Razítko
Razítko je značkovací zařízení, které vytváří jedno nebo vícebarevný otisk.
Používá se především jako kancelářská pomůcka pro tisk často opakovaných textů, obrázků nebo jiných grafických prvků. Dále se využívá k označení pravosti listin nebo k potvrzení úkonu, který je s otiskem razítka spojen.
Pracovní část razítek tvoří gumové nebo polymerové štočky, v kterých je umístěn text nebo jiná grafika. Textová deska je připevněna k tělu razítka, které umožňuje pohodlnou manipulaci.
Klasické dřevěné razítko mělo rukojeť vyrobenou z dubového nebo smrkového dřeva, v současnosti se nejvíce používají razítka plastová a kovová.
Funkce a význam razítka
Razítka se stala neodmyslitelnou součástí našeho života. Jejich otiskem se z obyčejného psaní stává dokument, který potvrzuje, že byl vydán právě tímto subjektem (subjektem k tomu oprávněným), čímž se dokument s jeho obsahem stává nesporným a závazným.
Razítka však neplní pouze identifikační funkci, jsou také potvrzením pravosti, projevu vůle, úkonu či nařízení. Zároveň má i funkci estetickou.
Historie razítek
V dobách dávno minulých se pro výše zmíněné účely používaly pečetě. Dokument nebo předmět, který byl jimi opatřen, ověřoval jejich autora. Díky tomu získal jejich adresát jistotu, že jsou pravé. V dnešní době se s nimi můžete setkat nejen v symbolické, ale i v naprosto oficiální podobě, funkci a významu. Používají se u vybraných úředních a státnických záležitostí (Velká a Malá státní pečeť, kterou disponuje prezident republiky ČR), v diplomatických, a hlavně v církevních kruzích. Jejich užíváním tak pokračuje tradice, která přináleží určité osobě nebo úřadu (papež), nebo tomu, kdo se významem svého společenského postavení a svých oprávnění nejvíce blíží postavení císaře či krále. Pečetě měly a mají, stejně jako razítka, mnoho podob. Mohou být umístěny přímo na dokumentu nebo k němu mohou být připojeny, či jinak připevněny.
Za jedny z prvních razítek můžeme považovat pečetní prsteny a kovová pečetítka používaná v antických dobách, která jsou podobně jako některé pečetě, užívána dodnes. Cesta k razítku do dnešní podoby však byla velmi zdlouhavá. Razítko není vynálezem, ani nápadem jednoho člověka, ale několika lidí, jak už to u vynálezů bývá, kteří na sebe navazují. Velmi podstatným objevem pro vznik razítka, byla vulkanizace pryže (v roce 1839), o tu se omylem, při pokusu, zasloužil Chares Goodyear. Tohoto vynálezu se jako první chopili dentisté k výrobě zubních otisků.
První pryžová razítka začal vyrábět James Orton Woodruff. Kolem roku 1865 navštívil obchod, v němž byl výrobek s technickými údaji, které byly tištěny pryžovými písmeny. Ta byla vystřižena z pryže a nalepená na dřevěné desce. Tento způsob provedení ho natolik zaujal, že se společně se svým strýcem pokoušel odlévat pryžová písmena a vulkanizovat je. Kolem roku 1880 začaly vznikat první továrny na výrobu pryžových razítek. V roce 1919 se němec Kurt Schwatting zasloužil o výrobu prvních obrázkových razítek. Od té doby se razítka vyvíjela do dnešní podoby.
Na významném zkrácení dodací lhůty výroby razítek se podílí rychle se rozvíjející technologický, zejména počítačový pokrok. Výroba razítka na počkání se stala naprostou samozřejmostí.
K eventu
KDY – 3. 3. 2018 od 16.00 hod – cca 17.00
KDE – Smetanovy Sady, u fontány
CWG – budou za 10,- za kus
Budu se těšit!