Tato keška byla vytvořena městem Vimperk, realizována odborem školství, kultury a cestovního ruchu. Důvodech jejího založení je samozřejmě především hra, návštěva míst, která běžný turista ve Vimperku většinou míjí a krásný výhled na město Vimperk. Je věnována památce všech šumavských sklářů a důvodem jejího založení je stará vimperská pověst Zemní zrcadlo. A proč Zemní zrcadlo?
Ve starých sklářských hutích na Šumavě se vyrábělo sklo veškerého druhu. Barevné i obyčejné, zdobené i prosté. Vznik hutí na Šumavě podporovalo především množství kvalitního tvrdého dřeva a křemičitých písků. A v jedné takové huti vyrobil sklář, znalý čar a kouzel, několik zrcadel nazývaných zemní zrcadla. Byla to zrcadla neobyčejná, vševědoucí.
A jedno takové zrcadlo vlastnil také sedlář, který žil ve Vimperku. Byl to prý poslední majitel zemního zrcadla na Šumavě a poslední člověk, který s tím tajemným předmětem dovedl zacházet. Zrcadlo bylo napohled obyčejné, asi jako dlaň veliké, ale ten, kdo byl jeho pánem, dovedl pohledem do něj poznat, co se kde, blízko nebo daleko, děje, co určitá osoba dělá nebo kde nějaká věc je, a mnozí tak dovedli poznat i události, které se staly už před mnoha lety.
Bývaly doby, kdy takových zrcadel bylo po Šumavě mnoho a každé mělo svého pána, který s jeho pomocí dovedl poznat i věci nejskrytější. V moc a schopnost těch zrcadel věřili všichni a teprve smrti posledního pána takového zrcadla toho umění zanikla.
Když sedlář, poslední pán zemního zrcadla cítil, že se blíží jeho poslední hodinky, poručil své ženě, aby rozdělala v plotně veliký oheň a aby mu to jeho zrcadlo podala. Musí je prý spálit ještě dříve, než zemře. Jeho ženě bylo zrcadla líto, umění jejího muže přineslo nemálo peněz do jejich domácnosti a myslela si proto, že by bylo dobře, kdyby muž zrcadlo i své vědění předal některému synovi. Ale starý sedlář to odmítl: děti už nemají tu pravou víru v tajná vědění a v skryté moci a v jejich rukou by zrcadlo nebylo k ničemu. Řekl také, že by nenašel v hrobě klidu, kdyby je před smrtí nezničil. S těžkým srdcem mu tedy žena zrcadlo podala, on do něho naposled pohlédl – co viděl, neřekl nikomu – a pak je žena musela hodit do ohně. Díval se, jak zrcadlo mizí v plamenech a když se roztavilo, zavřel oči a klidně zemřel.
O tom posledním pánu zemního zrcadla se vyprávělo, že jeho znalosti byly zvláště veliké, a přicházeli k němu mnozí, kteří chtěli mít objasněno, co nevěděli. Nejčastěji bylo třeba povědět okradeným, kde je ukradená věc a kdo je zlodějem, jindy, když vznikl spor o to, kdo je otcem dítěte, dovedl ten malý řemeslník podle toho, co v zrcadle viděl, povědět jak vypadá otec dítěte, a dovedl dokonce říci, co se stalo, kdy se s matkou sešel a co následovalo.
Stalo se třeba, že se mistrovi ztratily peníze a on přišel s otázkou, kde jsou a kdo mu je vzal. Sedlář se podíval do svého zrcadla a řekl mu, že peníze jsou v jeho domě a že mu je vzal člověk, který má zavázanou ruku. Mistr si myslel, že tentokrát zrcadlo selhalo, protože docela jistě věděl, že v jeho domě nikdo se zavázanou rukou není. Ale když přišel domů a vešel do dílny, zůstal udiven, protože těsně po jeho odchodu se učedník škaredě řízl do ruky a seděl tu teď s rukou ovázanou a naříkal. Mistr se na něho rozčertil a řekl mu rovnou, že už ví, že právě on, učedník, mu ty peníze vzal. Učedník překvapen a zděšen, že jeho vina vyšla najevo, rychle peníze zpět přinesl.
Zdroj: Antonín Rauch, Pověsti ze staré Šumavy, Nakladatelství Růže České Budějovice, 1974
Expozici regionálního sklářství si je možné prohlédnout na Státním zámku Vimperk (v současné době v rekonstrukci), nebo v muzeích v Kašperských horách a Sušici. Sklářská minulost Šumavy žije v názvech mnoha místních osad (huť – hütte) dodnes. Připomeňme si třeba Korkusovu, Kubovu, Vltavskou, Tomášovu, Šeravskou, Kryštofovu, Březskou nebo Michlovu. Mimochodem Michlova Huť na Helmbašském potoku je pojmenovaná po nejvýznamnějším skláři, huťmistru Michalu Müllerovi, který zde objevil výrobu krásného bílého skla, podobného křišťálu. Sklo neslo název křídové a objevem tohoto skla, skončila na evropských trzích nadvláda slavného skla benátského.
Cestou k naší kešce přecházíte železniční koleje bez signalizace.
Přejeme vám příjemnou zábavu s keškou Zemní zrcadlo. Problémy, poruchy, nápady - TIS Vimperk, 388 402 264, infocentrum@mesto.vimperk.cz.