[CZ] Mokřady u Kristýny
Háje mezi Trojmezím a jezerem Kristýna ukrývají mokřady, obývané zajímavými vodními živočichy. V roce 2017 byla stezka spojena v jeden kruh. Jsou oázou klidu pro vnímavé návštěvníky a protipólem k živému rekreačnímu areálu Kristýna a cyklostezkám, které nedaleko mokřadů procházejí.
Ještě nedávno byly obtížně přístupné. V roce 2014 ale byly vybudovány povalové chodníčky s odpočívadly, které umožňují návštěvníkům pozorovat dosud ukrytý kus krajiny na březích řeky. V roce 2017 byla stezka spojena v jeden kruh.
Dnešní podoba krajiny od Trojmezí po Kristýnu je ovlivněna těžbou lignitu, která tady v několika etapách probíhala od konce 18. století. Před otevřením prvních šachet byly mezi Hrádkem a Trojmezím při pravém břehu Nisy tři rybníky. Také tok řeky vypadal jinak: kroutil se v mnoha meandrech. Řeka byla svedena do dnešního přímého koryta až v polovině 30. let 20. století v souvislosti s rozšiřováním těžby lignitu. V místech mezi Žitavskou ulicí a řekou vznikly od konce 18. století desítky štol, ze kterých horníci dobývali lignit. Při těžbě neustále bojovali s množstvím spodní vody. I dnešní mokřady jsou pozůstatkem po dolování. V jejich těsné blízkosti se nachází louka, která vznikla rekultivací skládky. A i skládka využívala prostor po někdejší těžbě.
Největší šachta Christian byla pojmenovaná podle Kristiána Kryštofa nebo Kristiána Filipa Clam-Gallase, kterým patřilo panství Grabštejn a s ním i všechna důlní díla. V roce 1952 byla hlubinná těžba v této lokalitě změněna na povrchovou. Tak pokračovala až do roku 1972, kdy bylo dobývání ukončeno. Dnešní jezero Kristýna je nejviditelnější památkou na časy hornictví v Hrádku nad Nisou.
[PL] Mokradła przy jeziorze Kristýna
Lasy znajdujące się pomiędzy punktem Trójstyku a jeziorem Kristýna skrywają podmokłe miejsca, w których zamieszkały ciekawe zwierzęta wodne. Tereny te to oaza spokoju dla wrażliwych turystów i zupełne przeciwieństwo ruchliwego ośrodka wypoczynkowego Kristýna wraz z okolicznymi ścieżkami rowerowymi.
Jeszcze niedawno mokradła były trudno dostępne. W 2014 roku zostały jednak zbudowane drewniane chodniki z miejscami wypoczynkowymi, które pozwalają odwiedzającym obserwować do tej pory ukryte części terenu leżące na brzegu rzeki. W 2017 r. Szlak został połączony w jednym kole.
Na dzisiejszy wygląd krajobrazu od punktu Trójstyku do jeziora Kristýna wpłynęło wydobycie węgla brunatnego, które trwało tutaj w kilku etapach od końca XVIII wieku. Przed otwarciem pierwszych szybów między Hrádkiem a punktem Trójstyku na prawym brzegu Nysy znajdowały się trzy stawy. Również bieg rzeki wyglądał inaczej: winęła się w wielu meandrach. Rzekę odprowadzono do dzisiejszego koryta dopiero w połowie lat 30. XX wieku w związku z rozwojem wydobycia węgla brunatnego. W miejscach między ulicą Žitavską a rzeką od końca XVIII wieku powstały dziesiątki szybów, z których górnicy wydobywali węgiel brunatny. W trakcie wydobycia musieli nieustannie walczyć z dużą ilością wody gruntowej. Opisywane mokradła są właśnie pozostałością po walce z wodą. W bezpośrednim sąsiedztwie mokradeł znajduje się łąka, która została stworzona poprzez rekultywację wysypisk. Wysypisko natomiast zostało utworzone w miejscu dawnego wydobycia.
Największy szyb Christian został nazwany na pamiątkę Kristiana Krzysztofa lub Kristiana Filipa Clam-Gallas, do których należał dwór Grabštejn a wraz z nim wszystkie kopalnie. W 1952 roku głębinowe wydobycie w tym miejscu zostało zamienione na odkrywkowe. Kopalnia działała aż do 1972 roku, kiedy wydobycie zostało zakończone. Dziś jezioro Kristýna jest najbardziej znanym zabytkiem związanym z okresem górnictwa w Hrádku nad Nysą.
[DE] Feuchtgebiete am Kristýna-See
Die Haine zwischen dem Dreiländerpunkt und dem Kristýna-See bergen Feuchtgebiete, die von interessanten Wasserlebewesen bewohnt werden. Für aufmerksame Besucher sind sie eine Oase der Ruhe und ein Gegenpol zum lebhaften Erholungsgebiet Kristýna-See und den Radwegen, die unweit der Feuchtgebiete vorüberführen.
Noch vor kurzem waren sie nur schwer zugänglich. Im Jahr 2014 wurden jedoch Holzstege mit Rastplätzen errichtet, die es den Besuchern ermöglichen, ein bisher verborgenes Stück Landschaft an den Flussufern zu beobachten. Im Jahr 2017 wurde der Weg in einem Kreis verbunden.
Die heutige Gestalt der Landschaft zwischen Dreiländerpunkt und Kristýna-See wurde durch den Lignitabbau beeinflusst, der hier seit Ende des 18. Jahrhunderts in mehreren Phasen efolgte. Vor der Eröffnung der ersten Gruben gab es am rechten Neißeufer drei Teiche zwischen Hrádek und dem Dreiländerpunkt. Auch der Flussverlauf sah anders aus: die Neiße wand sich in mehreren Mäandern. Der Fluss wurde erst Mitte der 1930er Jahre im Zusammenhang mit der Ausweitung des Lignitabbaus in das heutige begradigte Flussbett geleitet. Im Bereich zwischen der Straße Žitavská (Zittauer Straße) und der Neiße entstanden ab dem Ende des 18. Jahrhunderts Dutzende von Stollen, in denen Bergarbeiter Lignit förderten. Bei der Förderung kämpften sie ständig mit Unmengen an Grundwasser. Auch die heutigen Feuchtgebiete sind ein Überrest des Grubenbetriebs. In ihrer unmittelbaren Nähe befindet sich eine Wiese, die durch Rekultivierung einer Deponie entstand. Und auch die Deponie selbst nutzte den vom einstigen Bergbau hinterlassenen Raum.
Der größte Schacht Christian wurde nach Christian Christoph oder Christian Phillip Clam-Gallas benannt, denen die Grafschaft Grabštejn (Grafenstein) und mit dieser auch alle Bergwerke gehörten. Im Jahr 1952 wurde die Untertageförderung in übertägigen Abbau umgewandelt. 1972 wurde der Abbau eingestellt. Der heutige Kristýna-See ist die sichtbarste Erinnerung an die Zeit des Bergbaus in Hrádek nad Nisou.