Tato keš patří do série “Portáši”, která byla založena pro 11. ročník geomaratonu Valašské keškobraní 2018 pod kódovým označením (VK-1180) jako vzpomínka na 5. ročník v roce 2012.
Portáši je označení pro příslušníky bezpečnostního sboru portášů, který byl ustanoven v 17. století jako ozbrojená jednotka, strážící moravsko-uherskou hranici. Portáši se primárně podíleli na ochraně hranic před nepřátelskými vpády, potírali lupiče a pašeráky. V čele sboru stál od roku 1717 poručík (lajtnant), následovaný šikovatelem (feldvébl), mladším šikovatelem a pěticí desátníků. Sbor byl definitivně rozpuštěn v roce 1830.
Historie 1
17. století
1638 Když si císařské vojsko běhen 30leté války několikrát nevědělo rady s povstaleckými Valachy , kteří využívali znalostí terénu a obyvatel, bylo rozhodnuto použít proti Valachům zase Valachy. Dne 31. března 1638 Císař Ferdinand III. Habsburský povolil reskriptem najmutí jedné stovky „věrných Valachů“, za účelem lepší ochrany východní hranice Moravy. Z řad "věrných" katolických Valachů bylo vybráno 100 spolehlivých mužů - základ budoucích portášů. Zároveň 2. dubna 1638 císař zasílá moravskému zemskému hejtmanovi hraběti Salmovi dopis, ve kterém jej vyzývá k opatrnosti při vybírání věrných Valachů. Jedním z jejich úkolů bylo i hlídat zemské hranice, hlavně průsmyky, pasy - "brány" do Moravy. Tito Valaši se pak stali jakýmisi národními četníky, často využívanými jako kontrarevoluční složka k likvidaci lidových povstání nebo zbojníků jánošíkovského typu. Na jejich obhajobu však nutno uvést, že často účinně zasáhli při obraně hranic proti uherským vpádům, nebo se zasloužili o klidný život zdejších občanů svými ráznými zásahy proti zlodějům či lupičům dobytka. Někdy dokonce vydatně pomohli při zlikvidování obávaného medvěda či smečky vlků. Rozhodování o sboru náleželo zprvu samotnému císař.
1640 Moravský zemský sněm 23. února 1640 rozhodl, aby byli naverbováni věrní Valaši, o kterých se předpokládalo, že by mohli v okolí svého bydliště potírat zbojnictví podstatně účinněji než vojsko.
1641 Císař znovu nechává svolat sbor listem ze dne 3.ledna 1641.
1642 Při verbování Valachů jim povstalci slibovali, že zničí majetky všech, kteří zradí a dají se do císařských služeb proti nim. Proto se podařilo naverbovat jen málo mužů a těm se nevěřilo, byla obava, že zběhnou ke Švédům nebo k valašským povstalcům, zbojníkům a podobně. Nebylo ani zbraní ani peněz na slibované žoldy, stávaly se případy, že někteří muži zbíhali ze služby z obavy z povstaleckých Valachů a pro špatné proplácení žoldu. Někteří dokonce slušně požádali o propuštění ze služby a bylo jim vyhověno. Za účast ve Valašských povstáních při švédském vpádu na Moravu bylo rovněž 12 mužů ze služby vyloučeno pod pohrůžkou smrti.
1643 – 1644 Věrní Valaši se významně podílí na potlačení valašských povstání na Vsetínsku a na uklidnění celkové rozjitřené situace v oblasti. V této době věrní Valaši spolupracují jak s vojskem, tak i s dalšími oddíly tzv. biskupských Valachů.
1644 Najímání věrných valachů bylo opět obnoveno, někdy byl stav doplňován i z řad chycených zbojníků, když dostali milost. Nosili svůj valašský kroj, na rozdíl od obyčejného Valacha však nosili vysoké kožené boty (ne krpce). Na všedno měli bílé huněné nohavice a černé bruncleky, na svátek měli nohavice černé a zelenou župicu. Na hlavě vysoký klobouk se širokou střechou (nebo nic). Na zádech nosili půlhák, později lepší karabinu, za širokým řemenem měli jednu nebo dvě pistole, dále měli koženou tašku (v ní byla "oprátka" - dlouhý řemen na poutání i na házení jako laso, na konci však nebyla smyčka, ale železná kulička), dále v tašce byl "túlec" na prach a kulky, za opaskem měli ještě tesák a "baňku" na různé pití. V ruce drželi obávanou valašskou zbraň - valašku, ostrou sekerku s dlouhou rukojetí (při chůzi a zvláště při běhu do kopce se s ní opírali o zem), se kterou uměli v případě potřeby i dobře házet. Mohli zatknout i vojáka, když se řádně nechoval (třeba když loupil na vlastní pěst); vojáci a portáši se vůbec neměli rádi.
1645 Věrní Valaši byli zřejmě rozpuštěni.
1649 Evangeličtí Valaši se znovu začali bouřit tak, že byla opět proti nim hledána pomoc mezi katolickými Valachy. Bylo najato 50 mužů do císařské služby na 4-5 měsíců. Byl pro ně uvoněn plat 1000zl. z rentmistrovského úřadu moravského.
1650 Z důvodu vzmáhajícího se loupežnictví jsou opět svoláni a úspěšně řeší nastalou situaci. Od poloviny 50. let 17.st. se stávají účinnou pomocnou vojenskou složkou, která v případě potřeby řeší problémové situace na celé východní Moravě.
1655 Poprvé se objevuje označení sboru jako Portowny (portovní), který je dále v listinném materiálu používán společně s označením věrní Valaši. Od počátku 18.st. jsou pak tato označení vytlačena slovem Portatschen (Portáši), s největší pravděpodobností podle uherského „portarii castri“ lidově portás (čti portáš), tedy tradičních vrchnostenských strážců bran, vstupů a hraničních přechodů.
1657 Nejvyšší stav stálého sboru. Portášů bylo asi 100, ten rok jim bylo vyplaceno 636 zl.
1660 Začíná se objevovat oficiální název Sbor věrných Valachů, zřejmě pro potřeby úřednického aparátu, který potřeboval místo vágního termínu „věrní Valaši“, označení jasnější.
1663 První známý velitel sboru věrných Valachů hauptmann Jan Maniak. Ve stejném roce bylo hradišťskému hejtmanovi přiděleno 4 až 5 portášů na ochranu.
1666, 1667 Císařskými reskripty jsou všechny pravomoci vztahující se k portášům přeneseny z císařské kanceláře na moravský zemský sněm, především z důvodu přenesení finančních povinností na zemské orgány. Od těchto dat jsou také zaznamenány stížnosti na pozdní nebo žádnou výplatu žoldu.
1678 V Uhrách se vzmáhalo povstání pod vedením Tókólyho a Moravě hrozilo nebezpečí vpádu. Bylo rozhodnuto najmout 400 Valachů. Karel Jindřich ze Žerotína majitel panství Valašské Meziříčí, poslal dopis zemskému sněmu, týkající se náboru 400 Valachů, kteří mají být najati z panství Valašského Meziříčí, Rožnova pod Radhoštěm, Hukvaldy, Holešov, Bystřice a Nový Jičín.Poznamenal, že na těchto územích je mnoho "Valašských" vesnic. V memorandu vydaném o několik dní později je uvedeno, že na Bystřickém panství byly nábory provedeny nejvíce v obcích Rusava a Chvalčov, a ve dvou vesnicích na okraji valašského území, Brusnice, Chomýž i mimo ni ve Křtomili. V této otázce, se vyjádřil i hejtman v Novém Jičíně, který zmiňuje pouze dvě chudé vesnice v "horách Valašska" vylidněné po valašských povstáních. Majitel panství hukvaldského reagoval negativně na požadovaný počet rekrutů. Tvrdil, že ne všechny obce v této oblasti lze považovat za valašské. Za valašské označil ty vesnice, kde probíhal chov ovcí:Velké Kunčice, Čeladná, Lichnov, Kozlov. V těchto obcích se také později verbovalo v roce 1705. Věrným Valachům na hranici velel Jiří Škoda. Povstalci loupili báňská města v severních Uhrách a proto byli Valaši rozpuštěni a ve zbrani ponecháno jen 173 Valachů. Kdyby se udál nepřátelský vpád, měli na Radhošti zapálit hranici.
1680 Po dvou letech, v červnu 1680 vpadli Tókólyho povstalci na Valašsko a vyplenili Brumov, Klobouky, Světlov, Frenštát a zajížděli až k Místku a Frýdku. Obrana Moravy byla svěřena podmaršálkovi Arnoštu Rüdigerovi ze Stahremberka za pomoci 400 Valachů.
1693 První zpráva o patrolování portovních na zemské hranici na Těšínsku a Ostravici.
1699 Moravští stavové se usnesli 7. února 1699, že budou požadovat rozpuštění sboru portášů.
Jak na keš :
Keš je jednoduchá, snadno dostupná tradička.