Skip to content

Symbol cerne stredy Virtual Cache

Hidden : 08/08/2018
Difficulty:
2 out of 5
Terrain:
1 out of 5

Size: Size:   virtual (virtual)

Join now to view geocache location details. It's free!

Watch

How Geocaching Works

Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions in our disclaimer.

Geocache Description:


Tak já vím, že v Nymburce už jednu virtuálku máme a že jsem ji mohla dát někam jinam. Ale došla jsem k závěru, že moje rodné město si minimálně 2 virtuálky zaslouží. ;-) A jeho bohatá historie mi umožní seznámit Vás, asi ne s místem pro Vás neznámým, ale s další z kapitol minulosti královského města, bohužel tentokrát tou nejsmutnější. Keš publikuji, na památku této události, přesně 384 let od toho děsivého dne...

V dobách předbělohorských patřil Nymburk stále k té bohatší polovině královských měst a žilo zde kolem 2000 obyvatel. Když se Nymburští ocitli v listopadu 1620 na straně poražených, byl jim zkonfiskován i ten zbytek majetku, o který nepřišli po porážce stavovského odboje v roce 1547. Byla vyměřena pokuta a městu byla Ferdinandem II. odebrána i jeho zbývající privilegia. Výhodná poloha na Kladské stezce v těchto dobách ukazuje svou odvrácenou tvář a město je sužováno neustálými durchcuky vojenských posádek. V Nymburce se střídá jeden vojenský oddíl za druhým, přičemž má město povinnost se o ně postarat. Král si vynucuje půjčky na válečné účely, město se zadlužuje a tou největší autoritou není dvanáctičlenná městská rada, ale dosazený císařský rychtář, který své moci častokráte bohužel spíše zneužíval, než aby byl Nymburským oporou. Nedlouho po bitvě na Bílé hoře započala rekatolizace. Obyvatelům královských měst pak byla v roce 1624 nařízeno přijmutí katolické víry přímo císařským patentem. Jako první měli jít příkladem radní a další měšťané.
Karel z Lichtenštejna to shrnul následovně:
„Neb kráva, když k novým vratům přijde, vidouc, že nové jsou, nechce se jí do toho dvoru jíti, jenžto /neví, že tam/ lepší opatření míti může. Proto vy jděte nejprv, a potom i jiní všichni za vámi půjdou.“
Kdo nekonvertoval, byli mu do domů nakvartýrováni císařští vojáci, které v jejich nárocích a výstřelcích nikdo neomezoval, právě naopak. Obzvláště zatvrzelí měšťané byli uvězněni. Z právního hlediska byl vlastně jedinou alternativou ke konverzi odchod ze země. A také se přes sto měšťanů rozhodlo i s rodinami město opustit a odliv obyvatel zároveň zvyšoval zatížení těch, kteří zůstali. Byli tací, kteří konvertovali jen „na oko“, doufaje v brzký konec válečného konfliktu. Nemůžeme však pominout ani fakt, že někteří se vzdávali své víry dobrovolně a s vědomím výhodnosti tohoto kroku. Některým z nich dopomohl tento krok dokonce k místu v městské radě. V Čechách tedy již několik let zuří třicetiletá válka, dříve vzkvétající královské město za sebou nemá nijak veselé období a to nejhorší bohužel teprve přijde.

Poprvé stanou nymburští tváří v tvář nepříteli dne 5. prosince 1631. Sasové zjistili, že byl Nymburk zvolen za jedno ze shromaždišť císařských vojsk před jejich plánovaným pokusem osvobodit Prahu. Přitáhli tedy pod vedením maršálka Jana Jiřího Armina k městským hradbám a sešikovali pod rouškou tmy své oddíly na levém břehu Labe na Zálabí. Obránci o nich však věděli a donutili Sasy k ústupu. Armin musel osobně zasáhnout a pod výhrůžkou zastřelení kteréhokoliv z ustupujících, své vojáky k městu zpět obrátil a císařskou posádku nahnal zpět za hradby. Poněvadž se Sasům nedařilo město dobýt silou, začali jej odstřelovat zápalnými střelami.
Ve chvíli, kdy město začalo hořet se císařská posádka určená k obraně města, zachová naprosto nepředvídatelně. Nejen, že nepokračuje v obraně, ani nepomáhá usedlíkům v hašení, naopak se pustí do rabování. Obyvatelé vesměs prchají na hradby, protože koho při svém drancování císařští potkají, ten je oloupen, vysvlečen a zbit. Císařští poberou, co mohou a dávají se na útěk, zapálí i most přes řeku, aby se tak uchránili před pronásledováním. Sasové tehdy město nedobyli, jeho zkáza započala uvnitř hradeb. Dle zpráv od městské rady zůstalo po skončení požárů pouze 26 nepoškozených domů ze zhruba 280. Z mnoha domů zůstaly stát pouze komíny.
Očitý svědek popsal události takto:
„Léta 1631 5. dně měsíce Decembris mezi 24. hodinou a 2. na noc … a když žádný ze soldátů ohně přetrhovati nechtěl a sousedé utíkáním z domovů před nimi sotva své životy zachovali, v městě domův více než-li za tři čtvrtiny, a v čtvrté čtvrti dobře tři díly, s velikým kostelem, s oběma věžemi, se všemi zvony. S cimbálem, na kterým se hodiny bily, s farou, školou, špitálem, s rathausem, s věží rathauzskou i s hodinami druhými, s věží vodárnou, s věží zálabskou, s mostem velikým před Labe udělaným, s obilnicí obecní, se všemi pivovary a jejich příslušnostmi popálil a v rum uvedl.“

Současně je od konce roku 1631 město vlastně trvale obsazeno vojenskou posádkou. Činnost města je ochromena a radní opakovaně píší řadu stížností a žádostí rozesílaných na všechna možná vlivná místa. Nikdy neopomenou připomenout podíl císařských na současné žalostné situaci města.
„… a do nahoty a žebroty přivedeni a nemajíce s manželkami a dítkami svými smutnými čím se vyživovati a kde hlav svých skloniti, nemůžeme se žebrotě vyhnouti a ještě hladu zakoušíme. V sklepích a jamách zemních byt svůj máme, oheň v nich pro ohřívání zapalujíce, čímž mnozí od dýmu a páry zemní v nemoci upadáme a již z nás někteří pomřeli pro toto utrpení, kam často spadají velcí přívalové a náhlí dešťové. Ale proto přece před lidem vojenským žádného pokoje užiti nemůžeme, nýbrž obtěžováni býváme, abychom lidu tomu kvartýry vykazovali a jej s koňmi vychovávali.“
Jen s velkými obtížemi se daří započít s opravou poničeného města a nikdo v té době netuší, že se blíží ještě větší pohroma, že den, který bude zapsán do nymburské historie tím nejčernějším písmem, má teprve přijít.

V létě roku 1634 se ve městě soustředila posádka císařských v počtu zhruba 2000 mužů. Saská armáda, stejná jako 2,5 roku předtím, ale tentokrát pod vedením Fridricha Viléma II. přitáhla ku městu 14.srpna a počala ho dobývat. Město doufalo v pomoc císařských oddílů ležících u Brandýsa nad Labem, ta však z těžko vysvětlitelných důvodů nepřišla.
Sasové při třetím útoku prolomili obranu, pobořili bránu Svatojiřskou a Velelibskou a ve středu 16.srpna vtrhli za městské hradby.
Již středověcí válečníci nechávali po dobytí měst jejich obyvatel na pokoji (respektive na živu), nejinak činili v 17. století i Sasové, avšak v Nymburce se stane něco úplně jiného. Nevíme přesně co k tomu vedlo, snad byli vojáci ovlivněni svými vzpomínkami na neúspěšné dobývání v roce 1631 či zjištěním, že na hradbách se nachází nejen vojenská posádka, ale že sami obyvatelé a to včetně žen se jim postavili na odpor. S jistotou však víme, že se Sasové po dobytí města zachovají velice nestandardně. Začíná bezuzdné vraždění. Lidé jsou týráni, mučeni a zabíjeni. Vojáci pronikají severním vchodem do chrámu svatého Mikuláše, rabují a ničí. Všichni občané, převážně ženy, starci i děti, kteří zde hledali spásu, jsou zabiti.
Velitel vítězného vojska Fridrich Vilém II. napsal o dobytí města zprávu (jež je uchována v Drážďanském archivu):
“Bez ohledu na to, že naši museli projíti oběma vodními příkopy a měli před sebou ještě jeden, takže museli dvakrát zpět ustoupiti. Ale přec potřetí s plamennou odvahou znovu se vrhli a vše násilně překročili, ač měšťané a sedláci házeli kamením, udělali na zdech znamenitou škodu, ale prorazili, vše uvnitř na co přišli a našli, neboť vojáci byli poněkud ohniví, vše pobili“

Když dobyvatelé město nakonec opustili, Nymburk připomíná měsíční krajinu. Vše je pobořeno, vypáleno a vyrabováno, zahrady, sady, pole pošlapány a zálabské vinice navěky zničeny. Celkem dle dobových údajů zahynulo 2196 osob a pro většinu obyvatel města byl tento den jejich posledním, přeživších obyvatel je všeho všudy 22. Tyto události byli v dobovém kontextu daleko za hranicí běžných útrap a Nymburk byl opakovaně přirovnán k Magdeburku - jehož vyplenění je faktickým i symbolickým vrcholem utrpení civilního obyvatelstva za třicetileté války. František Beckovský Poselkyně starých příběhův českých přelom 17. a 18. století
„Město Nymburg, že jim mužně odpíralo a vzdáti se jim nechtělo, do něho oni Sasové zrádně vejdouce a jeho se zmocníce, všechno v něm, co živo bylo, zmordovali, domy loupili, hůře s tím městem, nežli hrabě Tilli s městem Magdeburkem zacházeli, celé město spálili a jeho předešlou slávu v hromadu kamení proměnili, v které takové vylití nevinné krve tehdáž bylo, že krev potyčkami z městské brány ven tekla.“

I císařský rychtář Pavel Chotouňský z Chotouně, který spravoval město po velmi dlouhý čas (1629-1637) a patřil k těm nejméně povedeným, psal o těchto tragických událostech královské komoře. Vzhledem k tomu, že sám z města přes Sasy prchnul, věnoval převážnou část svého psaní obhajobě své zbabělosti a líčení toho, jak přišel o majetek a nyní je žebrákem.
Purkmistr a členové rady města, na rozdíl od císařského rychtáře očití svědci, podali takovýto popis událostí.
„Když lid nepřátelský.. město Nymburk 16. dne měsíce Augusti léta přítomného mocně šturmem město opanoval, tu lid Jeho Milosti Císařské a Královské (vojsko) i sousedy, nedošetřujíc mladosti ani starosti, napořád nelítostivě mordoval, a dostavši se do chrámu páně, co v něm koliv lidu obojího pohlaví shrnuto bylo, s ním nenáležitě nakládal, do naha svláčel, namnoze lidu pobil a netoliko klenoty, ale i všechny okrasy kostelní pobral, jež nenáležitě zloupil, ohavně poškvrnil a proto Pánu Bohu podle své vůle vše zlé spáchal a mimo lid Jeho Císařské a Královské Milosti lidu městského přes dvě stě osob pomordoval.“

Již po roce požádala obec o dovolení kardinála Harracha , aby mohla být památka obětí každoročně připomínána mší a veřejným průvodem a tak se po mnoho let následujících i dělo. Když pak válka nakonec v roce 1648 skončila, Nymburk patřil mezi královskými městy k těm nejvíce postiženým. Opakovaně je středa 16. srpna 1634 připomínána jako milník, po jehož překročení nikdy nic nebylo tak jako dřív, město se z této rány již nevzpamatovalo a svého někdejšího postavení a ani výstavnosti již nenabylo. Pokud bychom v Nymburce hledali nějaké „místo paměti“, jež rezonovalo v historickém podvědomí jeho obyvatel po generace, jistojistě je jím boční vchod do děkanského kostela. Kostel samotný byl po této události nově zasvěcen sv. Jiljí, a severní vchod, kterým do kostela vpadla zuřivá saská soldateska, je na paměť této smutné události navěky uzavřen.
______________________________________________________________________________________________

Zdroje:
Dějiny královského města Nymburka - František Kulhánek
Nymburk za třicetileté války - Marek Ďurčanský
Kapitoly z dějin královského města Nymburka - Michal Plavec
Nymburk královské město v červených hradbách - Jan Řehounek
Dějiny kostela sv.Jiljí v Nymburce - Jan Řehounek

Díky za možnost virtuálku založit a to především všem, které bavily mé další 2 autorské kešky. Tisíceré díky kolegovi VLab.Jan, který celý rok věděl a neváhal mne i ve snech strašit, jenom abych zaklekla a konečně publikovala. A celou tuto úmornou práci pak se svým "týmem" zodpovědně završil betatestem, protože kontrola musí bejt. ;-)
________________________________________________________________________________________________________________

K SAMOTNÉ KEŠI:

Bývalý chrám svatého Mikuláše, který byl po té strašlivé srpnové středě roku 1634 nově zasvěcen sv. Jiljí, je nádherná stavba. Nejkrásnější je asi v záři zapadajícího slunce, jehož paprsky dodají cihlovým zdem zvláštní nádech, kostel se rozzáří a to ještě umocní jeho jedinečnost.

Obejděte si ho pečlivě kolem dokola, prohlédněte si ho ze všech stran a pokochejte se vitrážemi v jeho oknech. Žádná z nich se neopakuje, každá je jedinečná. A přesto je tu jedna, která se od těch ostatních liší. Obsahuje symbol, který na kostelech příliš často neobjevíte a to pro jeho kontroverzní význam. Snad tu byl umístěn jako připomínka nelidského řádění saských vojsk, snad stráží klid obětí třicetileté války, kteří spí svůj věčný sen pod dlažbou kostelního náměstí.

Vaším úkolem je přiložit k logu foto prokazující nalezení symbolu. Tedy na ní musí být nejen symbol, ale i Vy, kus Vás, případně GPSka.
Úkol nepovinný – vyfoťte symbol i s jeho méně kontroverzní podobou - nakreslenou, namalovanou či jinak znázorněnou. S podobou, jež je jedním z nejstarších a nejsilnějších ochranných symbolů, se symbolem nejjasnější hvězdy večerní i ranní oblohy. Pro rané křesťany dokonce symbolem důležitějším, než byl symbol kříže…

Upozorňuji, že všechny fotografie přiložené k logům, jsou jeden velký spoiler. :-D
Je tedy jen na Vás, zda se rozhodnete lovit s a nebo bez nápovědy. ;-)


Virtual Reward - 2017/2018

This Virtual Cache is part of a limited release of Virtuals created between August 24, 2017 and August 24, 2018. Only 4,000 cache owners were given the opportunity to hide a Virtual Cache. Learn more about Virtual Rewards on the Geocaching Blog.

Additional Hints (No hints available.)