Skip to Content

<

Prirodni pamatka Stola Loreta

A cache by Mariana8 Send Message to Owner Message this owner
Hidden : 3/31/2018
Difficulty:
3 out of 5
Terrain:
3.5 out of 5

Size: Size: other (other)

Join now to view geocache location details. It's free!

Watch

How Geocaching Works

Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions in our disclaimer.

Geocache Description:


Přírodní památka Štola Loreta patří svoji povahou a charakterem mezi evropsky významné geolokality a její vstupní portál se nachází v prohlubni jámového lomu vedle silnice na Týnec. Tato keš je typu "Earthcache" a proto nemá fyzicky žádnou schránku. Pro zalogování je nutné odpovědět na několik následujících otázek a splnit úkoly v terénu. Na výchozích souřadnicích keš nehledejte!

Otázky a úkoly:



Přístupová štola (dolní ústí):

(1) Na souřadnicích waypointu "Přístupová štola (dolní ústí)" naleznete vstupní portál. Zaměřte se na jeho zpevněné kamenné bočnice (zejména po pravé straně při pohledu na portál nalezneme několik pěkných čistých vzorků), popište zbarvenost horniny a pokuste se určit o jakou horninu se jedná.

(2) Dále zde zjistěte jakým směrem je vyražena přístupová štola ve skále, upřesněte určením azimutu (úhel, který ve vodorovné rovině svírá konkrétní směr se severním směrem).

Závrt (horní ústí):

(3) Vyhledejte závrt (viz infomapka ve fotohintu a text v listingu), nahlédněte do ústí (může se hodit baterka) a zvolte správný obrázek z variant A až F. K odpovědi přidejte GPS souřadnice místa!

(4) Vyfoťte se u horního nebo dolního ústí štoly a foto přiložte do logu (nepovinný úkol).
Poznámka: Tématické geologicko-speleologické foto např. s helmou, čelovkou, lopatkou, geolog. kladívkem, šutrem, krumpáčem, atrapou netopýra apod. získává zvláštní ocenění „Creative photocacher“ :D

Odpovědi zašlete přes profil ownerovi a keš zalogujte rovnou. Foto není podmínkou, avšak při nejasnosti v odpovědích pomůže při rozhodování o uznání logu.

Informace o lokalitě:



Bývalý vápencový důl, tzv. Kolowratova štola, je opuštěné důlní dílo v čočce erlán-vápencového stromatitu uložené konkordantně v perlových, slabě migmatitizovaných rulách kontaktního pláště klatovské apofýzy středočeského plutonu. Loreta se nachází v Českém masivu - moldanubické oblasti (moldanubikum). Stráří vzniku sedimentačních vrstev odhadujeme do období proterozoika (starohory). Původ geologických jevů (geneze), které se v oblasti vyskytují je metamorfní (tzv. regionální metamorfóza).

Český masiv je pozůstatek kolizního orogenu zformovaného variským vrásněním, který přesahuje území České republiky. Jedná se o jednu ze dvou základních geologických jednotek na území Česka (tou druhou jsou Západní Karpaty). Oblasti českého masivu: 1 - moravsko-slezská, 2 - krušnohorská, 3 - lugická, 4 - středočeská, 5 - hlinská zóna, 6 - kutnohorsko-svratecká, 7 – moldanubická.

Modanubikum tvoří jižní a jihozápadní část Českého masívu a je komplexem silně přeměněných (metamorfovaných) a vyvřelých (magmatických) hornin. Moldanubikum se vyznačuje přítomností hornin přeměněných za vysokého stupně metamorfózy. Horninové prostředí moldanubika lze regionálně rozčlenit do 3 základních skupin: Monotónní skupina – metamorfované sedimenty a ortoruly - metamorfované kyselé vyvřelé horniny původně proterozoického stáří (více než 550 milionů let). Pestrá skupina – obsahuje pararuly, kvarcity, mramory – přeměněné horniny, jejichž zdrojový materiál pochází ze starších prvohor z období před přibližně 500 až 430 miliony lety. Gfölská skupina – je tvořená vysoce přeměněnými horninami jako ortoruly, eklogity, granulity a peridotity

Moldanubická oblast 1 - platformní pokryv, 2 - oblasti: středočeská, kutnohorsko-svratecká, moravsko-slezská, 3 - masívy magmatitů, 4 až 6 - jednotvárná skupina, 7 až 9 - pestrá skupina, 10 - granulity, 11 - nejvýznamnější zlomy, M1 až M6 - dílčí jednotky moldanubika.

Povrch chráněného území je charakterizován pozůstatky těžby v malých lomech. Později byl vápenec těžen též z mělkých šachtic, vyhloubených ze dna malých lomů. Z nich pak byly raženy směrné chodby v mělkých patrech. Po opuštění těchto dobývek došlo k jejich provalení a poklesu terénu nad nimi. Zachovala se po nich protáhlá nepravidelná deprese 330 m dlouhá, až 10 m široká a 5 - 15 m hluboká.

Jak to uvnitř vypadá? Podívejte se na krátké, 2-minutové, video.

Důlní systém Loreta má dva východy – přístupvou štolu a závrt se šachtou vdálený 490 m od hlavního vstupu. Vstupní portál staré důlní šachty (dolní ústí štoly), který se nachází v prohlubni jámového lomu vedle silnice na Týnec, nese nápis Zdař Bůh a letopočet 1889. Důl je pro veřejnost nepřístupný. Vstup uzavírají vrata, opatřená otvorem jen pro vlet netopýrů. Horní ústí štoly se nachází na dně rokle nalevo od lesní cesty ve směru ke zřícenině kaple sv. Jana Nepomuckého na nedalekém vrchu. Toto horní ústí je uzavřeno kovovou skruží s otvory a můžete jej zahlédnout na dně rokle v úrovní, kde je po pravé straně cesty umístěna značka přírodní rezervace.

Vlastní podzemní prostory mají zhruba 1100 metrů. Zmapovaný systém chodeb prokazuje tři patra, nejvyšší délky 100 m, střední navazující na vstupní štolu 600 m a dolní má délku asi 400 m. V nejhlubší části najdeme i jezírko v přibližné 15metrové hloubce. Chodby jsou 1-6 metrů široké a 0,8 – 10 metrů vysoké. Lokalitou protéká malý ponorný pramen, na více místech jsou patrné krasové jevy menších rozměrů a také se zde vytváří tzv. „vápenné perly".

Těžba vápence probíhala v 19.století na mnoha místech pestré série moldanubika (zvané na Klatovsku jako série strážovská). Ložisko bylo původně těženo povrchově, později štolou. Většina těžebních aktivit byla však reprezentována malými povrchovými důlními díly (viz Svinná, okolí Čachrova, atp.). Loreta je poměrně vzácným příkladem těžby hlubinné, jedná se o ojedinělé důlní dílo dokládající hlubinnou těžbu vápence. Jsou zde zachovány rozsáhlé komorové dobývky, těžební zařízení, zbytky dopravní techniky a řada krasových dutin.

První zmínky o dobývání vápence jsou z konce 18. století. Nejprve byly k těžbě využívány mělké jámy. Když byly povrchové zásoby vápence vyčerpány, byly hloubeny šachty ze stávajících jam. Vápencový důl nechal razit v roce 1889 hrabě Leopold Filip Kolowrat Krakovský. Vápenec ve formě čočky mocné 5 - 20 m, spadající strmě pod úhlem 70 - 80° k severozápadu, byl těžen ve třech patrech. Mezi vrchním a spodním patrem je výškový rozdíl 25 až 30 m. Těžba zde probíhala až do září 1939. Těžba čočky krystalického vápence, který byl používán na stavbu pevností, probíhala do roku 1910. Důl byl v restituci navrácen Kolowratům, kteří vlastnili a vlastní okolní lesy a v Loretě je i knížecí hájovna.

Vápenec je usazená hornina, jejíž hlavní složkou je uhličitan (karbonát) vápenatý (CaCO3), tj. klencový kalcit a jeho kosočtverečná modifikace, aragonit. U dvousložkových hornin musí být jejich zastoupení větší než 50 %, přičemž příměs přesahující 10 % se v názvu vyjadřuje adjektivem (obr. 237, 238). U třísložkových hornin podíl karbonátů musí přesahovat 50 % a kalcit spolu s aragonitem musí převládat nad ostatními karbonáty. Protože aragonit je rozpustnější než kalcit, bývá snadno vyloužen nebo častěji rekrystalizuje ve stálejší kalcit; v geologicky starších vápencích proto aragonit nenalézáme a vápence často jeví různě intenzívní rekrystalizaci za vzniku zrnitých struktur různého druhu. Vápence jsou spjaty plynulými přechody zejména se sedimenty jílovitý (viz slín, slínovec), písčitými (písčité vápence a vápnité pískovce) a velmi často s dolomit.

Vznik vápenců je v převážné většině vázán na životní cykly mořské fauny vybavené vnějším (schránky, lastury), či vnitřním (kostra ryb a mořských savců) vápenatým skeletem (biomechanický původ). Přímým chemickým vysrážením CaCO3 (biochemicky) vzniklo pouze podružné množství těchto hornin.

Barva vápenců je velice rozmanitá. Mohou být bílé, šedobílé (příměs jílových minerálů), šedé až šedočerné. Limonit dodává vápencům žlutavé až okrové zabarvení, hematit růžové až červené. Přítomnost chloritu nebo glaukonitu způsobuje zelenavý odstín těchto hornin. Některé vápence (hlavně slovenské, triasového stáří) bývají proťaty sítí mladších kalcitových, bílých žilek. Struktura vápenců je organogenní, jestliže je hornina složena z větší části pouze ze schránek nebo koster organismů. Jsou-li v hornině dobře patrné úlomky a zbytky těchto fosilií, má hornina strukturu organodetritickou. Nemůžeme-li povahu úlomků určit, mluvíme o struktuře detritické. Celistvé vápence složené z velice jemné kalcitové hmoty mají strukturu kalovou. Některé vápence mají strukturu oolitickou (skládají se z drobných ooidů uhličitanu vápenatého). Na obrázku zleva: Krinoidový vápenec, vápenec a mušličkový vápenec.

Krystalický vápenec (mramor) vzniká metamorfózou vápence a je tvoře různě velkými zrny kalcitu. Barva je většinou bílá, může obsahovat tmavší pruhy způsobené rozptýleným grafitem. Kalcitické mramory (krystalické vápence) obsahují více než 95 % kalcitu. Dolomitické mramory (krystalické dolomity) obsahují převážně dolomit. Kromě něj mohou obsahovat až 10% kalcitu. Dále mohou mramory obsahovat různé přimíšeniny. Mezi nejběžnější patří jílová hmota, grafit, limonit nebo hematit a serpentinit (vzhledově atraktivní zelené mramory). Mramory tvoří polohy a čočky ve formacích krystalických břidlic, zejména fylitů, svorů a pararul. Jejich tělesa nejčastěji nabývají rozměrů několika centimetrů až stovek metrů.

V této pseudokrasové jeskyni se již začaly tvořit kalcitové (sintrové) výrůstky různých velikostí a různého tvaru na stropech i podlaze podzemních prostor. Za pár tisíc let tu vyrostou krápníky... stalaktity (visící ze stropu), stalagmity (na zemi rostoucí) a jejich spojením stalagnáty.

Přírodní památka obsahující štolu je nejvýznamnějším zimovištěm netopýrů v západních Čechách. Celkem bylo během zimování zaznamenáno devět druhů netopýrů. Ve štole pravidelně zimuje např. netopýr velký, velkouchý, řasnatý, vodní, ušatý a vrápenec malý. Lokalita byla z hlediska netopýrů objevena začátkem 70. let. Od konce 80. let 20. století začaly počty netopýrů postupně narůstat a tento trend v podstatě trvá až do současné doby. Z tohoto důvodu jsou důl a jeho okolí od r. 1985 prohlášeny za přírodní rezervaci. Na obrázku zleva: Netopýr velký a vrápenec malý.

Lesní porost nad dolem je uměle založen jako smíšený, převažuje v něm smrk. Na okraji lesa směrem k silnici Loreta - týnec se nacházejí některé teplomilnější druhy, např. Bradáček vejčitý, Vikev lesní, Barvínek menší a Náprstník velkokvětý (na obrázku zleva).

Zdroje: Informační portál sumava.cz, geologická encyklopedie geology.cz, turistický portál hrady.cz, projekt České společnosti pro ochranu netopýrů "Sčítání netopýrů v zimovištích ČR", webové stránky Agentury ochrany přírody a krajiny ČR ochranaprirody.cz, wikipedie.org, webové stránky GEOLOGICKÝ PARK Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze parkgeo.cz, dokument České televize "Tajuplný podzemní svět", webová prezentace kolowrat.cz

Foto: blovi | Loreta – rajce.net, projekt naturaprovsechny.cz, Vysoká škola ČVUT fsv.cvut.cz, encyklopedie kvetenacr.cz

Kdo byl nejrychlejší?



Additional Hints (Decrypt)

Ubeav hfgv fgbyl ivm sbgbuvag

Decryption Key

A|B|C|D|E|F|G|H|I|J|K|L|M
-------------------------
N|O|P|Q|R|S|T|U|V|W|X|Y|Z

(letter above equals below, and vice versa)



 

Find...

23 Logged Visits

Found it 20     Write note 1     Publish Listing 1     Update Coordinates 1     

View Logbook | View the Image Gallery of 46 images

**Warning! Spoilers may be included in the descriptions or links.

Current Time:
Last Updated:
Rendered From:Unknown
Coordinates are in the WGS84 datum

Return to the Top of the Page

Reviewer notes

Use this space to describe your geocache location, container, and how it's hidden to your reviewer. If you've made changes, tell the reviewer what changes you made. The more they know, the easier it is for them to publish your geocache. This note will not be visible to the public when your geocache is published.