. Nic se do dnešních dob nedochovalo, jen alej starých lip co vedla ke kapli tu roste dál. Na místě hřbitova roste jen vysoká tráva, protože v těchto místech do obce ústil bývalý tankodrom. Po tankodromu zbyl jen zářez ve svahu a je dobře vidět, jak doslova přeřízl jeden dům na dvě poloviny. Z bývalého středu obce ústí cesta do obory Židlov. Za vraty obory pokračuje cesta dále ve svém původním směru do druhé poloviny obce, která je celkově bohatší na pozůstatky staveb.
Na konci obce se nacházel mlýn, který využíval vody z potoka. Vodu zadržovala vodní nádrž a vedl z ní náhon na mlýnské kolo. Dnes mlýn připomínají jen trosky a do skály vytesaný zářez od mlýnského kola.
Nedaleko obce na sever se nacházel Krupský dvůr, jeden ze čtyř velkých hospodářských dvorů Ralska. Toto sídlo mělo velké hospodářské i obytné prostory. Do dnešních dnů se zachovaly velké trosky obvodových zdí, až několik metrů vysoké. Roste zde státem chráněná lípa, jejíž stáří se odhaduje na 350 let. Vedle lípy je panely zakrytá hluboká studna. Pod troskami obytných budov se nacházejí rozsáhlé sklepy.
Asi kilometr východně od Krupského dvora stála hájovna Šlapka. Ze dvora vede k hájovně rovná lesní cesta, vedle které se místy zachovaly vzrostlé duby. Cesta končí u rokle, ve které stála hájovna. Tomuto místu se nazývalo Žlábek. Jedná se o rokli se skalními stěnami a s malým jezírkem na jejím dně. Toto jezírko má vodu i v suchém období, zadržuje srážkovou vodou, která k němu stéká ze strání.
Použité zdroje:
- Blažková J. (1997): Vznik vojenského újezdu Ralsko. – Bezděz 5: 9–46.
- Gabriel F. & Panáček J. (1997): Prameny k dějinám středověkého osídlení vojenského prostoru Ralsko. – Bezděz, 5: 47–72.
- Gebert F. (1913): Adressbuch für den politischen Bezirk Böhmisch Leipa.
- Kunstner J. (1899): Adressbuch des politischen Bezirkes Leipa mit Wohnungsanzeiger der Staedte Leipa.
- Nowey-Schneider (1924): Adressbuch für die politischen Bezirke Böhmisch Leipa und Niemes.
- Schaller J. (1790): Topographie des Koenigreichs Boehmen, darinn alle Staedte, Flecken, Herrschaften, Schloeßer, Landgueter, Edelsitze, Kloester, Doerfer, wie auch verfallene Schloeßer und Staedte unter den ehemaligen, und jetzigen Benennungen samt ihren Merkwuerdigkeiten beschrieben werden. Viertel Theil. Bunzlauer Kreis. – Prag und Wien.
- Sommer J. G. (1834): Das Königreich Böhmen; statistisch-geographisch dargestellt. Zweiter Band. Bunzlauer Kreis. – Prag.
- www.zanikleobce.cz
- www.zanikleralsko.cz/
- deutschboehmen.de
- informacni-stredisko-roven6.webnode.cz
- archivnimapy.cuzk.cz/
- lms.cuzk.cz/lms/
- geoportal.gov.cz/web/guest/map
Jak na keš
Zaniklá vesnice je dnes rozetnuta oplocením obory Židlov. Keš je v zájmu celoroční přístupnosti umístěna vně oplocení. Přístup je teoreticky možný z obou stran. Od Židlova (z obory) sem vede celkem pohodlná cesta, která je sice sjízdná na kole, vjezd cyklistům je ale zakázán. Pohodlnější přístup je od jihu, kam se dá dostat i autem, když odbočíte ze silnice Kuřívody-Mnichovo Hradiště na neznačenou asfaltovou cestu do Horní Rokyté. Autem lze pokračovat ještě kousek údolím na sever, za závorou ale už musíte jít po svých.
---------------
Deutsch:
Eine freie Serie von zwölf Caches (ohne Bonus), die erinnert an die zwangweise ausgesiedelte und vernichtete Dörfer und Ortschaften in der ehemaligen Militärischen Raum „Ralsko“. Die Kolonisation eines ausgedehnten Gebietes zwischen den Städten Doksy (Hirschberg), Mimoň (Niemes), Osečná (Oschitz) und Mnichovo Hradiště (Münchengratz) begann im 13. Jahrhunderte, wann u. a. die Königsstadt Freistadt (heute Kuřívody) gegründet wurde. An der gespitzten Bergen Ralsko (Roll) und Bezděz (Bösig), sowie auch auf anderen Stellen entstanden feste Burgen. Im breiten Gebiet traffen sich für lange Jahrhunderte deutsche und tschechische kulturelle Einflüsse, doch in allen verschwundenen Ortschaften allmählich deutsche Bevölkerung nahm überhand.
Das Bevölkerungs- und Wirtschaftswachstum wurden von natürlichen Bedingungen erheblich eingeschränkt: die Böden entwickelten sich überwiegend auf Sandsteinuntergrund und waren deshalb nährstoffarm und wurden schnell trocken. Die Wasserversorgung war ein langfristiges Problem für fast alle hiesige Ortschaften. Die Population blieb hier ständig schwach und es gab keine bedeutende Industrialisierung.
Nach dem Zweiten Weltkrieg wurde die deutsche Bevölkerung gewaltsam vertrieben und entvölkerte Dörfer wurden für kurze Zeit von Menschen tschechischen, slowakischen und anderen Nationalitäten besiedelt. Aber schon damals gab es Pläne, einen großen militärischen Raum (Sprengel) zu konsituieren. Er wurde zur Realität nach 1950 und führte zur endgültigen Aussiedlung von fast allen Ortschaften in betreffendem Gebiet. Alle Häusser wurden zerstört, sodass die Überreste von ehemaligen Bebauung heute vielerorts fast bemerkbar sind.
Zwischen den Jahren 1968 und 1991 wurde das Gebiet auschließlich von der sowjetischen Armee benutzt. Auch nach der Abschaffung des militärischen Räumes ist die Landschaft bis heute dem Staatsunternehmen „Militärische Wälder und Güter“ untergeordnet, das im großen Teil des Gebietes (3786 ha) im Jahre 2000 ein ausgedehntes Wildgehege „Židlov“ gegründet hat.
Das Gehege Židlov (der Name stammt vom gleichnamigen verschwundenen Dorf, wo später ein Panzerübungsplatz enstand) ist für Öffentlichkeit mit folgenden Beschränkungen zugänglich: Zutritt ist verboten im September und Oktober zwischen 16 und 9 Uhr, und zwischen 1. März und 15. April ganztägig. Die sog. Ruhezone ist für Öffentlichkeit ganz geschlossen. Die Fahrräder dürfen benutzen nur markierte Radwege.
Dieser Cache befindet sich außer des Wildgeheges. Viel Glück beim Suchen!
---
English
An open series of 12 caches is dedicated to abandoned villages inside the former military area Ralsko. The landscape between hills Ralsko a Bezděz was gradually colonized from the 13th century, most villages existed in the 16th century at the latest.
The population and economic growth was fundamentally limited by natural conditions: the soil on prevailing sandstone bedrock was poor on nutritions and easily dried out; the long-term problem was to provide water for humans and livestock.
In the territory meet the German and Czech cultural influences for centuries, but later gradually prevail inhabitats of German nationality. After the World War II the German population was displaced and the abandoned villages were briefly inhabited by incoming from the interior of Czechoslovakia. Not long afterwards, however, it was decided to establish a large military area, which was later named "Ralsko".(Today, the same name is used for an artifficially established municipality including whole former military area.) The villages lying within this territory were evicted and the houses were demolished. The remains of some settlements are hardly noticeable today.
Between 1968 and 1991 the military area Ralsko was exclusively used by the Soviet Army. Even after the abolition of military area is the territory still managed by the state enterprise „Military forests and farms“ which in large part of the territory (3786 hectares) set up a game preserve „Židlov“ in 2000. This enclosure is with certain limitation accessible to the public, bicyclists can use only marked routes. (Closed in September and October from 16 am to 9 am and from 1 March to 15 April throughout the day.)
This cache lies outside the game preserce. Good luck in hunting!