JOSEF HRUSAK - NOVE OBJEVY Traditional Geocache

Tato krabička volně navazuje na keše Josef Hrusak a Peppi Hrusak. Místo uložení vás přivede tam, kde nejen Josef Hrušák zažil mnoho legrace...

Můj přítel, Dušan Exner mi před několika měsíci sdělil, že nalezl v pozůstalosti svého předka profesora Josefa Hrušáka zmínku o jeho pobytu na jistém ostrově ve Středozemním moři. Jelikož záznam ohlodal zub času nebylo zprvu jasné o jaký ostrov se jednalo. Avšak titěrnou prací, prohledáváním korespondence, vedly některé stopy na řecký Rhodos. S jistotou jsme však, nemaje relevantních důkazů, nemohli tuto doměnku potvrdit. Rozhodl jsem se, že se na Rhodos vypravím a pokusím se sehnat důkaz o Hrušákově pobytu zde. Co jsme s mými spolupracovníky nalezli předčilo naše očekávání. V krátkém reportu se zde pokusím nastínit naše objevy.

4.6.2017
Ve 5:20 odlétáme z Letiště Václava Havla v Praze. Napnutí k prasknutí probíráme plán výzkumu a domlouváme se, že začneme v hlavním, stejnojmenném městě, což se jeví jako nejlepší výchozí bod hledání. V 8:30 přistáváme na rhodském letišti a po odbavení se přesouváme k řeckému profesorovi Sokratovi Dominikosovi, který nám poskytl zázemí. I přes značnou únavu se ještě tentýž den vydáváme do ulic. Bohužel, a byla by to neuvěřitelná náhoda, se nám nepodařilo nalézti pražádnou stopu Hrušákova pobytu. Odjíždíme do nedalekého letoviska, kde si chceme řádně odpočinout na břehu Středozemního moře.

5.6.2017
Snad to bylo množstvím retsiny, že ráno jsem vstával s obtížemi. Abych se dostal do formy, rozhodl jsem se vystoupit na vrchol hory a pohlédnout na kraj s nadhledem. Po hodinovém výstupu jsem stanul na nejvyšším místě této oblasti a nad ručně smotanou cigaretou jsem rozjímal, kterým směrem se dál v našem pátrání vydat. Ze zamyšlení mě vytrhl iereas Nikolau z nedalekého svatostánku. I dali jsme se do řeči o Bohu, životě a důvodu mé návštěvy. Otec Nikolau mi dal několik rad, kde bychom mohli napnouti síly, za což jsem ho podaroval krušnohorskými bylinami. Cestou dolů se mi podařilo vybrutit multinu, z čehož jsem měl ohromnou radost, ale to sem nepatří. Se svými syny a zároveň spolupracovníky jsme se vydali hledat na pláži nedaleko starého přístavu. Zde jsme úspěch neslavili, byť jsme důkladně prozkoumali i mořské dno. Večer jsme se rozhodli, že se následující den vydáme lodí na východ směrem k 18 kilometrů vzdálenému Turecku.

6.6.2017
Ráno jsme se nalodili a za poměrně shovívavého počasí se přeplavili na nejvýchodnější cíp ostrova, na dohled hor země hvězdy a půlměsíce. V místní knihovně jsme po několika hodinách nalezli, zcela náhodně, v matrice narozených naději, Ιώσηπος ἡρῴdηςος. Podobnost s českým Josef Hrušák byla zjevná, co nás však mátlo bylo, že podle tohoto záznamu měl nositel jména být ještě na živu a dokonce by měl pobývat v nedalekém Faliraki.

7.6.2017
S ohledem na náš včerejší objev bylo jasné, kam zamíříme dále. Protože dle našich informací jakýsi Iōsepos, žijící ve Faliraki je místní potápěč a na pevnině ho lze potkat až ve večerních hodinách, užívali jsme si na pláži, která byla darována herci Anthony Quinnovi. Večer jsme se vydali do falirackých ulic pokusit se nalézti Hrušákova jmenovce. Na jedné z rušných ulic najednou můj mladší syn zvolá: “Otče, támhleten vypadá jako ten děděk strejdy Exnera.” A opravdu, neuvěřitelná podoba muže asi šedesátiletého s podobiznami profesora Hrušáka, můžete porovnat s fotografií nalezené busty (objevu hrušákologa prof. Mirko Drába), nás ujistila, že jsme našli spojovací článek. Ihned jsme tedy zavedli s mužem řeč a objasnili mu naše zájmy. V blízké taverně se Iōsepos rozpovídal o svém životě a původu. To nás dostalo. Doposud přijatá verze o Hrušákovo potomstvu počítala pouze s jedním dítětem, simplexní dcerou Pepičkou. Z vyprávění řeckého muže však tato teorie padla lehce jak pokálená lehká žena na kolena. Ukázalo se, že profesor Hrušák skutečně na Rhodosu pobýval a to nejspíše v letech 1915 až 1916 a zahořel láskou k Iōseposově prabábě, se kterou zplodil (zřejmě nevědomky a těsně před návratem do vlasti) syna. Škoda, že se profesor tuto skutečnost nikdy nedověděl, po debilní dcerce by statný synek byl asi hojivou náplastí pochroumané otcovské pýchy. Nad ránem nám Iōsepos poradil, abychom se vydali do nejstaršího města na ostrově, kde jeho prabába celý život, a tedy i v období s Hrušákem, žila.

8.6.2017
Zmoženi vyspáváme do oběda a rozhodujeme se pro odpočinek na pláži a zevlování po barech. Dnes nebádáme.

9.6.2017
Po řádné snídani se vydáváme autobusem do 40 kilometrů vzdáleného Lindosu, nejstaršího města na ostrově, abychom dále pátrali. Hodinovou jízdou přes vsi poschovávané v řecké pahorkatině jsme v pořádku vystoupili nad lindoským zálivem a jali se k sestupu do úzkých uliček bílého města. Východní část jsme prozkoumali důkladně, bez valného výsledku a rozhodli se o výstup nahoru, k pevnosti, na oslech. Pohled ze hřbetu osla není o nic méně impozantní než pohled ze hřbetu jeho většího příbuzného. Dorazili jsme na vrchol jen s málo odřeninami a musím uznat, že i když jsme zde po Hrušákovi nenalezli ničeho, výstup za to stál. Sestoupili jsme po nějaké době do západní části městečka a hned po pár desítkách metrů jsme, upozorněni voláním staršího syna: “Tady je dědek, tady…” nalezli neuvěřitelnou věc…mozaiku zasazenou v městské dlažbě, jejíž hlavní motiv nám vyrazil dech. Bylo nám jasné, že jsme Hrušákovo místo pobytu nalezli. Zaujata naším zájmem nás oslovila stará žena, sedící na schodech domku. O tom kdo to byl a co nám vyprávěla vám napíší v další části. Teď si jen vychutnejte fantastický nález, který se nám dva dny před odletem zpět podařil.

Mozaika před domem, kde pobýval profesor Hrušák