Děrovačka
Patří mezi ruční rychlopalné zbraně úřednictva, velmi oblíbená, a vyrábí se v několika kalibrech, podle toho, jak tlustý (mohutný) spis musí úředník založit. Podle kalibru desek je pak vybírán kalibr děrovačky, aby spis, úředník a děrovačka spolehlivě zvládli požadovaný úkon, což může být rozhodnutí nebo archivace, pokud si už nikdo nepamatuje k čemu byl spis založen.
Na světě existuje mnoho systémů, vzájemně neslučitelných, v počtu a umístění děr v papíře. Z toho důvodu kvete děrovačkový průmysl a nové vzory této úřednické zbraně se každoročně objevují na trhu.
Byla vynalezena 14. listopadu 1886 Friedrichem Soenneckenem. Mimo kancelářské použití poslouží děrovačka i jako zajímavá hračka pro děti, obzvláště když odstraníme plastové dno, které zachytává vystřižená kolečka. Snaha odlišit se od obyčejných desek s dvouděrovými dokumenty vedla k vynálezu kombinace děrovačky a sešívašky, kdy pákou vyrobí úředník nejprve systém obdelníkových otvorů, a druhým pohybem ohne kulatozubatou sponu, čímž vytvoří cosi jako knihu. Tato činnost je velmi oblíbená při vytváření většího počtu publikací o ničem.
