Lokalita představuje terénní pozůstatky okrouhlého hrádku v místě zvaném Kalvárie (Hradisko) v ohybu terasy západně od komplexu školních budov a přívalové rokle severně nad městem. Po úpravách v r. 1884, kterými kníže Jan z Liechtenštejna přeměnil holý svah v park, zůstal z hrádku jen upravený plochý pahorek a severozápadní polovina okružního příkopu a valu. V místě strže byl val patrně již tehdy splaven a jižní úsek byl odkopán. Zůstalo z něho snížené plató. Na rozsáhlé, téměř kruhové centrální plošině (průměr 53-57 m) byl vystavěn dřevěný vyhlídkový pavilon. který již neexistuje, dnes je na centrální plošině kamenná nádrž na vodu. Příkopy měly značné rozměry - dosud 22-24 m široké a až 5 m hluboké. Výšku valu snížilo srovnání jeho koruny, takže na ní vznikl ochoz 4-6 m široký. Původní vstup nelze spolehlivě identifikovat, ale přístupová cesta vedla někde od severu nebo severovýchodu. Z náznaků valu na západě a úvozu mezi valem a horní hranou svahu nad hrádkem lze soudit na možnou existenci druhého příkopu, který vybíhal do strže a na západě snad do svahu. Šlo tedy o značně velké opevněné sídlo, ale patrně jen dřevohlinitého provedení, neboť nejrůznější výkopy nezjistily žádné zdivo. Chráněná plocha lokality je 14667 m2. Nálezy z archeologického výzkumu, který na Hradisku proběhl v r. 1940, ukazují na vznik ve druhé polovině 13. stol. a použití trámových a kolových konstrukcí vyplétaných proutím a omazaných mazanicí. Většinu dalších artefaktů lze řadit ještě do 14. stol. Sídlo zaniklo poměrně brzy a lze soudit, že tvrz z 15. a první poloviny 16. stol. stála někde poblíž původního kostela. Bučovice se poprvé jmenují v predikátu Voka z Bučovic v r. 1322, ale zakladatelem sídla mohl být už jeho otec Jan z Benešova, purkrabí jemnický. Po polovině století drželi Bučovice bratři Čeněk a Rudolf z Bučovic a pak Čeňkovi synové, z nichž Herard, r. 1369 postoupil tvrz a městečko Bočkovi z Kunštátu a Poděbrad, který je r. 1389 odprodal Ondřeji z Bludova a Nechvalína. Za jeho syna Čeňka došlo k událostem, které byly pro tehdejší dobu charakteristické. Bučovic se násilím zmocnil Jan Puška z Kunštátu a jemu zase r. 1406 dobyl tamní tvrz Valentin z Majetína. Čeněk Pušku žaloval a o tři roky později už zase na Bučovicích sídlil.