První starosta ČOS
Tato keš se váže k velké osobnosti, která je hluboce spjatá nejen se Sokolem ale i s Prahou, s doktorem Janem Podlipným. S jejími souřadnicemi Tě zavedeme k jeho soše, která se nachází na Elsnicově náměstí a v blízkosti TJ Sokol Libeň.
Pomník Jana Podlipného
Socha a samotný pomník byla zhotovena roku 1935 ve spolupráci architekta Jana Bloudka a sochaře Jaroslava Brůhy. Dokladem toho, že Brůha měl k sokolskému hnutí velice blízko, můžou být dva rozměrné pískovcové reliéfy pro budovu Sokola na Malé Straně, které sám vytvořil.
Po více než 70 letech, tedy v roce 2009, byl pomník obležen lešením se zelenou plachtou, aby mohlo dojít k renovaci. Mimo jiné byla socha natřena a zlatou barvou byl obtáhnut i nápis
na podstavci.
Připomeňme si tedy život tohoto významného českého vlastence alespoň ve zkratce.
Jan Podlipný se narodil v roce 1848 do zámožnější rodiny hospodáře Josefa Podlipného. Mladý Jan vyrůstal
v Hněvčevsi, malé obci vzdálené 17 km od Hradce Králové. Pak v tomto, dnes krajském městě, studoval
na gymnáziu až do maturitního ročníku, který úspěšně dokončil na akademickém gymnáziu v Praze.
Ve studiích dále pokračoval na právnické fakultě Univerzity Karlovy, kde se mu podařilo získat doktorský titul.
Rok po dokončení studií nastal další velký zlom, tentokrát v jeho osobním životě, a to svatba s Annou Nebeskou, do jejíž rodiny docházel jako domácí učitel. Nutno poznamenat, že v té době to byl pro „obyčejného venkovského kluka“ doopravdy úspěch. Není však jasné, zda-li tuto činnost vykonával
z nedostatku finančních prostředků, nebo za tím stála snaha dostat se do „lepší“ společnosti.
Kromě přivýdělku se věnoval i jiným činnostem, například byl aktivním členem Akademického čtenářského spolku, do zasnoubení s Annou dokonce hrál v ochotnickém divadle. Manželé Nebeští však nebyli úplně s to, aby budoucí advokát byl hercem. Druhým důvodem skončení jeho herecké kariéry byla i do jisté míry žárlivost Anny Nebeské na Otýlii Sklenářovou, která patřila mezi nejvýznamnější herečky své doby.
Volný čas taktéž, už od studentských let, trávil v Sokole. Po smrti Miroslava Tyrše se jeho zapojení
do sokolského života ještě zintenzivnilo. Nejvíce působil v Sokole Pražském a stál u zrodu České obce sokolské, kdy se stal v roce 1889 i jejím prvním starostou.
Jan Podlipný byl chválen mimo jiné i pro své organizátorské schopnosti, které se řádně osvědčily při pořádání druhého (1891) a třetího sokolského sletu (1895), kdy byl zvolen předsedou slavnostního výboru.
Dále se zasloužil o budování vztahů se zahraničními tělocvičnými jednotami, kromě slovanských jednot
i například s francouzskými gymnasty.
Roku 1898 dostal Sokol Pražský pozvání od předsedy a spoluzakladatele Unie tělovýchovných jednot Francie Josepha Sansboeufa na Všeobecnou výstavu a setkání tělovýchovných jednot ve Francii. V té době to pro Sokoli byla první příležitost předvést své dovednosti v zahraničí. Pozvání tak bylo bez váhání přijato. Několik dní před uskutečněním výpravy, na jejíž přípravě se významně podílel právě Jan Podlipný, byl rakouskými úřady vydán zákaz, protože sokolstvo prý nemá právo vystoupit jako organizace pod svou zástavou. Jan Podlipný se však rozhodl zákaz vědomě porušit a vydal se s delegací do Francie, vše se ale muselo pojmout jako soukromá akce.
V odstavcích výše byl Jan Podlipný představen jako schopný starosta České obce sokolské, nesmíme ale zapomínat, že kromě Sokola zasahoval Jan Podlipný taktéž do politické sféry a to již od roku 1891, kdy byl zvolen, jakožto stoupenec mladočechů, do městské rady. O šest let později byl jmenován primátorem hlavního města Prahy. Tehdy se vyslovil pro myšlenku přičlenit okolní města a obce k Praze, a také díky tomu byla 12. září 1901 Libeň připojena k Praze jako její osmá část.
V roce 1903 se Jan Podlipný ujal aktu pokládání základního kamene pomníku Jana Husa, kdy jakožto předseda spolku pro zbudování této památky pronesl slova: „bude tu státi před tváří matky Krista, jíž Hus v neskonalé úctě měl“, a že tedy „v duchu jeho smýšlení poklepává na kámen ve jménu Boha Otce, i Syna i Ducha svatého. Amen.“ Vzhledem k tomu, že Podlipný byl jak Sokolem, tak mladočechem, měl být jeho postoj ke katolictví
(a zvlášť k tomu politickému) spíše záporný. V proslovu však vyjádřil vlastně opak, z toho důvodu mnoho sokolů v témže roce žádalo o jeho odstoupení ve funkci starosty. I tento důvod mohl mít za následek to, že
v prosinci roku 1905 Jan Podlipný doopravdy odstoupil.
Jan Podlipný prožil celý svůj život ve službách vlasti a národa. Ve svých šedesáti letech obdržel zlatou medaili královského hlavního města Prahy. Byl čestným měšťanem Libně, Čáslavi, Vršovic, Vysočan, Plzně, Rydvovic, Litovce a Mariánských Hor, byl rytířem Čestné legie a držitelem mnoha zahraničních vyznamenání.
Skonal v roce 1914 a byl pochován na Olšanských hřbitovech. Památka tohoto velkého muže, který svůj život prožil ve službách vlasti, je připomínána nejen výše zmíněným pomníkem ale i pojmenováním župy- župy Jana Podlipného.
A teď již ke keši…
Hledej!
Lovení zdar!
Tato keš je součástí série *100 sokolských keší republice*,
kterou zakládá Česká obec sokolská prostřednictvím svých žup a jednot.
Série vzniká ke stému výročí založení republiky v roce 2018.