Tato keš patří do série “Portáši”, která byla založena pro 11. ročník geomaratonu Valašské keškobraní 2018 pod kódovým označením (VK-1183) jako vzpomínka na 5. ročník v roce 2012.
Portáši je označení pro příslušníky bezpečnostního sboru portášů, který byl ustanoven v 17. století jako ozbrojená jednotka, strážící moravsko-uherskou hranici. Portáši se primárně podíleli na ochraně hranic před nepřátelskými vpády, potírali lupiče a pašeráky. V čele sboru stál od roku 1717 poručík (lajtnant), následovaný šikovatelem (feldvébl), mladším šikovatelem a pěticí desátníků. Sbor byl definitivně rozpuštěn v roce 1830.
Historie 2
18. století
1700 Moravští stavové 30.června 1700 na shromáždění zemského sněmu poprvé rozhodli, že budou financovat náklady sboru portášů, ale pouze na jeden rok a odvolávali se na své rozhodnutí z roku 1699. Z důvodu povstání v Uhrách je na Moravě významně zvýšena přítomnost řádného vojska a portášský sbor je 19.července 1700 rozpuštěn. Z té doby je znám statní setník portášů Martin Orság z Nového Hrozenkova. Před rokem 1700 byl velitelem setniny lidu portovního fojt Pavel Majer z Hutiska.
1702 Netrvalo to dlouho a loupeže se znovu rozmohly zejména v hradišťském a přerovském kraji. Sbor byl znovu povolán. Od nynějška už vždy na útraty zemských stavů.
1704 Proti kurucům na Valašsku bojoval oddíl 100 portášů. Sbor byl znovu rozpuštěň.
1707 Na Světlově byly posádky hajduků (pěší vojsko) a portášů proti kurucům (uherští povstalci).
1707 – 1708 Uherští povstalci vpadli na Moravu. Kvůli jejich zuřivosti před nimi vojenské oddíly zemských husarů uprchly a nechaly především východní část země velmi zpustošit. Na vyřešení problémů byl znovu povolán portášský sbor pod velením fojta Pavla Majera z Hutiska, který celou situaci pacifikoval a s pomocí zemských husarů nakonec uherské povstalce vyhnal.
1710 Na Valašsku působí rota loupežníka Lájoše, odháněli dobytek do Uher (na Slovensko). Vojsko proti nim nezmohlo nic, teprve portáši je zahnali natrvalo. V 18. století byla na Slovensku obdoba portášů "Zelenáči" - zajišťovali hranice z druhé strany.
1714?-1726 Byl lajtnantem portášů Jan Josef Šaaden ze Vsetína
1717 Císař Leopold I. Habsburský udělil 3. dubna 1717 souhlas s ustavením řádného sboru zemských portovních v plném počtu jednoho sta mužů na náklady zemské stavovské pokladny. Do čela sboru je postaven Lieutenant (poručík) se svým zástupcem nejstarším desátníkem - Feltwebelem (šikovatelem, felbábem), který vykonával inspekční službu. Stav mužstva je nakonec schválen z finančních důvodů na šedesát mužů, rozdělených do šesti desátnictev. Každému desátnictvu velel Corporal (desátník). Portáši pak působili ve dvou zemských krajích – v Přerovském a Hradišťském. Od této doby již portášský sbor rozpuštěn nebyl a sloužil po konzolidaci až do roku 1830. Na každé stanici byl desátník. Portáši procházeli své úseky, pátrali po podezřelých osobách a zlodějích, chytali je buď sami, nebo pomocí vojenských posádek. Každému desátnictvu příslušela stanice, na které bylo vždy 5 mužů ve službě, zbývajících 5 bylo celý měsíc doma, kde vykonávali dohled v obci (např. na trhu), nebo chodili na robotu (ale menší). Po uplynutí měsíce se vždy vystřídali. Portášské posty byly rozmístěny podél moravsko-uherských hranic od Hodonína po Jablunkov, např. ve Velké (u Strážnice), v Březové (u Uh. Brodu), v Bystřici pod Lopeníkem, v Hošťálkové, v Lidečku, ve Všemině, v Novém Hrozenkově, v Halenkově, v Ratiboři a dalších.
V roce 1717 byla také na Rusavě založeno desátnictvo s desátníkem Jiřím Buříkem a 9 prostými portáši. Ve výzbroji měli tenkrát krátké pušky - těšínky, sajdak (mošna na provazy), měli též šavli. Jako služné dostávali: Lajtnant - hejtman 30 zl měsíčně, feldvébl - hejtmánek 6 zl, desátník 5 zl, portáš 4 zl. Odznaky neměli, dobře se znali mezi sebou. Někdy v té době byl i jeden portáš ze Slavičína, jmenoval se Výduch. Lidové vyprávění (téměř pověst) o něm říká, že v hospodě na Jankulce (nad Rudimovem) se mu samotnému podařilo zajmout celou tlupu zlodějů. V pozdější době byli portáši využíváni i proti pašerákům (švercům), pašovali z Uher tabák a sůl.
1720 Ve výkazu mužstva se poprvé objevuje lokace tří desátnictev Přerovského kraje. Jsou to Hutisko, Rusava a Čeladná. Čeladná pak zůstává jedinou obcí, kde sídlilo desátnictvo nepřetržitě až do roku 1830.
1726 Od tohoto roku byl Karel Zigmund Dubský v zemské službě moravských stavů lajtnantem sboru portášů až do konce roku 1741. V této hodnosti byl nejvyšším velitelem sboru a sídlil ve Fryštáku u Zlína. Pobíral měsíční plat 30 zl. Zemřel 4.března 1744 ve výslužbě, neženat, ve Valašském Meziříčí a byl pochován v kryptě tamnějšího farního chrámu.
1730 byla ustavena zvláštní skupina portášů pro boj s pašeráky se solí, tak zvaní solní portáši (odtud i příjmení na Brumovsku: Solný, Solanský). Rakouská sůl ze Salcburku byla totiž dražší, pašovala se k nám levnější sůl z Wieliczky (z Polska přes Slovensko).
1738 Desátníkem na Rusavě byl Jiří Bílek, který je se svými hrdinskými činy z roku 1740 zaznamenán v archívu města Fryšták a také vzpomínán ve zprávě o holešovském okresním hejtmanstvi z roku 1892.
1739 Portášský sbor se účastní represivních zásahů proti evangelíkům na Moravě. Na milost bylo vzato 6 loupežníků Jan Koláček, Josef Kovář, Václav Šimurda, Jan Šimurda a jeho syn Jan Šimurda, všichni ze Zubří a pak také Jiří Hajný z Bystřičky.
1740 Na základě císařského rozhodnutí z 2. prosince 1740 došlo k rozšíření sboru o jedno desátnictvo v každém kraji, tedy na celkový počet 80 mužů. Po necelých deseti letech však byl stav opět zredukován na šest desátnictev.
1741 Byla zrušeni portáši na Rusavě. Portášským lajtnantem se stává Jura Mikuláščík z Jasenné
1742 Portáši se velmi úspěšně podíleli na obraně Frýdku, Nového Jičína a Hukvald při pruském vpádu a také při bitvě s Prusy u Napajedel.
1743 Dne 24.dubna byl v Hradišti popraven oběšením zběhlý portáš Michal Šestohrdý, který se přidal do skupiny zbojníka Janošíka.
1745 Portáši přišli do Podhradní Lhoty s desátníkem Janem Pavlicou a 9 prostými portáši.
1750 namísto solných portášů působil na hranici sbor finančních strážníků - "obrajti, granci, grenci, grencáci", kteří chodili po hranicích, chytali pašeráky "šverce" s tabákem a solí, ale i různé podloudníky, kteří se vyhýbali celním poplatkům (již od 1569 se na celních stanicích musel platit tak zv. "třicátek" za zboží, to je 1/30 hodnoty zboží, převáženého přes hranici). Pokuty za švercování byly až 50 zl, jakékoliv pašované zboží bývalo zabaveno.
1750 a dále Vrcholné období portášského sboru. Existuje množství dokladů o portášské činnosti z této doby především při chytání pašeráků se solí a tabákem, na jejichž prodej mělo monopol císařství. Pochůzková služba se přesouvá více na sever, především kvůli ztrátě Slezska a nové Rakousko – Pruské hranici.
1766 Od tohoto léta je portášským lajtnantem Jiří Křenek fojt z Valašské Bystřice a je jím celých 26 let až do roku 1791. Za jeho života byl felbábem jeho syn Jan, který sloužil ve sboru celých 50 let. Začínal jako prostý, později byl desátníkem i feldbábem a po smrti svého otce se stal lajtnantem a byl jím až do roku 1818.
1778 Vojenské hlídky zesílené portáši měly zabránit již téměř masovému putování moravských evangelíků na bohoslužby do Těšína a Trenčína.
1780 portáši museli umět číst a psát. Portášská služba byla doživotní, sloužili i 70 - 80 letí, starého portáše však zastupoval jeho syn, zeť nebo přítel, když pak starý zemřel, měl ten pak přednost při obsazování uvolněného místa (nebylo to však dědičné). Vdova též dostávala měsíčně žold. Později však již nesměl nikdo za přestárlého portáše sloužit, když přestárl, tak byl propuštěn. Nový portáš na jeho místě musel mu dávat 1 zl měsíčně ze svého žoldu až do jeho smrti.
1787 Zemská vláda zvažuje rozšíření portášského sboru na sto mužů. V důsledku špatné finanční situace a nedostatku schopných Valachů k tomu nedochází.
1789 Portášský poručík Jiří Křenek popisuje velké úspěchy čeladenského desátnictva při chytání zlodějů dobytka a koní. Jiří Křenek také označuje teritorium čeladenského desátnictva při těšínské hranici za nejhorší ze všech oblastí, na které sbor dohlíží. V této oblasti také mnohdy museli zasahovat portáši z jiných desátnictev jako výpomoc.
1791 Jednoho z nejvýznamnějších poručíků Jiřího Křenka po smrti střídá ve funkci jeho syn Jan.
1794 Během Rakousko - Francouzské války dostali portáši zvláštní pověření stíhat a potírat rozsáhlé tabákové švercování (pašování). Jedno z hradišťských desátnictev je převeleno na Těšínsko, aby dočasně pomáhalo čeladenskému desátnictvu.
1795 Brněnské gubernium rozhodlo o ustavení samostatného oddílu slezských portovních, o velikosti dvou desátnictev se dvěma desátníky a jedním šikovatelem. Výcvik a velení těchto nových portovních převzal velitel moravských portášů lajtnant Jan Křenek a muži pak byli vycvičeni zkušenými portáši čeladenského desátnictva.
1796 Od tohoto roku byli portáši používání i jako pomocníci finanční stráže.
Jak na keš :
Keš je jednoduchá a snadno dostupná tradička.