V jedné daleké zemi, tam, kde Slunce každý večer ukládá svou hlavu na polštář a Měsíc vyšívá stříbrnou nití koberce trav, se zrodilo jednou malé bizoní mládě.
Jak šel čas, z malého bizonka se stal velký Bizon, který se radostně proháněl prérií. Občas zahlédl při svých hrátkách a toulání se se stádem i malou indiánskou vesnici.
Jednoho dne se strhla velká bouře. Deště bičovaly prérii, vítr rval listí a shazoval hnízda ptáků ze stromů. I stalo se též, že indiánům ve spánku vzal ozdobná pírka z jejich čelenek.
"Ó, Manitú!" zvolal šamanský náčelník. "To nám určitě vzali oni. Velcí modří bizoni. Viděl jsem je v říši snů, jak se prohání nad naší vesnicí. Zmizeli někde támhle za lesem."
"Uf uf uf, bizoni?" divili se lovci. "Tohle nemůžeme takhle nechat." Bizoní stáda jsou hojná, dnes je ten pravý čas. Půjdou na lov. A kvapně vyrazili.
Nevěděli však, že starý šaman viděl ve snu "jen" velké mraky, které se tvarem podobaly bizonům. Nevěděli, že je nemohou nikdy dostihnout. Přesto stále běhají po pláních a lesích a hledají. Hledají v keřích, hledají ve vodách, pod zemí i v korunách stromů. Hledají Bizona, hledají své poklady, hledají i svá drahocenná pera.
Prosíme, respektujte parkovací a přístupové body, ať nedráždíte okolí
Nevstupujte na soukromé pozemky!!!