Tradiční keška, která vás seznámí s jednou z bývalých cihelen na území Nového Bydžova. Je umístěná mimo oplocený areál, není třeba do něj vstupovat! Pokuste se být co nejvíc nenápadní.
V okolí města Nového Bydžova (jakož i jinde) začaly vznikat cihelny z původních tzv. polních pecí někdy na přelomu 19. a 20. století. Zpravidla to bylo nedaleko od místa těžby cihlářské hlíny - zvané hliniště, či jíloviště. Na severním okraji města, u silnice na Smidary, založil cihelnu už v roce 1883 František Peřina, s dalšími společníky A. Jedličkou a A. Rejthárkem. Cihlářská hlína byla těžena na druhé straně silnice a železniční trati, kousek severně od druhé cihelny, patřící podnikateli Flekovi. Z místa těžby byla do cihelny vybudována úzkokolejka, která dvěma mosty procházela pod tratí i silnicí. Dále byla cihelna připojena i na vlečku s normálním rozchodem, která odbočovala z místního nádraží. Ve 20. letech minulého století tady pracovalo kolem 120 dělníků (v sousední Flekačce jen asi čtyřicet).
Až po druhé světové válce přišly zásadní změny. Po znárodnění byla v roce 1949 Peřinova cihelna sloučena s vedlejší "Flekačkou" pod jednu firmu "Polabské cihelny n.p. Nový Bydžov", přičemž zde poté existovalo vnitřní rozlišení na "závod I." a "závod II.". Od roku 1963 pak obě cihelny dále fungovaly pod hlavičkou "Východočeské cihelny n.p. Hrochův Týnec, závod Nový Bydžov". V bývalé Peřinově cihelně byla výroba zastavena až v roce 1999, krátce poté byly zbořeny i hlavní objekty cihelny. Stejně tak došlo k definitivnímu zasypání posledních zbytků mostu úzkokolejky pod silnicí (na fotce níže je stav z přelomu tisíciletí, nyní je již hrana terénu posunutá min. o 10 metrů dál). Dráha jako taková se už stejně mnoho let předtím nepoužívala, z hliniště se jíl svážel do výroby nákladními auty. Areál bývalé cihelny už dvacet let chátrá, smysluplné využití je zatím v nedohlednu.
(černobílá foto použita z knihy Jaroslav Prokop, Nový Bydžov, nakl. Paseka, r. 2007)