|
PODZIMNÍ KRABICOVÉ PIVO ANEB LÉČBA GEODEPRESE
Pohlížím z okna a jímá mě tíseň. Přes molekuly vodních par kondenzovaných do vlezle dusivé mlhy nevidím na druhou stranu ulice. Podzim je prej obdobím barev. Tak jo. Šeď je taky barva. Podzim je prej obdobím sklizně. Budiž. Má melancholie by se dala sklízet kombajnem a silážovat pro horší časy. Podzim je prej obdobím hlubokých emocí. No jasný. Deprese je hodně výraznej emoční stav…
Deprese je cholera tohoto století. Čtvrtina populace je nucena užívat antidepresiva, anxiolytika nebo antipsychotika. Coby příslušník tříčtvrtinové většiny však stejně nejsem ochráněn. Určitě se to dostává kanalizací do půdy, řek, nebo do vzduchu skrz chemtrails. A že bych byl nějak šťastnej? Ani vomylem. Asi to nezabírá.
Velká klika, mám svůj lék. Jmenuje se pivo.
A co ty? Čím se léčíš? A z čeho? Proč vlastně? Přijdeš se svěřit?
THE LEGEND: JAK PAN JAKEŠ LÉČIL GEODEPRESI
„Co vás trápí?“, zeptal se typus v bílém plášti a nervózně pohlédl na hodinky. Další magor, pomyslel si znechuceně při pohledu na vyzáblého pána s podivnou krabičkou na krku a s batohem na zádech, z něhož čouhala lana, holinky, svazek propisek a cosi, co doktorovi připomínalo špatně vyfouklý nafukovací člun.
Pan Jakeš si dlouze povzdechl a mlčel. „Tyhle pacienti přes pojišťovnu!“ neudržel se psychiatr. „Na terapeutický ticho nemám čas! Mluvte, anebo vypadněte!“ Ostrý lékařův hlas vytrhl pana Jakeše z letargie. Zvedl unavené oči a něco zmáčkl na té své divné krabičce. Psychiatr mrknul; když se neozval očekávaný zvuk detonace, otevřel zas oči.
„Českej geokešing jde do hajzlu“… procedil konečně pan Jakeš skrz okoralé rty. „Co tim myslíte? Nerozumím!“ odtušil doktor. Pan Jakeš pokrčil rameny: „Všude samá mikroška, mokrý, plesnivý logbuky. Publikovat mysterku může už jen idiot. Za tejden totiž někdo naprasí finálku na web a mám z toho průchoďák. Crcal jsem se půl roku s multinou. He? Copak mě napadlo, že se daj kvulivá panoramě všechny indicie brutnout vod stolu? Dé štyrka a mám tam patnáct kačerů denně. V logách TFTC a někdy ani to ne, jen datum a čas. Tak jsem si řek – končim. Všecko jsem nasypal do archivu a šel jsem se projít do lesa. Mám takovou oblíbenou mýtinku…“
Psychiatr zpozorněl. Konečně srozumitelný větný úsek. Pacient možná bude aspoň částečně lucidní! „Pokračujte!“ vyzval pana Jakeše se zájmem. „Sed jsem si na pařez a vtom to začlo. Zbláznil se mi mobil. Během dvou minut mi přišlo třistasedum esemesek… Pípnul novej powertrail. Prej trajlíček. Tam! Přímo v mym lese! Dyž sem se rozhlíd, viděl jsem všude se lesknout petky s červenejma víčkama… No a tak jsem tady…“
Psychiatr se kousnul do rtu. Tady se rýsují jen dvě cesty. Když půjde tou první, hned tak se domů nedostane. Bude muset zařídit urgentní příjem. Mnohočetná psychotická porucha s bludy. Chudák chlap. Rovnou z ambulance pofrčí nejmíň na rok na uzavřený oddělení. Jinak vypadá jako sympaťák…
V tu chvíli se rozhodne. Pro druhou cestu.
„Víte co, pane Jakeš?“ Pacient k němu s nadějí vzhlédne. „Vykašlete se na to. Tady za rohem, na Růžku, čepujou parádní plzničku. Dejte si tam tři kusy a vono to povolí!“ Panu Jakešovi se rozzáří oči: „Jste poklad, doktore. Vopravdová kapacita. Samotnýho by mě to nenapadlo… Tak já…tak já jdu…“
Nahodí batoh na záda a furiantsky zamává.
Chvála bláznovství, pomyslí si psychiatr a zamkne ordinaci…
JAK JSI NA TOM TY S DUŠEVNÍ INTEGRITOU?
MÁŠ JEŠTĚ SÍLU MLUVIT?
CHUTNÁ TI POŘÁD PIVO?
TOUŽÍŠ SDÍLET SVOU GEODEPRESI V TERAPEUTICKÉ SKUPINĚ S OPRAVDOVÝMI ODBORNÍKY?
No, pokud se tě naše podzimní téma netýká a chceš jen boda, vítej také!
POKUD DORAZÍŠ VE ČTVRTEK 16. LISTOPADU MEZI 17. A 18. HODINOU NA UVEDENÉ SOUŘADNICE, MŮŽEŠ SMĚLE LOGOVAT ÚČAST NA TOMTO LÉČIVÉM EVENTU!
Za organizátorský tým se v útulné ambulantní ordinaci i na Tebe těší MUDr. Paha Ahma…
DĚKUJI RICO REVIEWEROVI ZA PUBLIKACI A SOUČINNOST PŘI ŘEŠENÍ OPERATIVNÍCH PROBLÉMŮ!
|