K založení keše/keší mne vedla myšlenka realizace kola roku, které se skládalo z významných dnů roku v dobách Keltů, ale i Slovanů a jiných starověkých národů. Postupně během roku v období přicházejících keltských svátků umístím osm keší tématicky se týkajících jednotlivých svátků. Umístění jednotlivých keší je/bude zvoleno tak, abyste zde mohli strávit po odlovení keše pohodovou chvíli spojenou s pozorováním krajiny v údolí řeky Úslavy. V tomto údolí se nachází řada míst s archeologickými nálezy z období doby bronzové a železné. Možná, že se v těchto místech pohybovali právě i příslušníci keltských kmenů ...
HISTORIE KELTŮ 
Výsledky jazykového bádání, rozbory písemných pramenů, a především nálezy archeologické ukazují, že keltská pravlast se rozkládala na území mezi východní Francií a Čechami, v severojižním směru mezi Středoněmeckou vysočinou a Alpami. Její centrum se nacházelo mezi horními toky Rýna a Dunaje. Na tomto prostoru, osídleném ve střední době bronzové lidem mohylových kultur, probíhal v mladší a pozdní době bronzové a ve starší době železné všude podobný vývoj. Donedávna se soudilo, že střední Čechy k procesu keltské etnogeneze nepatřily a že zdejší vývoj měl periferní charakter, ale bádání posledních desetiletí tuto představu pozměnilo. Všechny podstatné rysy vývoje keltské pravlasti totiž nacházíme i ve středních Čechách.
Ještě nedávno panovala představa, že se historičtí Keltové (známí z antických historických pramenů) zmocnili středních Čech vojenskou invazí a ovládli domácí obyvatelstvo. Dnes již víme, že značná část Čech patřila k prostoru keltské etnogeneze.
Z množství známých keltských kmenů mají pro Čechy význam především Bójové, spojovaní se jménem Bohemia. Písemné prameny tento kmen uvádějí v oblasti Hercynského lesa, tj. v hornatých a lesnatých zemích severně od středního Dunaje, tedy patrně i na území Čech. Mezi 4. a 2. stoletím př. Kr. se část Bójů usídlila v severní Itálii kolem Boloně, kam přišli v rámci expanze na jih přes Alpy (vydrželi tady až do romanizace na přelomu 2. a 1. století př. Kr.). Jiná část se zúčastnila tažení jihovýchodního a na konci 3. stol. př. Kr. se ocitla v Illyrii. Další část snad zůstala v nitru Evropy. Není vyloučeno, že území Čech bylo bójské od samého počátku a že se sem část Bójů po ukončení keltské expanze vrátila (dost jich odešlo do Pannonie a odtud do Galie). Až do poloviny posledního století př. Kr. prožívalo keltské osídlení Čech rozvoj. Teprve těsně před změnou letopočtu římské impérium upevnilo svou hranici na Rýnu a Dunaji a nedovolilo Germánům pronikat na své území, a proto se cílem germánské bojovnosti staly keltské kraje. Keltům bylo dopřáno dospět jen na práh vyspělé starověké společnosti, přesto však jejich civilizační úroveň u nás byla překonána až ve vrcholném středověku.
Kalendář vycházející z tradic keltských druidů obsahuje čtyři velké svátky nazvané Samhain, Imbolc, Beltane a Lughnasadh. Jejich data nejsou přesně určena; metody výpočtu se totiž pramen od pramene liší. Data uvedených čtyř svátků se podle současného evropského kalendáře ztotožňují s 1. listopadem, 1. únorem, 1. květnem a 1. srpnem, přičemž oslavy začínají večerem předchozího dne. Někdy se také svátky slaví o nejbližší neděli následující po daném datu. Má se za to, že takto své svátky slavili i naši předkové - prostě bezprostředně "po termínu" vyčkali na nejbližší volný den, který se k oslavě nejvíce hodil.
Imbolc, Hromnice, Brigita - příliš mnoho jmen?
Svátek Imbolc (čte se ímelk) je v současném irském světě znám spíše pod jménem Imbolc či Lá na Féile Bríde (což je svátek svaté Bridget neboli po našem Brigity). V angličtině se mu říká Bridget's Day (Brigitin den) nebo Candlemas (hromnice); tím se oklikou konečně dostáváme i k našemu kalendáři, kde stále ještě 2. února vedle moderního jména Nela najdete ono podivné slovo Hromnice.
Přestože se světí svíce, není zde žádná logická spojitost s původní "pohanskou" bohyní Brighid a jejím kultem ohně. Bohyně Brighid vládla v předkřesťanských dobách Slunci a ohni - ti, kdo ji uctívali, na její počest udržovali věčný oheň. Byla také bohyní básnictví, věštění, léčení i kovářství. Postava Brighid byla jednou ze tří podob jediné bohyně. V končící zimě vystupovala v podobě stařeny (cailleach), obávané bohyně spojované se smrtí i se znovuzrozením. Začátkem února se však mění - přichází v panenské a čisté podobě vyjadřující příchod jara. Jejím symbolem je asymetrický kříž, který se vyrábí v předvečer svátku a staví se v domě po očistném rituálu na vnitřní stranu dveří tak, aby byl chráněn před ohněm, bleskem a bouří. Kříž je opatřen magickým znakem, jímž je pětiramenný prut, znázorňující vztyčenou ruku s roztaženými prsty. Křesťané bohyni Brighid přejali a změnili ve svatou Brigitu; čímž bylo možné zachovat její uctívání a sladit jej s oficiální věroukou.
Víme-li o analogii s křesťanskými svátky, ještě nám to nic neříká o tom, proč vlastně byl v dobách, označovaných jako pohanské, Imbolc slaven. Jazykovědci našli analogii s gaelskými jmény jiných slavností - podle nich lze předpokládat, že Imbolc byl původně nazýván La'á Oimelc - ve spojitosti s laktací ovcí. Ovce hrály v dějinách lidské civilizace vždy důležitou roli - dávaly člověku potravu i materiál pro oblékání. Narození jehňat se stalo znamením nového života uprostřed smrtících zimních mrazů a tím i velkou příležitostí k oslavě. Křesťanská svatá Brigita bývá proto často znázorňována jako pastýřka s jehňátky.
Ochranné ohně a první orba
Součástí svátku Imbolc byla slavnost ochranných ohňů. Před vchodem do domu se zapalovaly malé ohníčky. Věřilo se, že mají moc ochránit dům nejen před úderem blesku, ale i před krupobitím. V tento den se také zhášely ohně v kovárnách. Po vyčištění ohniště je znovu směly zapálit jen mladé dívky, panny symbolizující bohyni Brighid.
Přenesen zůstal zvyk ochranných ohňů vtělen ve hromničkách, svíčkách posvěcených na Hromnice, které mnozí z nás pamatují ještě u svých babiček. V předvečer svátku bylo zvykem uspořádat bohatou hostinu. Nesmělo se zapomenout nechat něco z jídla jako oběť bohům. V tomto období bývalo také zvykem vyorat první jarní brázdu. Orba proběhla slavnostním způsobem s ozdobenými pluhy pokřtěnými pálenkou, za doprovodu mladých dívek. Do brázd byly bohům obětovány kousky chleba a sýra.
Na Hromnice, o hodinu více ?
Platí tato poučka doslova? Při pohledu do tabulek lze zjistit, že 21. prosince Slunce vychází v 7:58 a zapadá v 16:02; o šest týdnů později vychází Slunce v 7:35 a zapadá v 16:58. To je 23 plus 56 minut, dohromady skoro hodina a dvacet minut - o tolik se nám již od zimního slunovratu prodloužil den. A nyní jedna pranostika z šera věků. Podle keltské tradice znamená dobré počasí na svátek Imbolc další pokračování zimy, zatímco špatné počasí znamená, že zima končí. V pranostikách se dočtete: Hromnice-li jasné, čisté, potrvá déle zima jistě; pakli sněží nebo hřmívá, jaro jistě v blízku dlívá. Jiná pranostika zní žertovně, přestože má stejný význam: Jest-li o Hromnicích teplo, staví medvěd boudu; pakli o Hromnicích zima, bourá medvěd boudu. Ovšem další pranostika, kterou používala ještě i moje babička, praví: Na Hromnice půl krajíce a půl píce. Optimismus z blížícího se jara není podle ní na místě - vždyť z pohledu zásob jídla pro člověka i krmiva pro zvířata je zima teprve v polovině. Ještě dlouho nebude možné získat novou "letošní" potravu i krmení. Až během května a června narostou totiž v našich podmínkách téměř dvě třetiny zelené travní hmoty hodící se jako krmivo.
V blízkém okolí keše Imbolc se nachází pravěké výšinné neopevněné sídliště chamské kultury Babiny, které bylo lokalizováno v roce 1961. Na Plzeňsku je takových míst známo celkem přes 70. Z této lokality pochází důležitý soubor nálezů uložený v Muzeu jižního Plzeňska v novogotickém zámku Hradiště v Blovicích (broušená i štípaná industrie: sekerky, nožíky, vrtáčky, šipky apod.).
Chamská kultura se jmenuje podle města Cham v Horní Falci (Německo). Z tohoto místa se chamská kultura rozšířila asi na přelomu staršího a středního eneolitu do Čech. Začátek chamské kultury předpokládáme cca kolem roku 3 000 před Kr., její konec je zatím nejasný. Osídlení bylo řídké, sídliště výšinná, malá a chudá, neopevněná, nejpíše na ostrožnách či izolovaných skalách. Podle tohoto osídlení je pravděpodobné, že se obyvatelstvo spíše zabývalo pastevectvím.
Blíží se začátek února a s ním i první letošní velký keltský svátek - Oimelc neboli Imbolc.
Návštěvou keše můžete tento svátek oslavit. Pokud se tak rozhodnete, přineste si s sebou Brighitin kříž, návod na jeho výrobu najdete bez problémů na internetu. Keš má velikost small, tomu přizpůsobte i velikost vyrobeného kříže – rozpětí ramen by mělo být maximálně 10 cm, aby se do keše vešel. Svůj výrobek pak při návštěvě keše můžete vyměnit za výrobek jiného návštěvníka. Pro prvních pět nálezců jsem kříže vyrobil osobně 
Z místa nálezu keše je pěkný výhled na hrad Radyně a do údolí potoka Bradava, jednoho z větších přítoků řeky Úslavy. Nedaleko se nachází i trampská osada Zlaté údolí. Tak si můžete zapálit "hromničku" a vychutnat si klid údolí ...